Čtyři roky nebude smět profesionální řidič Jan (37) řídit žádná motorová vozidla.
Po stejnou dobu nesmí spáchat trestný čin. Jinak si půjde na dva roky sednout.
Podmínku a zákaz řízení mu uložil Okresní soud v Písku za ublížení na zdraví z nedbalosti se způsobením smrti při porušení důležité povinnosti.
V tomto případě dané zákonem o provozu na pozemních komunikacích.
Pan Jan totiž zavinil dopravní nehodu, při níž zahynul člověk.


Osudná zatáčka


K tragédii došlo loni 7. července před jedenáctou hodinou na silnici mezi Pískem a Putimí.
Obžalovaný jako řidič LIAZ nepřizpůsobil jízdu mokré vozovce a v pravotočivé zatáčce jeho nenaložený přívěs dostal boční smyk.
V levé polovině vozovky pak trefil protijedoucí další liazku. Ta se převrátila a její 38letý řidič při tom zahynul.
Pan Jan uvedl, že když se proti němu vynořilo auto poškozeného, přibrzdil a přívěs se proto dostal do smyku. Nevěděl prý, jak jel rychle.
K tomu se ale vyjádřila svědkyně, která jela za ním. Vypověděla, že sama jela asi osmdesátkou a liazka jí stále ujížděla. Bála se prý předjet. „Přívěs se míhal po celé šíři vozovky,“ uvedla.
Také za autem poškozeného jela žena. Řekla, že náklaďák před ní jel pomalu, asi šedesátkou, řidič umožňoval ostatním předjet tím, že přibrzďoval a zajížděl k pravému okraji vozovky.


Jel moc rychle


Dle znalce byl příčinou nehody stranový smyk přívěsu.
Do zatáčky, kterou za daných podmínek bylo možné bezpečně projet maximálně rychlostí 57 km/h, najížděl obviněný při 68 km/h. Nárazová rychlost byla 53 km/h.
K námitkám obhajoby, že spoluvinen je i druhý řidič, protože také on nedodržel boční odstup vozidel, znalec uvedl, že poškozený byl při střetu už mimo vozovku a neměl kam uhnout. Ke srážce s přívěsem by došlo, i kdyby už stál. V žádném případě kolizi nezpůsobilo nedodržení bočního odstupu.
Okresní soud poté uznal pana Jana vinným.
Obviněný se odvolal. U krajského soudu ve středu jeho obhájce napadl znalecký posudek jako jednostranně zaměřený, nezabývající se způsobem jízdy druhého účastníka nehody.
Šlo prý o uskočení přívěsu při brzdění po spatření protijedoucího vozidla, tedy při odvracení hrozící nehody.
Státní zástupce podotkl, že k tragédii přispěla shoda více nešťastných okolností, ale příčinná souvislost následku s jízdou obviněného je zřejmá.
Obviněný pak dodal, že je mu líto, že k takovému následku došlo. „Těžko se mi s tím žije,“ řekl na závěr.


Mírný trest


Krajský soud pak po poradě jeho odvolání zamítl.
„Říká–li obhajoba, že v tak úzkém místě vozovky měli jet oba krokem, proč tedy obviněný do zatáčky najížděl rychlostí 68 kilometrů v hodině?“ tázala se předsedkyně senátu. „Kdyby jel přiměřeně, jeho přívěs by se do smyku nedostal. A technicky přiměřenou rychlostí k projetí oné zatáčky bylo podle znalce nejvýš 57 kilometrů v hodině.“
Předsedkyně připomněla výpověď svědkyně o jízdě obžalovaného.
„Takhle mohou řídit jen největší hazardéři,“ dodala. Pan Jan nese i podle krajského soudu výhradní vinu na smrti poškozeného.
„Přesně před týdnem tady stál na vašem místě dvacetiletý řidič, který porušil předpisy obdobně jako vy. A způsobil smrt mladé ženy a těžkou újmu další osoby,“ oslovila pak přímo obviněného.
„Ten mladík dostal dva roky nepodmíněně. Vy jste řidič z povolání a bezohlednou jíz〜dou jste zase zavinil smrt mla〜dého muže . . . I kdyby vám nalézací soud uložil trest už nepodmíněný, nemohli by〜chom říci, že je neopodstatněný a nepřiměřený. Sankce vám uložená včetně zákazu řízení je mírná,“ uzavřela.