Co vám vadí na návrhu způsobu odměňování zdravotníků?
Ministr zdravotnictví podepsal závazek sjednotit odměňování ve všech lůžkových zdravotnických zařízeních, která mají smlouvu s pojišťovnami. Nejjednodušší by bylo, kdyby vláda vložila jednu větu do zákoníku práce. Nemusela by tak vymýšlet samostatný zákon, který v současnosti kvůli několik měsíců trvající nečinnosti ministerstva již nemá šanci být schválen včas, aby nabyl účinnosti v lednu příštího roku.

Jak to?
Dohoda o navýšení odměn byla podepsána loni 8. prosince. Teprve 25. ledna ale ministr sestavil pracovní skupinu na přípravu zákona. Navíc v jiném složení, než předpokládala dohoda. Nechápu, proč je mezi členy například Unie zaměstnavatelských svazů nebo Asociace sester. Neplodné diskuse o tom, zda odměňování sjednotit, či nikoliv byly jen ztrátou času. Takové debaty mohly mít smysl před podpisem dohody. Nyní má vláda dělat vše pro to, aby své závazky naplnila.

A to nedělá?
Když jsme si po druhém setkání pracovní skupiny 7. března vymohli, že 2. dubna ministerstvo konečně nějaký návrh předloží, bylo jednání na poslední chvíli zrušeno a několik týdnu se nedělo nic. Teprve poté, co jsem si 16. května stěžoval premiérovi a následně jsme spolu s odbory na tiskové konferenci upozornili, že ani po 165 dnech od podpisu dohody jsme se v nejdůležitějším bodě nikam neposunuli, probralo se ministerstvo z letargie.

Poté k posunu došlo?
Ano. Z ministerstva jsme dostali zmíněný návrh zákona o odměňování zdravotníků, který ale nepředstavuje sjednocení odměňování. Je nepřehledný (ministerští úředníci navrhují, aby lékař s atestací měl 1,58násobek průměrné mzdy a začínající lékař 1,185násobek, pozn. red.). Navíc neodpovídá závazku ministerstva, že začínající lékaři budou mít minimálně 1,5násobek průměrné mzdy.

Co si slibujete od příštího jednání, které se má konat 27. června?
Pan ministr nám slíbil, že budeme jednat jen o odměňování a nebudeme otevírat jiná témata. Přílišným optimistou ale nejsem. Zároveň si nedovedu představit, že by se lékaři znovu nechali podvést.

V jakém případě byste přistoupili ke stávce?
Nemusíme se bavit o stávce, ale o tom, že by lékaři opět využili své zákonné právo pracovat pouze podle limitů. To znamená, že jim zaměstnavatel může nařídit přesčasovou práci maximálně 150 hodin ročně a se souhlasem zaměstnance mohou odpracovat nejvýš 416 hodin ročně. To je jeden z možných podzimních scénářů, kdy už bude jasné, jestli ze strany vlády vůle je, nebo není. Naším cílem je zlepšit podmínky ve zdravotnictví tak, aby práce byla více atraktivní. Aby lidé neutíkali, měli jsme dostatek kvalifikovaných lékařů či sester. Něco z toho, co jsme požadovali, je součástí novely zákoníku práce, která nabude účinnosti 1. srpna. Počítá s tím, že 24hodinové směny budou možné, ale jen se speciálním příplatkem a nebude prolomeno maximálních 416 přesčasových hodin ročně. Novela též zakotvuje nárok na placené volno před zkouškami zvyšujícími kvalifikaci zdravotníka.

| Video: Youtube

S ministrem zdravotnictví probíráte i úhrady pojišťoven za zdravotní péči. Jak to vypadá?
Výsledky dohodovacího řízení na příští rok ukazují, že zdravotní pojišťovny zřejmě nebudou mít peníze na to, aby zaplatily v reálných cenách zdravotní péči v rozsahu a kvalitě, kterou si od nás stát objednává. Týká se to nejen nemocnic, ale i soukromých lékařů. Vláda přijala populistické usnesení, že pojišťovny musí hospodařit vyrovnaně. Její představa, že zdravotnictví je perpetuum mobile, které může fungovat bez peněz, je naivní. Vysoká míra inflace z uplynulých let se musí promítnout do zvýšení úhrad. Vláda musí problém řešit.

Jak?
Buď pro zdravotnictví zajistí další zdroje peněz, nebo rozsah zdravotní péče hrazené z veřejného pojištění omezí tak, aby to, co zbyde, bylo hrazeno v reálných cenách. Obávám se ale, že ministr si vůbec neuvědomuje hloubku problému. Byl to on, kdo na začátku svého funkčního období navrhl snížení platby za státní pojištěnce (děti, důchodce či nezaměstnané, za které platí pojištění stát, pozn. red.). Zahodil 15 miliard a peníze dnes chybí.

Přizpůsobujeme se tomu, že stárneme?
V roce 1995 byl medián věku obyvatel v České republice 36,5 roku, v roce 2002 už 43,8 roku. Ano, populace stárne. Prodloužení věku lze ale víc než zdravějšímu životnímu stylu přičíst úspěchům medicíny. Když člověk vážně onemocní, zdravotníci mu prodlouží život v průměru o jedenáct let. Výše odvodů na zdravotní pojištění na úrovni 13,5 procenta mezd byla administrativně určena před třiceti lety. Dnes však máme úplně jinou populaci a také úplně jinou, lepší, avšak zároveň mnohem dražší medicínu. Vybírané peníze nestačí.

Jsou i další cesty, jak dostat do zdravotnictví více peněz?
Jistě. Třeba zavedením zdravotní daně na alkohol, na tabák či cukr, jejíž výnos by šel přímo do zdravotnictví. Nemusíme mít přece nejlevnější alkohol v Evropě.

Vláda chce dostat peníze do systému i chystanou novelou zákona o veřejném zdravotním pojištění. Pojišťovny by mohly vymáhat náklady spojené s léčbou po člověku, který například prokazatelně zapříčinil dopravní nehodu a byl pravomocně odsouzen. Nyní to může dělat jen v případě, že způsobil zranění někomu druhému. Jak to vnímáte?
Jako nesmysl, který by dostal další lidi do neřešitelné sociální situace. Měl by devastující účinek na rodiny s dětmi, které by nebyly schopné se s takovými dluhy vyrovnat. Výrazně by vzrostl počet exekucí či sebevražd. A trestali bychom člověka, který už je potrestán tím, že se z něj třeba stal invalida.

Delší dobu se vedou též diskuse o centralizaci nemocnic. Tedy o tom, že v nemocnicích, kde určitých výkonů vykonávají málo, by s nimi přestali. Jste pro?
Centralizace ano, ale ne za každou cenu. Cestu vidím v tom, že se část lůžek vyčlení na následnou péči. Musíme totiž reflektovat zmíněné stárnutí populace. Nemocnice by též měly získat motivaci ke vzájemné spolupráci. Třeba tak, že v jednom okresním městě budou rozvíjet ortopedii, přičemž břišní chirurgii se budou věnovat jen v základní podobě. Nemocnice vedle se naopak bude ortopedii věnovat víceméně ambulantně, kdy ošetří člověka s úrazem. Rozvíjet ale bude zase břišní chirurgii. Obě nemocnice mohou k pacientům přistupovat jako jeden celek. Ne každá nemocnice také musí denně držet příjmovou pohotovost. Mohou se střídat.

A třeba s rakovinou se člověk může léčit ve specializovaném onkologickém centru?
Je dobré, když mu tam určí diagnózu a stanoví léčbu. Na tu pak ale může docházet do menší bližší nemocnice. I to je o spolupráci. Hustší síť malých nemocnic je dobré zachovat. Problém ale je, že se obtížně srovnává ekonomická efektivita jednotlivých zdravotnických zařízení, když fakultní nemocnice dostane za operaci třeba 1,5násobek toho co nemocnice okresní.

close info Zdroj: Deník zoom_in Česko uznalo vzdělání většině ukrajinských lékařů, kteří do země přišli od začátku války. Jakou jsou posilou?
Primární je, abychom měli dostatek zájemců o studium medicíny. Dále to, aby třeba Slováci, kteří zde studují, tu i zůstali pracovat. U ukrajinských lékařů je třeba zabránit jejich zneužívání jako levné pracovní síly. Nemůžeme slevovat z podmínek, které musí splnit, aby mohli samostatně pracovat. Navrhujeme ale zrušení takzvané odborné praxe, která v řadě případů neznamená nic jiného než samostatnou práci bez dozoru a načerno. Cizinci by měli mít k dispozici intenzivní výuku jazyka a přípravné kurzy před aprobační zkouškou, po jejímž absolvování budou moci pracovat jako lékaři, nikoli jako pomocníci či překladatelé z ukrajinštiny.

Na výpadky léků vláda reagovala novelou zákona o léčivech, která vstoupila v účinnost letos v červnu. Bude to znamenat zmenšení potíží? Uleví to lékařům?
Výpadky léků jsou celoevropský problém a je nutné evropské řešení. Důvod je prostý. V zájmu maximálních zisků farmaceutických firem se výroba přesunula do nespolehlivých zemí, Číny či Indie. Nyní jsme na nich závislí. Lékařům výpadky samozřejmě komplikují život. Chceme lidi léčit tak, jak umíme. Ne podle toho, co je zrovna náhodou dostupné.

Sužuje nás též nárůst černého kašle či spalniček. Jak je brzdit?
Jedinou cestou je očkování. Když bude proočkovanost klesat, budou vznikat ohniska infekcí.

Kdo je Milan Kubek

close Prezident České lékařské komory Milan Kubek. info Zdroj: Deník/Martin Divíšek zoom_in Prezident České lékařské komory Milan Kubek.

• Narodil se  13. února 1968 v Praze.
• Je lékařem, od roku 2006 prezidentem České lékařské komory (zvolen v letech 2006, 2010, 2015 a 2021).
• V roce 1992 absolvoval 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy.
• Pracoval v nemocnici v Praze-Vysočanech nejprve jako sekundární lékař na interním oddělení a později jako samostatný ordinář pro angiologii. Od roku 2004 provozuje soukromou interní ambulanci na poliklinice Prosek.
• V letech 1999 až 2006 byl předsedou Lékařského odborového klubu-Svazu českých lékařů.
• V letech 2004 až 2008 byl viceprezidentem Evropské federace lékařů zaměstnanců (FEMS).
• V letech 2009 až 2015 byl viceprezidentem Stálého výboru evropských lékařů (CPME) se sídlem v Bruselu.
• Je ženatý a má tři dcery.