Absolventský ročník 1956, 17 účastnic a 70 let. Je nám stejně, jako téhle škole, volají na nás „děvčata“ od kávy a chlebíčků. Jubileum táborské zdravotnické školy oslavily dámy po svém: abiturientským srazem.

„A kdybyste se chtěla zeptat, kdo z nás chodí o holi, tak jsme všichni v pohodě,“ upozorňujě nás Jiřina Křečková. Na sraz a oslavu sedmdesátého výročí spojenou se dnem více než otevřených dveří, přijela z Písku.
„I kdybychom měly ty hole tři, tak je za rohem odhodíme, aby nás s nimi nikdo neviděl,“ směje se Eva Nováková. Jako jedna z mála je Táboračkou. Většinu z přítomných dam osud totiž roznesl po celé republice. „Když jsme tehdy skončily školu, dostaly jsme umístěnky. Hodně z nás skončilo třeba v pohraničí.“


Tak jde čas
Zavíráme potichu dveře a bereme jedno patro po druhém. „To první je celé zaměřené na historii,“ ujímá se nás koordinátorka oslav Alena Jirková.
Ve třídách namísto žákyň stojí tabule s dobovými fotografiemi, lavice s odznaky i stojany s historickými uniformami. „Poválečný model sesterské uniformy se vlastně už potom moc neměnil,“ vysvětluje Jirková. Bílou zástěrku, modrou košili a naškrobený čepeček už ale v nemocnici najdete jen u studentek.
U expozice učebnic stojí studentky třetího ročníku. Listují dobovými učebnicemi. „Když se podíváte na sestry a nástroje z tehdejších dob, vypadá to až hrůzostrašně. Myslím, že dnes jsme na tom hodně dobře, “ porovnává Tereza Vítová.


Je libo včeličku?
Druhé patro je ale možná ještě hrůzostrašnější. Hned na prvním stanovišti nás sestřička – žákyňka láká k testu glykemie.
„To nebolí, jen to malinko štípne do prstu,“ tvrdí. To nedáme. Jiní hosté se ale nebojí a nechávají si měřit tlak i množství tuku v krvi.
„Mám všechno v pořádku. To snad abych šla znovu do práce,“ zkonstatovala Helena Kramolišová, absolventka školy z roku 1953 a letitá vrchní sestra táborské interny. Z kabelky vytáhla dobovou fotografii. „Tady jsem já, vidíte,“ ukazuje nám jednu ze dvou desítek sester na sépiově hnědém obrázku.
O tom, že škola produkovala vždy kvalitní sestry, není pochyb. „Ať ta děvčata přišla kamkoli, všude je chválili, táborská zdravotka byla vyhlášená široko daleko,“ vzpomíná Helena Kramolišová.


Pomoc, první pomoc
Nejkrvavějším stanovištěm je bezesporu stanoviště první pomoci. Na lůžkách leží těžce zraněné figuríny, torza, která je nutno oživit masáží srdce i plastová miminka v šoku.
„Lidé sem přijdou a naše žákyně jim ukazují, jak se při první pomoci v jednotlivých případech postupuje,“ vysvětluje učitelka Táňa Srpová. Ti odvážnější si zákroky zkouší sami. „Když si to člověk vyzkouší „na sucho“, má v životě daleko větší šanci nějak zasáhnout,“ zhodnotila Jirková.
Ukázky doplňuje předváděčka automatického externího defiblirátoru. Podivuhodná věcička k oživování, kterou mohou ovládat i laici.


Kam kráčíš, SZŠ?
Zranění vypadají věrohodně, a tak místnost s úlevou opouštíme. Čeká nás poslední patro: současnost.
Ukázky jazykové třídy střídá místnost s obrázky z maturitních plesů i z lyžařských výcviků. „Tady najdeme školní akce očima studentů a naši současnost ve fotografiích,“ plní svou průvodcovskou roli Jirková.
Po škole se plouží skupinky různého věku i pohlaví. O den otevřených dveří je nebývalý zájem. Školní chodby jsou svědkem i mnoha radostných setkání. „Setkala jsem se tady se spoustou mých spolužaček.
„Procházím se chodbami a je mi líto, že už je to všechno pryč,“ vystihla náladu celé oslavy úctyhodného jubilea Helena Kramolišová.


Trocha historie
Škola s tak dlouhou tradicí si zaslouží i malý výlet do minulosti.
V roce 1937 rozhodla městská rada se starostou Václavem Soumarem o výstavbě nové budovy na Maredově vrchu pro potřeby rozsáhlé humanitární a dobročinné činnosti v Táboře. Ačkoliv bylo smutné předválečné období, 12. března 1939 byla budova, která vznikala pod rukama architekta Tomáše Krcha, slavnostně otevřena. Den poté už zasedly žákyně do tříd.
Na Odborné škole pro ženská povolání, jak se tehdy zařízení jmenovalo, se učilo šití šatů či kuchařské řemeslo. První zdravotnický obor se na ní objevil až o deset let později. Současný název Střední zdravotnická škola nese instituce teprve od roku 1961.

Kateřina Nimrichtrová

David Peltán