Při rozhodování, jak se bude v domě vyrábět teplo, je jedna otázka nejdůležitější: jaké má váš dům přípojky na veřejné sítě? Výhodou je, pokud má připojení na plyn – tento druh topení je právě u novostaveb velmi oblíbený. Moc nadšeni z něj ale nejsou majitelé starších domů, kde jsou staré kotle, které je třeba vyměnit. Ty nové totiž musí mít podle nařízení určitou účinnost, které se dá dosáhnout jen velmi obtížně, a to hlavně speciální technologií kondenzace. Ta ovšem zákonitě snižuje teplotu výstupní vody. Aby plynový kotel fungoval v kondenzačním cyklu, nelze ho prostě jen tak nainstalovat, ale musí se změnit celá otopná soustava.

Pokud plynová přípojka chybí, je třeba hledat řešení jinde. Například u elektřiny, protože s nastupujícími silně zaizolovanými domy se snižuje potřeba topení, a elektřina tak cenově vychází stejně nebo lépe než některé jiné zdroje. Oproti plynu tu odpadají poplatky za přípojku, zálohy, kontrolu kotle a spalinových cest atd.

Stále je ale možnost topit v kotlích či krbech apod., které využívají tuhá paliva a oheň. Jde o uhlí, dřevo a biomasu. Samozřejmě že tahle verze už je trochu překonaná a na trhu najdeme i výhodnější možnosti. Nicméně kotle na uhlí s postupem času také zvyšovaly svou účinnost, takže je lze osadit i dnes. Topení dřevem se uplatní především tam, kde má majitel vlastní les. Je však třeba štípat, přikládat… Automatiku tu lze udělat jen obtížně. Navíc je ekologické hledisko přece jen už také zapotřebí brát v potaz. Proto se dnes už spíš setkáte s krby, které jsou napojeny výměníkem na centrální otopnou soustavu a fungují jako příjemné, živé a doplňkové teplo k primárnímu otopnému systému.

Nejrychleji rozvíjející se technologií je ta, která odebírá energii z přírody. Jde především o teplo, které dokážeme jednoduchou cestou vložit do domu. Jsou to solární tepelné kolektory, které zachytávají solární záření na přímý ohřev vody (nebo zvláštního média), nebo tepelná čerpadla, která využívají teplo ze země.

Jedna věc je teplo vyrobit, velmi důležité je zároveň teplo, které dodáme do domu, neztrácet. Samozřejmostí jsou proto izolace. Moderní domy se zaizolovanou obálkou už potřebují mít nucenou výměnu vzduchu. Bylo by hloupé, abychom teplo, které pracně vytvoříme, zase vypustili větráním pryč, takže zde ke slovu přicházejí rekuperační jednotky. Ty nakonec vlastně mohou nahradit i část topení, protože dokážou zregenerovat a využít i teplo, které bylo vytvořeno lokálně a za účelem jiným, než je ohřev vzduchu či vody (vaření, žehlení, chlazení spotřebičů). Nucená výměna vzduchu nicméně něco stojí, protože je třeba ji pohánět elektřinou. Ovšem úspora takového systému je mnohem vyšší, takže je dobré se na tuto technologii také ptát.

Teď je otázka, jaký typ vytápění zvolit. Odpověď dá projektant, který musí zhodnotit, jak moc je obálka domu uzavřená, kolik tepla bude ztrácet, a kolik je tedy možné vkládat neobnovitelných druhů energie do domu, aby výpočet vyšel podle platných zákonů. O čem vlastně mluvíme? Je to docela složitý systém, který zohledňuje to, jakou energii (v jaké formě a v jakém množství) vlastně dům bude potřebovat. Jde o takzvanou primární energii, kterou dodáme domu na vytvoření tepla a teplé vody.

Primární energie je ta, která žádným procesem přeměny ještě neprošla. Rozdělujeme ji na obnovitelnou (biomasa, vítr, sluneční záření, tedy takovou, která se obnoví maximálně za délku lidského života) a neobnovitelnou (uhlí, ropa, zemní plyn, jaderná energie, tedy takové zdroje, které se za lidský život neobnoví). Pro výpočet v budovách je pak důležitý takzvaný Faktor neobnovitelné primární energie, který poměřuje potřebu neobnovitelné primární energie a potřebu energie dodané na hranici budovy. Tento výpočet je poměrně složitý a vstupují do něj faktory, jako jsou těžba, dodávka a přenos energií až k hranici pozemku. Nakonec vznikne koeficient, kterým se násobí potřeba energií v domě, a tedy se tím ovlivňuje energetický štítek budovy. Ten je samozřejmě dnes velmi důležitý a se zpřísňováním pravidel pro stavbu bude ještě přísnější.

Elektřina

Elektřinu v domě má každý. Je tedy nasnadě, že pokud někdo nechce nebo mít nemůže další přípojku na plyn, je elektřina jednou z voleb na vytápění. A vůbec ne špatnou.

Elektrické vytápění má největší výhodu v tom, že je dynamické. Po stisku tlačítka se prostě topí. Není tu takřka žádná prodleva, není třeba řešit cokoli jiného. Samozřejmě že mezi topení elektřinou musíme započítat i ohřev topné vody v soustavě. I zde jde ale o dynamicky rychlejší systém než cokoli jiného. Také hledisko údržby a obsluhy není zanedbatelné.

Topit elektřinou můžete například topnými rohožemi v podlaze, ve stěnách i na stropě, lze vytápět sálavými panely nebo tělesy s infrazářením. Samozřejmě že nejvýhodnější je, pokud elektřina ohřeje nějaký akumulační objem – ať už je to voda, dlažba nebo kámen. Zajímavý je i dnes moderní způsob zaktivnění celé základové desky, která má pak vysokou tepelnou setrvačnost. Elektrokotel s teplovodním zásobníkem v současnosti funguje převážně jako doplňkový (bivalentní) zdroj k jinému zdroji. Zapínán bývá v době, kdy je provoz hlavního zdroje kapacitně nedostatečný nebo neefektivní. V domech s nízkou spotřebou tepla ale může sloužit jako hlavní zdroj.

Topení elektřinou může být také řešením pro ty, kteří uvažují o solárních fotovoltaických panelech. V té chvíli totiž vychází vytápění elektřinou jako nejlogičtější volba.

Plus Jednoduchý a nejkomfortnější systém topení. Rychlá dynamika topení, lehká obsluha a údržba, snadné zapojení do složitějších systémů decentralizovaného vytápění. Elektrické rohože lze umístit jen tam, kde je to nejvíce zapotřebí.
Minus Vysoká a nejistá cena elektřiny.

Plyn

V naší zemi skoro standard vytápění rodinného domu. Jedná se o médium, které vám zaručuje maximální míru pohodlí při užívání a přesnou regulaci.

Problém je ale v ceně plynu. Tuto nevýhodu můžete eliminovat efektivním kotlem a vhodně navrženou otopnou soustavou. Současné moderní kotle využívají kondenzační techniku, která zužitkuje i teplo ze spalin odcházejících při primárním spalování. Mimochodem kondenzační kotle jsou ve dnešní době již prakticky standardem pro novostavby.

Kondenzační plynový kotel obsahuje výměník, který spaliny před odvodem do komína ochladí tak, že vodní pára, která je v nich obsažena, cíleně kondenzuje. Uvolněné teplo se pak dodatečně přenáší do topného systému. Problém je, že kondenzace funguje jen do určité teploty (zhruba 57 °C), takže tyto plynové zdroje jsou navrhovány jako nízkoteplotní. Typicky jde o podlahové efektivně vytápění, případně o klasické radiátorové vytápění s větší plochou radiátorů.

Při výběru kotle se kromě zmíněného normovaného stupně využití soustřeďte také na modulaci výkonu. Ta by měla být co největší, tedy kotel by měl umožňovat nastavení ve velkém rozsahu. Tepelné ztráty moderních domů jsou velmi malé a pro jejich vyrovnání je třeba jen malý výkon. Nicméně při špičkovém využívání kotle (typicky se jedná o ohřev TUV) potřebujeme v krátkém čase výkon mimořádný. Ten špičkový se pak blíží například 30 kW, přitom běžný provoz je zlomkem této hodnoty. Modulace moderních kotlů se pohybuje běžně kolem 1:12-15.

Plus  Snadná regulace teploty, efektivní využití topného média, čistý provoz, možnost vysokého výkonu.
Minus  Cena plynu, agresivní spaliny, nutnost pravidelných revizí.

Pevná paliva

Koho by před pár lety napadlo, že tuhá paliva budou hrát v rodinných domech stále tak významnou roli, jako je tomu v současnosti. Důvod? Relativně vysoká cena plynu a elektřiny a také vysoká účinnost moderních kotlů a kamen na tuhá paliva.

Asi nejrozšířenějším způsobem vytápění tuhými palivy jsou krbová kamna. Ta by měla být opatřena externím přívodem vzduchu. K efektivnímu hoření jsou potřeba správný tlak a množství kyslíku. Kamna, která nemají externí přívod vzduchu, si ho vezmou z vytápěné místnosti. V té se pak musí častěji větrat, což vede ke ztrátám tepla.

Moderní kamna využívají primární a sekundární spalování. Při primárním vzplanou a hoří pevné části paliva, při sekundárním dochází k druhotnému vzplanutí a spálení plynů uvolněných z paliva hořením. Efektivita hoření je vysoká a do komína odchází méně spalin. K co nejvyšší účinnosti pak pomáhá terciární vzduch. Ten se předehřívá v zadní nebo boční části vnějšího pláště a do topeniště proniká soustavou otvorů. Kamna jej nasávají tahem komína, a přirozeně tak zásobují plamen kyslíkem. Že působí, poznáte podle bočních plamínků, hořících mimo hlavní plamen. Terciární vzduch podporuje sekundární spalování, takže se o něco zvýší účinnost kamen, prodlouží doba hoření a dojde k „dočištění“ emisí.

Alternativou krbových kamen jsou peletové kotle. Výhodou těch moderních je jejich plná automatizace, která zajišťuje přísun pelet podle nastavení. Účinnost těchto kotlů se pohybuje mezi 85 až 91 %. Druhou možností vytápění jsou peletová kamna, která je možné vybavit výměníkem. Varianta s výměníkem dokáže vytopit celý dům, kdy je topná voda ohřívána přes výměník a rozváděna distribuční soustavou k jednotlivým radiátorům. S pořízením peletového kotle vám může pomoci dotační program státu. Sledujte výzvy svého kraje.

Plus Tradiční a levné palivo, obnovitelné, ekologické. Lze použít jako primární i sekundární zdroj tepla.
Minus Nevýhodou je vyšší cena peletek proti dřevu a také nejistá cena do budoucna.

Země a slunce

Nejrychleji rozvíjející se typ vytápění je zároveň i ten nejekologičtější. Prostřednictvím tepelného čerpadla a solárního panelu se totiž odebírá teplo, které vyrábí sama příroda - ze země, vody a slunce.

Tepelná čerpadla jsou zjednodušeně lednice s obrácenou funkcí. Zatímco lednice při chlazení prostoru uvnitř hřejí v zádech, čerpadla vyhřívají interiér tím, že teplo odebírají okolnímu prostředí. V létě tuto roli pak obrátí a funguje jako chlazení. V tom případě ale hledejte informaci, zda je přístroj reverzní. Výhodou tepelného čerpadla jsou náklady. Potřebuje sice pro svůj provoz elektřinu, ale poměr vynaložené energie k té získané je výrazně vyšší než u přímého topení elektřinou. Náklady tak padají o desítky procent dolů. V nabídce najdete různé druhy tepelných čerpadel, kdy lze odebírat teplo ze vzduchu, vody nebo ze země. Stejně tak je možné teplo předávat do vzduchu nebo vody, a tím pak vytápět místnosti a ohřívat užitkovou vodu.

Solární panely na střechách fungují na podobném principu – odebírají teplo, které dodává slunce, a předávají ho k využití v domě. Typy existují v zásadě dva – termické panely, ve kterých se ohřívá kapalné nemrznoucí médium, které předává své teplo ve výměníku, nebo solární fotovoltaické kolektory. To jsou křemíkové desky, kde se dopadem fotonů uvolňují elektrony, a vzniká tak elektřina. Ta se využívá v domě například pro pohon domácích spotřebičů a lze ji případně uchovávat i v akumulátorech. Každý z těchto panelů má svoje klady a zápory. Termické jsou jednodušší a levnější, snadno je instalujete svépomocí, fotovoltaické už potřebují poněkud obsáhlejší znalost problematiky a elektrických zapojení. Zase se snadno odpojují v případě přebytku.

Plus Ekologické druhy vytápění výrazně zlevní provoz domu. Jsou vhodné pro zapojení do složitějších systémů vytápění, inteligentních domácností apod.
Minus Nevýhodou je vyšší cena, kterou musí dnes saturovat finanční dotace státu.

Kotlíkové dotace

Majitelům starších domů usnadňují výměnu zastaralého kotle na uhlí s ručním přikládáním za moderní na ekologičtější paliva jako plyn či biomasu, anebo dokonce za tepelné čerpadlo kotlíkové dotace. Od dubna letošního roku pokračují třetí a poslední výzvou. Staré a neekologické kotle 1. a 2. emisní třídy je nutné nahradit novými do září 2022, poté lidem za jejich využívání bude hrozit padesátitisícová pokuta. Kotlíková dotace 2019 se přitom vztahuje jak na nákup nového topného zdroje včetně instalačního materiálu, tak i na projektovou dokumentaci, instalaci, stavební práce a likvidaci starého kotle.

Peněžní částku ale mohou čerpat pouze fyzické osoby na rodinné domy. Maximální výše příspěvku činí 120 tisíc korun, tvoří 70 až 80 procent z uznatelných nákladů, na určených prioritních územích lze částku ještě zvýšit o 7500 korun. Konkrétní finanční strop přitom určuje druh instalovaného tepelného zdroje. O dotace lze žádat na krajském úřadu poté, co kraj vyhlásí výzvu pro občany. Během září budou vyhlášeny výzvy ve většině krajů, například v Praze, Jihočeském, Jihomoravském, Jihočeském kraji či Zlínském kraji. Příjem žádostí už byl ukončen v Severomoravském a Olomouckém kraji a během září bude ukončen příjem žádostí v Libereckém, Královéhradeckém a Ústeckém kraji.