Za staletí viděl už dům U Pleiveisů na Křižíkově náměstí hodně. Přežil dvě světové války, vystřídalo se v něm nespočet řemesel, obchůdků i lidí, jako byla například rodina Němcova. V současnosti to vypadá, že nepřežije další dekádu.

V posledních několika desítkách let se v dříve krásném domě pokoušelo uplatnit své podnikatelské zájmy mnoho lidí. Původně byl objekt zřejmě hostincem U Pleimweisů, dále pak řeznictvím plánské masny, řeznictvím Jednoty, řeznictvím a občerstvením Hrobských. Ti objekt vlastnili od roku 1997, po deseti těžkých letech u soudů však o dům přišli.

„Jednota nám ho v 97. roce neoprávněně prodala, protože o dům měl zájem jeho restituent pan Hrášek. Následovala léta u soudů. Měl to být spor mezi Jednotou a restituentem, ale nakonec jsme na to doplatili my. Zákony jsou tady zvláštní. Jednota nám alespoň vrátila peníze za koupi domu. Ostatní prostředky, které jsme do domu investovaly, jsou však pryč,“ načrtla Martina Hrobská. Od roku 2000 do domu už investovat nechtěli a propustili i zaměstnance řeznictví. Nikdo totiž nevěděl, co s domem bude.

V roce 2006 prostory domu Hrobský pronajali prodejně s vojenskými materiály. Majitelům firmy se však obchod nevyplatil - prostory jsou zapadlé a špatně se tam parkuje. Po půl roce armádní zboží vystřídalo spodní prádlo.

„Museli jsme objekt pronajímat, protože pořád jsme platili nemalé nájemné za pozemek, který byl města, a daň z nemovitosti. Je to však zvláštní místo zapadlé v centru města. Nikomu se tam moc nedařilo. Kdybyste ale viděli tu krásnou zahradu s výhledem na celé údolí Lužnice,to kdyby někdo zhodnotil“ posteskla si Hrobská. Dodala, že v plánu bylo udělat tam například restauraci.

Tajemná historie

Nyní je objekt ve špatném stavu – zejména vevnitř a zezadu. Zahrada je zpustlá a nezřídka kdy ji obývají bezdomovci.

Hrášek se už domu nedožil. Majitelem objektu je dědic Josef Hermann z Prahy.

Dům stojí na rozhraní Starého a Nového města. Údajně ho postavil výrobce měděných kotlů Pleimweis, který prodejem hodně vydělal a koupil několik městských domů. Kdy to však bylo se jen odhaduje.

„Co je ale důležité, že v tomto domě bydlel správce botanické zahrady, učitel a syn Boženy Němcové Karel s rodinou. Poslední léta života u něj trávil i ovdovělý otec Josef, který v domě i zemřel a odtud mu byl vystrojen pohřeb,“ poodhaluje z historie domu Stanislav Zita z Husitského muzea Tábor.
Domnívá se, že coby správcovský dům mohl objekt vzniknout při budování botanické zahrady.

„Ta tehdy sahala až k městským branám u Palackého ulice. Od roku 1874 do roku 96 byl správcem zahrady právě Karel Němec. Tipoval bych stavbu na 60. až 70.léta 19. století,“ míní Zita.

Dodal, že byl dokonce nápad, že by na dům byla umístěna pamětní deska na rodinu Němcovu, protože v této pietě je v Táboře mezera. „Bohužel, vše vyšumělo do ztracena. Nikdo totiž neví, co s domem bude dál,“ říká Zita.

David Peltán