Bělavými fasádami, bohatými ornamenty na štítě i svou mohutností zdobí náves obce. Pod pozlátkou však dům chřadne a současní majitelé ho prodávají.

„Vlastníme dům dva a půl roku a chtěli jsme ho rekonstruovat. To jsme si však nakonec rozmysleli a z osobních důvodů jej nyní prodáváme,“ říká majitelka Yveta Reusová z Prahy.

Zemědělská usedlost číslo popisné 10 je nemovitou kulturní památkou. Pyšní se zejména architekturou selského baroka, která je typická pro vsi v oblasti Borkovických blat. Budova je delší dobu neobydlená. I přestože na ní byly drobné opravy v minulých letech udělány, část budov, zejména těch hospodářských, už v nejlepší kondici není. Po rekonstrukci je objekt vhodný zejména k rekreačnímu využití.

Zájemci o dům už nějací jsou. „Dokonce ne jen ti, kteří by rádi na statku bydleli. Jsou mezi nimi i takoví, kteří by tam rádi chovali koně či zpracovávali dřevo. Prostory jsou to veliké, i když ne vždy úplně v pořádku. Léta zemědělského družstva se na objektech podepsala,“ podotýká Reusová. Jak zmínila, jsou s manželem v kontaktu s památkovým úřadem. Budoucím majitelům by s opravami mohly pomoci dotace.

„Zažádat by mohli na ministerstvu kultury či Jihočeském kraji. Právní nárok na ně není a jejich získání je hodně o štěstí. Nicméně si myslím, že tento dům je jedinečný a je tu tedy velká naděje,“ usuzuje Miroslava Ctiborová ze soběslavské památkové péče.

Usedlost je poměrně rozložitá. Zahrnuje obytnou budovu, hospodářské objekty jako chlévy, maštal, přípravnu a součástí je také krásný špejchar. Statek patří mezi nejvýznamnější stavby obce.

Objekt nejspíš stavěl František Šoch, který se podílel také na rekonstrukci staršího statku čp. 5. Typické pro jeho stavby jsou dekorace s náboženskými a rostlinnými motivy a zabílení. Sýpka má na štítu datum 1839, obytná budova je podle signatury o třicet let mladší. Číslo je však pravděpodobně pouze datem přestavby.

Na statku původně bydleli Zemanovi, kteří už jsou na Blatensku zaznamenaní v roce 1723, kdy s Adamem F. Schwarzenbergem a hrabětem Vratislavem vymezovali hranice Borkovických blat. Václav Zeman byl rychtářem Mažic. Po zrušení roboty se na statek přiženil Jakub Novák ze Svinů, který na starostovském křesle Zemana následně nahradil. Jak si Novák zapsal, bylo potřeba zlepšit zanedbané obecní věci a úkol to byl nelehký.

„Blata tou dobou pustla. Vlastnilo je příliš mnoho obcí a všichni na nich chtěli jen vydělat. Děda to neměl jednoduché. Jak si dále zapsal, bylo těžké všechny zástupce a sousedy přimět ke schůzi. Všichni hodně pili a byli nepořádní. Povedlo se mu to, až když jim koupil sud piva,“ vypráví Novákova pravnučka a pravá Blaťačka Hana Michalová. Pradědovy poznámky vyčetla z vybledlého notýsku. Zápisky jsou proto někdy zmatené.
To, že statek musel být postaven mnohem dříve, než je uvedeno na štítech, říká rodokmen Zemanů. Už v roce 1780 se totiž jejich majetek dělil mezi dva syny. Jeden byl dlouho na vojně a bydlel v chaloupce za špejcharem, druhého zabil při kácení v lese strom. Jakub Novák si vzal Zemanovic jednu ze šesti dcer Evu. Tím na statku začala generace s tímto jménem.

Statek následně dědil syn Jakub, po něm to měl být syn Jan, jenže umřel. Jeho bratr Václav, další možný dědic, odešel z Mažic na grunt do jiné vsi. Jedna z dcer zemřela a Anna se rovněž odstěhovala. Po roce 1948 byl statek zestátněn. Až do roku 1989 na nemovité kulturní památce již obligátně „řádilo“ JZD. Podle obyvatel Mažic dostal statek pořádně zabrat.

V restituci byl vrácen potomkům Novákových Václavu a Anně.

„Ti statek prodali. Teď to bude asi třetí majitel. Jsem tu od dětství a je mi líto, co se s těmi domy občas děje. Některé jsou opravené, ale to je výjimka. Většinou je někdo koupí a nestará se o ně,“ dodala Michalová.

Nemovitost byla rekonstruována v třicátých letech minulého století, v šedesátých byla provedena výměna oken a modernizace interiéru, od devadesátých let je usedlost bez využití a bez údržby. Poslední větší rekonstrukce je podle zápisů státní památkové péče z roku 1994.

David Peltán