Ruština je také jazyk Puškina, nejen Putina. Nezakazujme ji, říká Petr Gazdík

Sešli jsme se v týdnu, kdy učitelé slaví svůj svátek, ale doba darům příliš nepřeje. Po covidu přišla válka na Ukrajině s uprchlickou vlnou. Jakými slovy chcete pedagogy povzbudit?
Povídáme si v týdnu, kdy uplynulo 430 let od narození Jan Amose Komenského. Za tu dobu se mnoho věcí změnilo, ale některé bohužel ne. Komenský také utíkal před válkou a pronásledováním. Jeho velikost je v tom, že nezahořkl. Neustále lidi přesvědčoval, aby nacházeli to lepší, co je v nich. Chceme-li předcházet válkám, musíme se soustředit na vzdělávání a na výchovu. To platí dodnes. Proto bych chtěl učitelům vzkázat, že oni jsou nejdůležitější zárukou, aby v budoucnu nebyly války. Vzdělané a poučené děti jsou nejlepší prevencí.

To by asi podepsali všichni kantoři, ale zároveň by řekli, že teď potřebují hlavně peníze, neboť dětí z Ukrajiny je moc, kapacit málo a učitelů češtiny pro cizince jako šafránu. Takže zapomeňte na vzletná slova a nabídněte konkrétní pomoc.
Já bych přesto jedno vzletné slovo dodal, jde o citát papeže Jana Pavla II., který řekl: „Nebojte se!“ My jsme opravdu v mimořádné situaci, válka začala před pěti týdny, a přesto už desetitisíce malých uprchlíků chodí do našich škol. Na Ukrajině se válčí i za nás a my můžeme mužům, kteří tam bojují též za naši svobodu, pomoci tím, že jejich děti a ženy budou u nás v bezpečí.

Pěkně to vyjádřil učitel z chebského gymnázia a městský zastupitel Milan Kůtek, když napsal fiktivní dopis matky z Chebu, která děkuje ukrajinské rodině, že jí a jejím dětem poskytla domov, zatímco manžel v Česku brání svoji zemi proti nepříteli. Možná bychom si všichni měli představit, jak bychom se cítili v uprchlické kůži…
Přesně tak to je. Velmi mě štve, když někteří zástupci opozičních stran tvrdí, že se zajímáme jen o Ukrajince, zatímco na vlastní občany zapomínáme. To vůbec není pravda. Jako ministr školství se především starám o naše děti, avšak nemohu se nečinně dívat na statisíce lidí, kteří museli opustit svoje domovy. Jasně že se mezi nimi najde někdo, kdo systém pomoci zneužije nebo spáchá nějaký trestný čin, ale to přece neznamená, že se na všechny vykašleme. Z morálního hlediska i kvůli vlastní budoucnosti jsme povinni jim pomoci. Jestli si někdo myslí, že Vladimir Putin by po obsazení Ukrajiny měl dost, je na omylu. Časem by se opravdu mohlo stát, že budou prchat naše ženy a děti.

Vnímáte to tak, že na Ukrajině se bojuje o příští podobu Evropy?
Vnímám to jako historický předěl. Žili jsme dlouhou dobu v míru, kdy se hranice států nepřekreslovaly v důsledku války. Teď jsme svědky snahy o nové uspořádání poměrů, změny hranic i vlivu. Myslím, že Vladimir Putin nepočítal s jednotnou reakcí většiny mezinárodního společenství. Za měsíc se z Ruska stala tak trochu Severní Korea. Mně je strašně líto ruských občanů žijících u nás, kteří s Putinovou politikou nesouhlasí. Zažívám to denně, kdy mi chodí e-maily s požadavky, ať zakážeme ruštinu. Já na to říkám, že ruština je jazyk Puškina, nejenom Putina. Cestu vidím v tom, že agresor, který chce násilně rýsovat nové hranice, bude odstaven. Je to něco jako ve škole. Když nějaký kluk ubližuje celé třídě, dají mu to ostatní najevo.

A vykážou ho ze slušné společnosti?
Ano, než mu to dojde. Moc bych si přál, aby to tak bylo i s Ruskem.

Část běženců se určitě vrátí, aby obnovili svou zemi. Ale ne všichni. Zakladatelka charitativní organizace Magna Denisa Augustínová říká, že bychom každého z nich měli vnímat jako obohacení. Budeme?
Když se bavím s ukrajinským velvyslancem nebo ministrem školství, říkají mi, že uprchlíci by měli mít naději na návrat. Zkrátka neměli bychom se snažit příliš, aby tady zůstali natrvalo, a nedecimovali tak jejich zemi nadvakrát odlivem mozků a pracovní síly. Pokud se tak ale rozhodnou, vytvořme jim co nejlepší podmínky. Poněkud cynický pohled navíc říká, že moje generace by měla přítomností 120 tisíc ukrajinských dětí vyřešený problém důchodového systému pro příštích dvacet let. Bohužel je tady část společnosti, která se bude snažit vyvolávat skrz ukrajinské utečence nenávistné vášně. Tak jako kdysi chodily hoaxy ohledně uprchlíků ze Sýrie, objevují se i teď. Třeba o Ukrajinkách v drahých autech, s iPhonem a v luxusním oblečení. Vzbuzovat závist je strašně primitivní a hloupé. Princip hříchu tkví v tom, že vyměníte dlouhodobé štěstí za něco krátkodobého. A nejblbější ze všech hříchů je závist, protože z té nic nemáte, jen se kvůli ní užíráte.

Ukrajinská jednotřídka? Některé děti chtějí zůstat v Česku, říká šéfka gymnázia

Pojďme k praktickým otázkám. Co je třeba dělat pro ukrajinské děti, které sem přicházejí bez znalosti češtiny, píšící a čtoucí v azbuce? Metodici také připomínají, že naučit se jakž takž rozumět a mluvit zkomolenou češtinou neznamená jazyk ovládat a skládat v něm třeba zkoušky.
Toho jsme si vědomi. Pomoc ukrajinským dětem jsme proto rozdělili na dvě části. Do letošního června se musíme postarat, aby všechno zvládly psychicky, cítily se bezpečně a mohly se přihlásit do výuky, byť na to mají tři měsíce. Smekám před řediteli škol, že to zvládají a snaží se jim poskytovat individuální pomoc.

Tušíte, kolik ukrajinských dětí už se takto zapojilo do předškolního nebo školního vzdělávání?
Víme, že jsou to desetitisíce dětí. Mnoho maminek je nechává učit dálkově, protože na Ukrajině mají velmi dobrý systém distanční výuky. Konkrétní čísla budeme znát začátkem dubna.

Uvedl jste, že na tuto první fázi budete navíc potřebovat přes pět miliard korun, ale v případě další uprchlické vlny by to bylo až sedmnáct miliard. Dostanete je?
Budu o tom hovořit s panem premiérem i ministrem financí a ty prostředky určitě dostaneme. Oba chápou, že se o ukrajinské děti postarat musíme. Hledáme cestu, jak takovéto sumy v rámci rozpočtu přesunout. Do konce prázdnin budeme potřebovat 5,2 miliardy na zvýšení počtu žáků ve třídách, šablony na adaptační skupiny a na jazykové kurzy. Druhé číslo vyjadřuje naprosto přesný součet nepřesných čísel, protože sedmnáct miliard znamená 120 tisíc ukrajinských dětí začleněných do našich tříd. My ale nevíme, zda jich v září bude polovina, nebo trojnásobek. Pro druhou etapu se budeme bavit o lex Ukrajina II, kde půjde právě o jejich vzdělávání od nového školního roku. Dovedu si představit detašované vyučování v základních uměleckých školách, střídavou dopolední a odpolední výuku. Možností je řada.

Zdroj: DeníkNepůjde přitom jenom o kapacity učeben a učitelů. Jste schopni zabezpečit i dostatek speciálních a sociálních pedagogů či školních psychologů?
Jsme. Už v předchozích letech byl připravován operační program J. A. Komenský, který tomu pomůže. Hned po vypuknutí války jsem odletěl do Bruselu, kde jsem navštívil řadu klíčových politiků z evropských struktur, a všem jsem sděloval, co všechno už pro Ukrajince děláme a jak je důležité, aby nám pomohli. V tomto případě je to jednoduché, neboť stačí spustit zmíněný operační program a vytvořit potřebné školní týmy. Bude na každém řediteli, zda si vybere psychologa nebo speciálního pedagoga.

A dodali by, že by jim velmi pomohlo, kdyby zmíněné profese byly zakomponovány do novely zákona o pedagogických pracovnících.
Vyjma sociálního pedagoga tam zakotveny budou. Nechci do novely tuto profesi dávat, protože málokomu vysvětlím, že sociální pedagog není ten, kdo může učit.

Přestože by mohl zásadně pomoci odstraňovat velkou bolest tuzemského školství, jež se jmenuje sociálně ekonomické nerovnosti ve vzdělávání?
V tom se stoprocentně shodujeme. Sociální pedagogy do škol dostanu, ale to neznamená, že jejich profese musí být teď ukotvena v zákoně. Vysvětlím proč. Léta se zkoušelo začlenění školních psychologů, vše se otestovalo, a proto dnes mohou být organickou součástí škol a mít své místo i v zákoně o pedagogických pracovnících. Sociální pedagogové jsou nyní ve fázi pilotáže. My například nevíme přesně, kde je hranice mezi nimi a pracovníky Orgánů sociálně-právní ochrany dětí. Proč mám dávat do zákona něco, co není odzkoušené a nemá vyznačené mantinely? Takže nejdříve to rok dva zkoušejme, definujme jejich úkoly i postavení a pak to dejme do zákona. Diskutoval jsem o tom s děkany pedagogických fakult a ti to pochopili.

Zato jiní nepochopili, proč se do zákona dostal školní logoped, když podle Sekce klinických logopedů to je zdravotnická, nikoli pedagogická profese?
Každý hájí své zájmy. Školských organizací a asociací je strašně moc a jejich pohledy jsou občas protichůdné. Na nejlepších a zásadních věcech se dokážeme shodnout. Věci definované v zákoně by však neměly být šité na míru žádné zájmové skupině. Mým úkolem jako ministra je tvořit celý systém. A ten musí být založen na datech, praxí ověřených skutečnostech. Jakoukoli změnu, kterou budeme ve školství dělat, chceme nejdříve otestovat. Není možné zavádět některé věci na základě lobbingu toho či onoho, třebaže jejich úmysly jsou sebelepší. Na změnách se musí shodnout širší portfolio odborné veřejnosti.

Nejvyšší od roku 2001. Bankovní rada ČNB znovu zvýšila základní úrokovou sazbu

Právě proto bude v novele paragraf, že plat učitelů musí dosahovat minimálně 130 procent průměrné mzdy ve státě?
Bude, ale musíme si vysvětlit, co je těch 130 procent. Nejde o výši tabulkového platu každého učitele. My chceme garantovat, že objem mzdových prostředků, který do školství půjde, bude na jednoho učitele vycházet na 130 procent průměrné mzdy. To neznamená, že ti nejlepší učitelé nebudou mít…

Dvě stě procent?
Ano. A ti horší naopak sto nebo i méně procent v poměru k průměrné mzdě ve státě. Důležité také je, kdy se ten objem bude počítat. Za normálních okolností se vezme červnová predikce ministerstva financí, na jejímž základě se udělají propočty a dají se do návrhu státního rozpočtu. My ale nejsme v tradiční situaci, březnová predikce je úplně jiná, než jaká byla loni v prosinci. Proto mi vadí, když si někdo bere do ruky právě tu a pak říká, že Gazdík něco nedodržel. Při současné inflaci jsme prostě v úplně jiných číslech.

Také se objevila stížnost, že když jste letos zveřejnili výši průměrného učitelského platu, která dosahuje úctyhodných 47 600 korun, nezahrnuli jste do výpočtu příjmy asistentů pedagogů, které by ji určitě snížily.
Jasně, bavíme se primárně o učitelích, do budoucna bych to chtěl dotáhnout na průměrný plat všech pedagogických pracovníků, nicméně státní rozpočet je v těžké situaci. Předchozí vláda nám nechala rozbitý dům, do něhož zatéká, navíc je zadlužený. A do toho přišla válka.

Děkani pedagogických fakult vás chválí, že se v zákoně objeví uvádějící učitel a svou kolonku budou mít i třídní.
Víte, mě tohle kouskování hrozně mrzí. Ideální by bylo, kdyby existoval kariérní řád. Byl jsem jediný poslanec, který při vratce ze Senátu hlasoval proti zamítnutí této normy. V mnoha parametrech nebyla dobře nastavena, ale existovala by a detaily jsme mohli opravit kdykoliv. To je příklad, kdy politika, respektive jedna nebo dvě nátlakové skupiny, neblaze zasáhla do odborných analýz. Proto jsme tam, kde jsme. A teď bychom se zase mohli hádat, co v novele být má, či nemá. Některé organizace opakují svůj postup, protože jejich zájem je jim bližší než zájmy českého školství a dětí. Budu se snažit tomu čelit, i když politicky to nebude jednoduché. Musel jsem třeba v médiích vysvětlovat chystané rušení druhého povinně volitelného cizího jazyka. My ho přece ani omylem nechceme zakazovat, ale proč by se děti se specifickými poruchami učení měly trápit druhým cizím jazykem, když by jim víc prospělo, kdyby se ten jeden naučily pořádně?

Odborníci, kteří se dlouhodobě věnují teoreticky i prakticky přípravě budoucích učitelů, tvrdí, že proti neustále zdůrazňované kvalitě jde záměr umožnit učit lidem z praxe. Opravdu bude moci bankovní úředník po rychlokurzu pedagogiky učit moderní dějiny nebo literaturu?
S děkany pedagogických fakult jsme dohodli kompromis. Bankovní úředník by neměl učit českou literaturu, ale na obchodní akademii například základy bankovnictví. Právník by v případě dodělání pedagogického minima do tří let neučil chemii, ale základy společenských věd nebo dějepis. Na druhou stranu si na rovinu řekněme, že ani dnes neučí všichni aprobovaní učitelé. Třeba mně pan ředitel před lety řekl, že budu učit fyziku, což jsem jako matematikář nechtěl. Zeptal se mě: „Máš motorku? Máš. Budeš učit fyziku.“ To se dělo. Pravděpodobně teď bude situace lepší než před třiadvaceti lety…

Nelze Rusko trestat a zároveň ho financovat, říká Jan Lipavský

Nikoli zásadně.
Pak ale nebuďme pokrytci a neříkejme, že by skvělý právník nemohl učit základy společenských věd. Nechme pravomoc ředitelům a netvařme se, že nejsou schopni rozlišit kvality zájemců. Minimální pedagogické vzdělání si ale všichni uchazeči dodělat musejí a fakulty připravující učitele mají jedinečnou šanci je podchytit, protože přinášejí do škol nové impulzy a nadšení. Určitě nejdou do školství proto, aby zbohatli. Jejich potenciál je třeba využít, protože se záhy můžeme dostat do situace, kdy v některých oborech budou učitelé chybět.

To budou. Podle čerstvé studie think tanku IDEA odcházejí z českého školství častěji muži a sedmdesát procent odchodů se týká učitelů po první pracovní zkušenosti.
Jsem jedním z nich. Odešel jsem po osmi letech, když mě zvolili starostou. Ale pořád jsem učitelem a zaměstnancem ZŠ v Bánově. Akorát jsem už devatenáct let uvolněn pro výkon veřejné funkce.

Takže po ukončení politické kariéry se vrátíte před tabuli?
Pro mě je velké povzbuzení, že se v okamžiku, kdy seknu s politikou, vrátím na své místo do školy.

Až se tak stane, bude už jiný systém přijímacího řízení na střední školy a maturit?
Nyní mám jedinečnou příležitost na tom pracovat.

S návrhem na rozdělení maturity na studijní a profesní, s nímž přišel think tank Univerzity Karlovy Vzdělávání 21, souzníte?
Někteří méně nadaní jedinci mi přisuzují názor, že tento návrh je ten, který prosazuje ministerstvo školství. To není pravda. Jsem tomuto think tanku, jehož jsem byl zpočátku členem, vděčný, že maturitní diskusi začal, ale je to jejich závěr. Předpokládám, že třeba Svaz průmyslu a dopravy nebo Hospodářská komora přijdou s vlastními předlohami.

Už přišly. Viceprezidentka Svazu průmyslu a dopravy (SPAD) Milena Jabůrková Deníku řekla, že státní maturita absolventů odborných škol by neměla mít jinou hodnotu než u gymnazistů. „Pro zaměstnavatele představuje nezpochybnitelnou garanci dosažení určitého stupně vzdělání,“ dodala.
To si v tom budou muset členové předsednictva SPAD udělat jasno, protože každý z nich říká trochu něco jiného. Chci se zástupců zaměstnavatelů například ptát, jaký rozdíl vidí mezi výučním listem a profesní maturitou. Pokud v tom rozlišení spatřují smysl, má cenu se tím zabývat, když ne, nebude důvod se o profesní maturitě bavit.

Od pátku budete platit za plyn v rublech, řekl Putin. Vydírání, reaguje Západ

Čili shoda se bude hledat těžko a vy se možná k učení budete vracet v situaci, kdy se podoba státní maturity nezmění…
Mám teď šanci kompromis hledat a nalézt. Návrh Starostů a nezávislých je například znám už dlouho a je jiný než od think tanku Vzdělávání 21. My navrhujeme změnit maturitu v jakési středoškolské minimum, které může žák dělat opakovaně už v průběhu studia, a po jeho získání a završení čtyř středoškolských ročníků je oprávněn jít ke školní profilové maturitě. Předpokládám, že koalice SPOLU nebo opoziční ANO také přijdou s nějakým návrhem.

Kdy chcete diskuzi uzavřít?
Chci ji vést v tomto roce, možná na jaře příštího. Vyzvu všechny relevantní aktéry, aby zveřejnili postoj k maturitě, a pak předložím jako politik a ministr kompromisní návrh.

Termín jste zveřejnil i pro revizi Rámcových vzdělávacích programů. Nově by se tedy podle gramotností a kompetencí, s jádrovým a rozvíjejícím učivem ve všech ročnících základní školy mělo učit od září 2029. Minulý týden jste spustili připomínkové řízení. Zapojují se učitelé?
Dokonce tak, že v úterý ráno systém spadl. Jsou velmi aktivní, ale mnozí to bohužel pochopili tak, že nejde o rámce, ale o obsah jednotlivých předmětů.

Kolik minut v hodině má náležet syslovi?
A zda mají děti umět vyjmenovat čeledi blanokřídlých. Někteří zase řeší, jestli mají v případě druhého jazyka škrtnout němčinu, nebo ruštinu. Tak daleko ještě nejsme. Diskuse je a bude neuvěřitelná. Vždycky si vzpomenu na Winstona Churchilla, který říkal, že největší argument proti demokracii je pětiminutový rozhovor s voličem. Avšak to je bonmot a v demokracii má právo na názor opravdu každý. Proto i my všechny náměty vyslyšíme a budeme se jimi zabývat, pokud budou jen trochu seriózní.