Kliknutím zvětšíteK městu se přesouvají ukrajinské posily a situace začíná být čím dál tím vypjatější. Ukrajinští vojáci sdělují britskému deníku The Guardian, že se nedávno stáhli z jednoho města v Záporožské oblasti. Obce vzdálené asi hodinu jízdy od města, které před třemi týdny navštívili novináři, již podle regionální vojenské správy nejsou bezpečné.
„Lidé jsou venku, chodí do práce. Město je na útok připraveno, ale k tomu nedojde,“ říká tiskový tajemník Záporožské oblastní vojenské správy Ivan Ariefjev na jednom ze série školení o válce, která jsou nabízena učitelům a novinářům. Účastníci, kteří by pak měli školit širší veřejnost, zjišťují jak nabít zbraň, poskytnout první pomoc a provést základní lékařské ošetření. I přes blízkost ruských vojsk je podle Ariefjeva regionální vojenské velení přesvědčeno, že dokáže udržet ruské síly na uzdě. „Žádná evakuace neprobíhá,“ tvrdí Ariefjev a dodává: „Pouze uprchlíci z jihu odjíždějí na jiná místa.“
Potřeba zbraní a zdravotnického materiálu
V nově vykopaném bludišti zákopů u Záporoží je slyšet časté ostřelování, které podle vojáků dopadá tři až pět kilometrů daleko. Muži, kteří vykopali zákopy, doufají, že tyto obranné linie nebudou nikdy použity. Věří ukrajinským silám na jihu, že ruskou ofenzivu ustojí.
Vojáci mimo frontovou linii přitom sami uvádí, že mají jen zlomek potřebného zdravotnického a ochranného vybavení. Pro celou četu dostali například jen šest turniketů (zaškrcovadlo, které zabraňuje ztrátě krve). Na otázku, zda si myslí, že Rusové brzy postoupí, pak odpovídají pouze, že očekávají možný boj.
„Potřebujeme jen zbraně od našich západních přátel a zvládneme to. Rusové mají příliš mnoho starého sovětského vybavení,“ říká velitel čety. „Dostali se k Charkovu, Kyjevu, Sumám a Černihivu, čtyřem obrovským oblastem, a my jsme je vykopli. Byli považováni za silnou armádu, ale my jsme s nimi vytřeli podlahu,“ sebevědomě dodává.
Předchozí den přišel dvojí raketový útok ruských sil. Některé z osmi zraněných převezli do záporožské vojenské nemocnice, která příležitostně přijímá i civilisty. Podle tiskového tajemníka nemocnice přitom žádný z raketových úderů nezasáhl cíl, místo toho byly zachyceny protiletadlovými systémy, což zmírnilo dopad. „Kdyby raketa udeřila přesně, viděli bychom mnohem více zraněných,“ vysvětluje.
Hlavní chirurg nemocnice pak pro britský Guardian uvedl, že sice zraněné zvládají ošetřit, ale pracují nepřetržitě. On sám byl od začátku války doma jen dvakrát a téměř okamžitě byl povolán zpět.
Návrat za rodinou
Navzdory relativnímu bezpečí, které Záporoží nabízí, se někteří uprchlíci z Ruskem okupovaných oblastí chtějí vrátit domů. Už šest dní po sobě tak chodí třeba obyvatelé Berďansku, města v jižní části Záporožského regionu, z dočasného ubytování na parkoviště na okraji města a čekají na povolení k odchodu.
Reportéři Guardianu se setkali s jednou ženou z davu. „Jsme Ukrajinci, chceme být součástí Ukrajiny, ale musíte pochopit, že moje matka je upoutaná na lůžko a téměř bez inzulínu,“ vysvětluje Iryna své rozhodnutí odjet zpátky. „Přijela jsem sem minulý týden, abych pro ni koupila plenky a léky, protože v Berďansku nic nemají,“ dodává.
Ukrajinské úřady však kvůli těžkým bojům na silnicích nemohou nechat skupinu opustit město. „Je mi jedno, jestli je to nebezpečné, jen nás nechte jít,“ říká Iryna zástupkyni ukrajinské armády, kterou obklopily i další ženy. Několik z nich přitom také tvrdí, že se vracejí, aby se postaraly o příbuzné. Zástupkyně armády ženám vysvětluje, že nemůže riskovat a nechat je cestovat kvůli ostřelování. Iryna tak volá svému manželovi Vitalijovi, který zůstal v Berďansku. Do telefonu jí odpovídá, že její matce zbývá několik dní života.
Řidiči autobusů a mikrobusů jsou také z Berďansku. Dříve odsud pomáhali evakuovat lidi, stejně jako z okolních měst včetně Mariupolu. I oni se těší na odjezd, protože plánují vyzvednout další evakuované na druhém konci.
Rodina s malými dětmi z Volnovachy, města v Doněcké oblasti, které je rovněž pod ruskou okupací, vysvětluje, že se chce svézt s konvojem do Berďansku a odtud si plánuje najít jiný dopravní prostředek, jež by je odvezl do dalších 150 kilometrů vzdáleného domova. „Došly nám peníze. Samozřejmě, že nechceme žít pod okupací, ale už nemůžeme spát v krytu,“ říká Vlad, držící v náručí svého tříletého syna. Dodává, že v Záporoží jsou už týden, jenže na pronájem bytu nemají peníze. „Stálo by nás to tři sta hřiven (zhruba 230 korun) za noc. To není reálné,“ konstatuje.
Vlad si chválí přístup dobrovolníků v Záporoží, ale zároveň mu vadí, že zde pro něj není žádná práce. Doma prý mají alespoň malý pozemek a budou u rodičů. Všichni se těší na jejich návrat.
16
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
