Vzestup Antonína Novotného: Měl pro něj slabost samotný Chruščov. A ten jednal

Navenek by se zdálo, že ti dva muži ani nemohou být rozdílnější. Na jedné straně plešatý obtloustlý a hedonicky vyhlížející Chruščov, na druhé vždy pečlivě učesaný asketa Novotný. První se zapsal do paměti širokých mas zejména tím, že na půdě OSN mlátil vlastní vyzutou botou do řečnického pultíku, o druhém se mezi lidmi tradovalo, že prý byl na Valném shromáždění OSN zvolen nejkrásnějším státníkem světa (na rozdíl od zmíněného extempore s botou, jež bylo skutečné, jde ale v tomto případě o vymyšlenou fámu).

Přesto si však byli něčím podobní. A sice tím, že třebaže byli velmi opatrní a vlastně nijak progresivní komunisté stalinistického typu, došlo právě za jejich éry k uvolnění do té doby tvrdého represivního režimu – a že je sice vlastně umožnili, ale do značné míry proti své vůli, a nakonec si s ním nevěděli rady.

Doporučení rovnající se rozkazu

Po smrti prezidenta Antonína Zápotockého počítala československé komunistické vedení spíše s tím, že ho v prezidentské funkci nahradí tehdejší předseda československé vlády Viliam Široký, představitel tvrdého dogmatického křídla slovenské politiky 50. let.

Novotný v té době působil jako první tajemník ÚV KSČ a mělo se za to, že v této funkci i zůstane. Coby vyučený strojní zámečník neměl žádné vyšší vzdělání a podle historiků neuměl ani příliš mluvit, do vysoké funkce se dostal díky někdejším dobrým vztahům s Klementem Gottwaldem a také možná díky tomu, že právě kvůli své intelektuální nedostatečnosti během stranických čistek nikomu příliš nevadil.

Nedělinova katastrofa: Sovětský maršál pokoušel ďáblovu směs, přispěl k tragédii

O tom, že všechno bude jinak, rozhodl právě Nikita Chruščov, který Novotného do funkce prezidenta Ústřednímu výboru KSČ osobně doporučil – což se v té době rovnalo prakticky rozkazu.

„V roce 1957 zemřel prezident Československa, zarytý stalinista Antonín Zápotocký. Nahradil ho Antonín Novotný – ač Chruščovův chráněnec, byl to člověk nevýrazný a konzervativní,“ napsal v roce 2008 ruský novinář Jaroslav Šimov pro vysílání Rádia Praha v ruském jazyce.

Dne 19. listopadu 1957 zvedlo ruku pro volbu Novotného novým československým prezidentem všech 353 přítomných poslanců Národního shromáždění – jinak než jednomyslně hlasovat ani neuměli.

Sovětský vůdce Nikita Chruščov začal do nejvyšší československé ústavní funkce prosazovat svého chráněnce Antonína NovotnéhoZdroj: WC, neznámý, Dutch National Archives, The Hague, Fotocollectie Algemeen Nederlands Persbureau, CC0

Dva muži uprostřed tání

Vzájemná náklonnost Chruščova a Novotného byla dána možná právě tím, že ani jeden z nich nebyl založením žádný liberál, přesto však oba cítili, že je potřeba nějak uvolnit poměry.

Nikita Chruščov odhalil v tajném projevu na 20. sjezdu KSSS v únoru 1956 Stalinův kult osobnosti a v témže projevu ho odsoudil, což vedlo k určitému kulturnímu uvolnění („tání“) v celém socialistickém bloku. Když ale ještě v témže roce došlo pod vlivem tohoto uvolnění v červnu k povstání dělníků v polské Poznani, a zejména pak v říjnu k maďarské revoluci, rozhodl se ji krvavě potlačit vojenskou invazí.

Chruščovův projev způsobil komunistům šok. Někteří plakali, jiní ztráceli iluze

„Chruščovovo tání byl pokus něco změkčit, aniž by se to jakkoli dotklo základů. Žádná strategie v tom nijak zvlášť vidět nebyla, pouze taktika,“ uvedl letos v červenci pro ruské noviny Gazeta ruský politolog Georgij Bovt.

„Antonín Novotný byl trochu podobný Chruščovovi v tom, že to byl úzkoprsý člověk. Místo promyšlených reforem se oba vydali obvyklou cestou sovětského modelu záplatování děr. Pokusili se zavést nějaké zdání reforem, což podnikům poskytlo trochu flexibility v plánování a příležitosti vydělat si. V kontextu udržování obecně centralizovaného plánování to však byla jen marná náplast,“ napsal Bovt.

Sovětský teror v Budapešti: Všude na ulici ležely mrtvoly, vzpomíná pamětnice

V Československu v té době panoval možná nejtvrdší stalinský režim ze všech zemí východního bloku a na rozdíl od Polska a Maďarska zde Chruščovův projev o Stalinových zločinech nevyvolal žádné revoluční pnutí. To přišlo paradoxně až po Novotného nástupu. Paradoxně proto, že si je podobně jako Chruščov vlastně nijak nepřál, ale nakonec je umožnil. V roce 1960 propustil rozsáhlou amnestií řadu politických vězňů z 50. let (i když plné rehabilitace se naprostá většina z nich dočkala až po listopadu 1989), a kvůli propadající se ekonomice umožnil nakonec v rámci KSČ vzestup těm komunistům, kteří mluvili o prvcích tržního hospodářství a o volné tvorbě cen.

V roce 1963, kdy se zhroutila tzv. třetí pětiletka (pětiletý hospodářský plán), odvolal z funkce předsedy vlády stalinistu Viliama Širokého a nahradil ho pragmatičtějším Jozefem Lenártem, což o dva roky později vedlo k přijetí ekonomické reformy Oty Šika. Začala cesta k Pražskému jaru roku 1968.