Veřejnost dnes nesměla slyšet, co odsouzený vrah Pavel Záruba z Protivína senátu krajského soudu vypovídá. Po 12 letech chce dokazovat, že je justiční obětí.

„Odsouzený požádal, aby mohl vypovídat v nepřítomnosti veřejnosti, a to nejspíš
z důvodu, že se domnívá, že by nebylo dobré, aby informace, které může soudu poskytnout, se dozvěděli lidé venku. Má jisté obavy o svou osobní bezpečnost," uvedl k přání Pavla Záruby předseda senátu krajského soudu Petr Černý.
Táborský soud, tehdy ústy předsedy senátu Jiřího Bernáta, poslal Zárubu v roce 2003 na 20 let do vězení. V té době si již odpykával trest za znásilnění. Teď ale přišel s tvrzením, že do srdce stopařku Janu Štěpánkovou v roce 2002 bodl někdo jiný. Jen před senátem tak pravděpodobně padlo jméno člověka, o kterém si myslí, že za něj nespravedlivě pyká. Jenže i vrchní soud v roce 2003 potvrdil jeho vinu i vyměřený trest.

,,Seděla jsem v baru, přiběhl s nožem v ruce a vyhrožoval mi, že mne podřízne jako tu holku,"Svědkyně u soudu

Zárubovy myšlenky mohou vést k člověku, který je nyní rovněž za mřížemi a pochází také z Protivína. O jeho zvláštním způsobu chování totiž včera vypověděla i svědkyně Ž. H. „Seděla jsem v baru, přiběhl s nožem v ruce a vyhrožoval mi, že mne podřízne jako tu holku. Takhle napadl víc lidí, nevěřím, že by ji zabil Pavel, znám ho od mala, on by toho nebyl schopný," popsala svůj zážitek z doby těsně po objevení těla zavražděné Jany. Proto se domnívá, že měla dopadnout jako ona.
Zda případ soud znovu otevře, chce Petr Černý rozhodnout 5. srpna. 

Svědkyně sice nevěří, že by Pavel Záruba mohl vraždit, ale ten se rozhodně jako beránek nechová. Rodičům mrtvé dívky z vězení totiž před lety dokonce napsal, že se spolu určitě ještě setkají, i kdyby je měl vykopat z hrobů. A podepsal se jako Satan.

Až v polovině prázdnin by měl mít soud jasno, jestli sám odsouzený Pavel Záruba nebo některý ze svědků vnesou 
do případu nové okolnosti, které by obnovení procesu připustily. Do Tábora pak má eskorta přivézt z vězení i zmiňovaného V. N.
Mluvil o něm dnes i další trestanec D. F., jenž se měl stát jeho poslední obětí.
„Mám s ním negativní zkušenost, nejsme kámoši a to je celý," chtěl být s výpovědí rychle hotový. Na dotaz soudu pak odkýval, že ho V. N. bodl nožem a způsobil mu sedm centimetrů hlubokou ránu 
v hrudníku, jen centimetr 
od sleziny. Také on se domnívá, že Pavel Záruba v květnu roku 2002 nevraždil.

„Po basách se říká, že to neudělal," tvrdil udělaný mladík s culíkem.
Tělo mrtvé, tehdy sedmnáctileté studentky Jany Štěpánkové našel 9. června 2002 v lese náhodný houbař. To už ji tři týdny zoufalí rodiče marně hledali.
Atraktivní dívka si 16. května 2002 stopla auto, za jehož volantem podle rozsudku seděl pětadvacetiletý Pavel Záruba. Neplánovaně vybočil z trasy a v lese, kousek 
od hlavního silničního tahu mezi Pískem a Strakonicemi, dívku nejdříve udeřil ostrým předmětem do hlavy a potom jí probodl srdce. Na místě zemřela. Její tělo vrah ukryl v lese.

Soud tehdy rozhodoval 
na základě nepřímých důkazů a výpovědí svědků. Navíc 
se Záruba k činu nikdy nepřiznal. Podle Jiřího Bernáta ale měly i ty nepřímé důkazy takovou váhu, že neváhal vynést výjimečný trest. Doživotí nedostal Záruba jen proto, že se nepodařilo prokázat, že dívku před vraždou znásilnil.
Rozhodující byl pro soud utajený svědek, který poznal Zárubovo auto i jeho samotného. Na místě vraždy pak policisté zajistili motorový olej, jehož rozbor odpovídal oleji 
ze Zárubova fordu. Podstatnou roli pak v případu hrál i mobil dívky, který Záruba prodal, ale tvrdil, že mu ho dala jeho matka.

Odvolací vrchní soud rok a půl po vraždě potvrdil trest stanovený táborským soudem: dvacet let v nejtěžším žaláři a sexuologická léčba.
„Ani dvě stě let nás nemůže uspokojit," prohlásil tehdy otec zavražděné dcery.
Od letošního jara se soud zabývá návrhem na obnovení řízení. Podle odsouzeného 
se objevily nové skutečnosti, které soud dřív neznal a které by mohly přinést nové rozhodnutí. První veřejné zasedání se konalo přímo ve Valdicích, druhé u soudu v Budějovicích, dnes v Táboře.