Školy proto obory neotevřely. „Přitom zájem firem o výrobce obuvi je tu veliký. Firmy jsou i ochotné zaučit a proškolit nové zaměstnance mimo obor, popřípadě umožnit rekvalifikaci. Problém je, že se lidem nechce příliš manuálně pracovat,“ říká ředitelka České obuvnické a kožedělné asociace Vlasta Mayerová.

Ševci bijí na poplach

V tuzemsku nyní v závěrečném učňovském ročníku oboru „výrobce obuvi“ dokončují svoji kvalifikaci poslední tři studenti. Ševci proto bijí na poplach. Podle nich musí být obor mnohem více podporován, nebo v příštích letech postupně zanikne. Největší nářky se logicky ozývají ze Zlínského kraje, kde sídlí většina tuzemských obuvnických firem.

Ponožkoboty Skinners získávají na oblibě. Do současnosti se prodalo téměř půl milionu párů skinnersek.
Znáte skinnersky? České ponožkoboty bodují ve více než stovce zemí světa

Ševci proto chtějí jednat s vedením Zlínského kraje a Národním pedagogickým institutem o ucelenější podpoře řemesla. „Nejde jen o to, že v Česku nebude existovat škola, která vyučí nové výrobce obuvi. Postupně totiž ubývá lidí, kteří jsou schopni učit obuvničení. Jsou potřeba určité konkrétní zkušenosti, bez nich to nejde,“ upozorňuje ředitelka asociace.

Z Baťova města na Slovensko

Personální krizi už pociťují i konkrétní firmy. Například značka Vasky, která ve Zlíně a okolí šije boty již pět let. Neustále rostoucí poptávka přinutila vedení firmy řešit rozšíření výroby. Bohužel nikoliv v tuzemsku. „Je čím dál těžší najít v Česku výrobní kapacity. Protože jsme chtěli i nadále udržet kvalitní ruční výrobu, museli jsme hledat řešení. A to jsme našli na Slovensku ve městě Partizánske. Na výrobě svršků obuvi se tu podílí přes třicet slovenských ševců a šiček,“ prozrazuje majitel značky Václav Staněk.

Ten chce nízký zájem o řemeslo řešit po svém. V budoucnu plánuje založení vlastní ševcovské akademie ve Zlíně. „Aktuálně jsme teprve ve fázi řešení konceptu. Zvažujeme i propojení s dalšími subjekty, například s Klubem absolventů baťovské školy práce. Samozřejmě se nezájmu obáváme, ale věříme, že návrat k řemeslu je možný a chceme i nadále přibližovat krásy obuvnického umění mladým lidem,“ nastiňuje Staněk.

První dílnu měli v kozím chlívku a první prodejnu v ložnici. Dnes exportují do zahraničí a jsou celosvětově uznávanou firmou v oblasti motorsportu. 27.října 2021
Z chlívku až do MotoGP. Nyní hulínský výrobce motooblečení hledá řemeslníky

Svízelnou situaci řeší i další obuvnické společnosti. „Je to velmi špatné. Jakmile odejde zaměstnanec do penze, nedaří se nám jej nahradit. Řešením pro nás nejsou zaměstnanci ze zahraničí, potřebujeme totiž stabilní kvalifikovanou sílu,“ popisuje ředitel výrobního závodu Baťa v Dolní Němčí na Uherskohradišťsku Josef Kubíček.

Obuvnická velmoc 

Česko patřilo ještě v roce 1990 k obuvnickým velmocem. Vyrobilo se tu zhruba 70 milionů párů bot a v obuvním průmyslu pracovalo na 30 tisíc lidí. Poté došlo k útlumu, přesto to není tak špatné, jak by se mohlo zdát. V loňském roce z Česka zamířilo do světa 44,5 milionů párů bot v hodnotě 21,5 miliardy korun. Naopak se k nám dovezlo 77,1 milionů párů bot a Češi za ně utratili 26 miliard korun.

„Kvůli šíleným cenám materiálu a také energií nelze v Evropské unii vyrobit levné boty. Měli bychom ale tradiční výrobu a řemesla celkově v Evropě mnohem více podporovat a přestat být absolutně závislí na dovozu z Asie,“ dodává ředitelka Mayerová.