Kliknutím zvětšíteAni slavné Paměti Mikuláše Dačického z Heslova jméno Bočka z Poděbrad nezmiňují. První zmínku o Jiřím z Poděbrad v nich najdeme datovanou až k létu 1458, kdy už byl Jiří z Poděbrad českým králem.
"Král Jiří, jenž po smrti krále Ladislava mladého (Ladislava Pohrobka, syna Albrechta Habsburského, pozn. red.) na království České zvolen byl, táhl do Moravy a oblehl města Brno a Jihlavu, protože jeho za pána míti nechtěly. Potom táhl k městu Vídni a Rakous za příčinou mince falešné, skrze což česká země země loupena byla; a tu ležel dvě neděle. I učinili Rakušané s králem Jiřím smlouvu. Brno a Jihlava brzo se jemu poddaly," píše Dačický, přičemž jen tak mimochodem správně postihuje, že nástup Jiřího z Poděbrad na český trůn nebyl nijak jednoduchý.
Jméno Jiřího první manželky Kunhuty ze Šternberka, kterou tento český šlechtic pojal za manželku dlouho před svou korunovací, pravděpodobně v době, kdy velel východočeským landfrýdům (tedy kolem roku 1440), si už Dačického pozornost nezískalo. Nijak jej nezaujal ani Jiřího prvorozený syn Boček. Prvním z Jiřího potomků, jehož jméno Dačický zmiňuje, se stala až Bočkova mladší sestra Kateřina z Poděbrad, narozená spolu se sestrou Zdenkou (Sidonií) 11. listopadu 1449, která se v květnu 1461 stala první ženou Matyáše Korvína, zvaného též Matyáš Hunyadi.
Právě tuto událost Dačický zaznamenal: "Tejž král Jiří dal dceru svú k manželství Matyášovi Hunyadovi, kteréhož propustil z vězení, do kteréhož tejž Matyáš od krále mladého Ladislava dán byl. Ale tejž Matyáš, jsa učiněn králem uherským, zlým se Jiřímu odměňoval, a válku proti němu kvůli papeži římskému zdvihnuvše, o království České jej připraviti usiloval."
Dačický ve zkratce správně popisuje Jiřího spor s římskou kurií, v němž se Matyáš Korvín postavil na stranu papeže, a nakonec vedl další křížovou výpravu do Čech. Jiřího žena a Bočkova i Kateřinina a Zdenčina matka Kunhuta v té době nebyl již dávno naživu, zemřela krátce po narození obou dcer, jež se narodily jako dvojčata; příčinou její smrti byly s největší pravděpodobností právě komplikace spojené s tímto těžkým porodem. Kam se ale ztratil Boček?
Narodil se do těžké doby
Boček se v roce 1442 narodil do pro české království mimořádně nešťastné doby. Po smrti Zikmunda Lucemburského v prosinci roku 1437 vypukly v českých zemích boje o trůn. Tradičně uvažující katolíci a umírnění husité přijali na český trůn Zikmundova zetě Albrechta Habsburského, ale východočeští husité, táboři a stoupenci Jana Rokycany jej za krále neuznali a vyjadřovali se pro polského prince Kazimíra.
Soupeření mezi oběma stranami přerušila Albrechtova náhlá smrt v roce 1439, kdy na válečném tažení proti Turkům podlehl ve vojenském stanu nedaleko Komárna úplavici. Albrechtův syn Ladislav (narodil se až po otcově smrti, odtud přízvisko Pohrobek) byl příliš malý, aby začal vládnout.
Oslovený bavorský vévoda Albrecht, na němž se shodl výbor představitelů českých pánů, nižší šlechty i měšťanstva a jehož volbu schvaloval i Jan Rokycana, českou korunu nepřijal. V zemi nastalo bezvládí.
Aby království nezachvátil úplný rozvrat, začaly je spravovat branně-politické spolky, zvané landfrýdy (jejich název je odvozen od německého výrazu pro zemský mír). Největší sílu mezi nimi představovaly lanfrýdy východočeské, jejichž vůdcem se stal schopný český šlechtic Jiří z Poděbrad.
Pozoruhodné bylo, že Jiří se stal vůdčí osobností i přesto, že jej jeho současníci považovali za levobočka, pravděpodobně syna některé z náhodných milenek jeho otce, husitského válečníka Viktorina z Kunštátu. Jméno Jiříkovy matky se v soudobých pramenech neobjevuje, teprve v roce 1486 bylo do rodokmenu pánů z Poděbrad, který si nechali sestavit Jiřího synové a Bočkovi mladší bratři, dopsána Anna z Vartemberka.
Neplnosmyslný syn?
Jiřího prvorozený Boček jakoby zdědil tajemství svého zrodu po otci. I když v jeho případě jméno matky známe, nevíme, kde se narodil, a také z jeho pozdějšího života o něm máme jen málo zpráv.
Podle Františka Palackého mohlo být důvodem to, že byl "neplnosmyslný", tedy ne plně při smyslech - pravděpodobně trpěl nějakým nespecifikovaným mentálním postižením. Že byl zřejmě duševně nemocný, se domníval i Martin Šandera, autor eseje "Ač první, přece poslední: několik úvah nad životem a osudem Bočka, nejstaršího syna českého krále Jiřího z Poděbrad".
Tajemná mlha pak obestírá celý Bočkův život. Nikdy se neoženil a neměl ani žádné potomky. Na rozdíl od svých mladších bratrů Viktorina, Hynka a Jindřicha nikdy nezastával ani žádnou veřejnou funkci. Nebyl zřejmě vůbec zapojen do veřejného života a rodina ho před světem ukrývala.
Svědčí o tom i majetkové vyrovnání po smrti Jiřího z Poděbrad v roce 1471. I když mu v rámci smlouvy o dělení majetku připadly po otci nějaké statky, za díly bratrů výrazně zaostávaly.
Bratři Viktorín a Jindřich také ještě za vlády Jiřího získali jako svá panství Kladsko a Minstrbersko, která si po otcově smrti smrti rozdělili a posílili o další zisky: Viktorín získal Klín a Knížectví opavské, Jindřich knížectví minstrberské a hrabství kladské s panstvím náchodským. Hynkovi připadly Poděbrady a Kostomlaty. Boček zdědil pouze panství litické a hrad Veliš a není známo, že by je on osobně nějak viditelně spravoval, naopak postoupil nemalou část svého dědictví Jindřichovi, na jehož hradě v Kladsku pak dožil svůj život.
O Bočkově nevalném duševním stavu svědčí také zřejmě jediný dochovaný záznam o soudu, který absolvoval: Pan Mikuláš Střela si dne 9. května roku 1489 na Bočka stěžoval, že se nedostavil na jednání soudu před krále, za což by měl za trest zaplatit tzv. ústanné.
"Ústanným nebo také stanným právem byl dle dobového významu soudní poplatek. Znamenalo to, že Boček nejspíše třikrát nereagoval na zaslanou výzvu, odmítnul se dostavit k jednání, nebo se řádně neomluvil. Za takové chování se ústanné mohlo uložit. Mikuláš žádal krále, aby počkal s peněžním potrestáním, že to Bočkovi protentokrát promine a aby znovu Bočka obeslal. Pokud se příště znovu nedostaví on nebo někdo jiný místo něj opatřen plnou mocí, bude dále rozhodnuto v souladu s právem," píše ve své práci Poděbradové a jejich spory o rodovou čest Lucie Stodolová.
Také ona se domnívá, že na vině bylo nejspíše Bočkovo nespecifikované duševní postižení. Je otázka, zda byl schopen vůbec vnímat, že je k nějakému soudu obeslán. Zemřel o sedm let později, dne 28. září 1496, na bratrově hradě a byl pohřben v místním františkánském klášteře, který Jindřich založil.
Osudy ostatních synů: jeden měl unikátní smrt
Bočkovo odstrčení stranou zvlášť vyznívá v porovnání s tím, jak oslnivou kariéru udělali ostatní tři synové Jiřího z Poděbrad.
Druhorozený Viktorin, o rok mladší než Boček, se již v roce 1459 stal moravským zemským hejtmanem a knížetem Svaté říše římské. Jindřich, narozený v roce 1448 jako čtvrté dítě Jiřího z Poděbrad, získal titul říšského knížete v roce 1462 a za česko-uherských válek, které vypukly právě v té době, působil jako jeden z nejschopnějších velitelů na české straně. Říšským knížetem se stal ještě za otcova života také nejmladší Jiřího syn Hynek, který po otcově smrti působil jako zemský správce zastupující nového českého krále Vladislava Jagellonského
Podle historika Martina Šandery nejvíce z povahy svého otce zřejmě Jindřich, který se mu svými vlastnostmi, stylem života, uvažováním i chováním podobal nejvíce.
Politických, organizačních a vůdčích schopností tohoto syna si byl zřejmě dobře vědom i sám Jiří z Poděbrad, který z tohoto svého syna udělal krátce před svou smrtí v roce 1471 nejvyššího českého hejtmana, a dokonce jej pověřil výkonem úřadu mincmistra (předchozí mincmistr Jiří Vranovský, byl podle některých pramenů podezříván z defraudace). "Jiří tehdy zřejmě již cítil, že mu nezbývá mnoho života, a chtěl proto pod přímou kontrolu svého syna svěřit i jeden z klíčových finančních zdrojů," píše Šandera.
Ve funkci nejvyššího hejtmana i micmistra poté potvrdil Jindřicha i zemský sněm. Tento zřejmě nejschopnější Jiřího syn se pak v letech 1487 až 1489 postavil o čela vojensko-politického bloku nespokojených říšských knížat revoltujících proti Matyáši Korvínovi a svedl s ním válku o Hlohovsko. Do bojů se zapojili také oba jeho bratři Hynek a Viktorín. Válka však skončila Korvínovým vítězstvím a Jindřich přišel o Minsterbersko.
Nedlouho poté, v roce 1492, zemřel Hynek, jako první ze všech čtyř bratrů. Jeho umírání i smrt vstoupily do dějin, neboť se stal pravděpodobně historicky prvním Čechem, o němž se domníváme, že zemřel na syfilidu. O jeho životním stylu v pozdním věku svědčí také to, že přeložil 11 novel z Dekameronu a sám psal eroticky zaměřená díla.
Jindřich ho následoval na věčnost v roce 1498. Ze všech bratrů po sobě zanechal nejvíce potomků. Zatímco Boček umíral bezdětný, u Hynka víme o jedné dceří (Anně Kateřině Minsterberské) a u Viktorína o dvou synech (Bartoloměji a Vavřincovi), Jindřichovi se narodilo hned osm dětí. Jeden jeho syn ale bohužel zemřel hned při narození a jeden krátce poté, takže jej nakonec přežilo šest potomků. I v tom se ze všech bratrů nejvíce podobal svému otci Jiřímu z Poděbrad, který měl také osm dětí.
Viktorín, jehož podobně jako Jindřicha vyčerpala vleklá válka s uherským králem Matyášem Korvínem, zemřel v roce 1500 na zámku svého zetě Kazimíra Těšínského, kde dožíval jako zchudlý muž.
3
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
