Ústí nad Labem/ Výjimečným trestem skončilo u ústeckého krajského soudu projednávání vraždy pětiletého chlapce Jana Rokose z Tábora. Svého syna zabila loni v prosinci matka Antonie Stašková se svým přítelem Pavlem Greplem. Stašková byla odsouzena k 24 letům vězení a její přítel Grepl k 20 letům vězení. Oba byli odsouzeni do věznice se zvýšenou ostrahou. Po vynesení rozsudku Stašková a Grepl na rozsudek téměř nereagovali.


Krutá smrt
Předseda senátu Ivan Elischer v rozsudku uvedl, že Stašková 7. prosince 2007 u Strážek na Ústecku za přispění Grepla, který držel chlapce na klíně, vpravila injekčně do ruky Honzíka vzduch s cílem jej usmrtit. To se nepovedlo, a proto odešli z auta a Stašková nožem s délkou čepele 118 milimetrů syna dvakrát bodla do hrudníku.
Bez poskytnutí jakékoliv pomoci chlapce odvedli do auta, kde několik desítek minut umíral. Zde v konečné fázi Grepl chlapce udusil.
Oba obžalovaní byli zadrženi mosteckou městskou policií 28. prosince s mrtvolou chlapce v autě v Nových Zlatníkách u Mostu.
Výjimečný trest soudce zdůvodnil tím, že vražda se stala zvláště surovým a trýznivým způsobem a ze zavrženíhodné pohnutky (pomsty) na nezletilé osobě. Hlavním iniciátorem podle Elischera byla Stašková.


Hnala ji nenávist
Elischer zdůraznil nenávist, která byla hnacím motorem tragického činu.
Rozsudku byla přítomna také dcera odsouzené Soňa Stašková v doprovodu babičky, která dívku vychovává. Pro Soňu byl tento okamžik velmi smutný, protože viděla matku po šestnácti letech u soudu za vraždu. Pro Deník Soňa uvedla, že přišla proto, že chtěla s matkou mluvit, zeptat se jí, proč to udělala.

Dcera u soudu
Včerejšího soudu se zúčastnila také Soňa Stašková, dcera odsouzené ženy. Přijela v doprovodu babičky, která dívku vychovává. Pro Soňu to byla velmi smutná chvíle. Viděla matku po šestnácti letech. „Přijela jsem, protože jsem chtěla s matkou mluvit, zeptat se jí proč to, co se stalo, udělala,“ uvedla s pláčem Soňa. „Nevím, jestli ji budu chtít někdy navštívit ve vězení,“ dodala Soňa.
Na jednu stranu jí je matky líto, ale zároveň ví, že spáchala neodpustitelný zločin.
Ještě před vynesením rozsudku uvedl pro Deník Roman Rokos, otec zavražděného: „Očekávám, že ona dostane asi pětadvacet let, on méně, asi kolem dvaceti let. Myslím, že tak by to mělo být.“ Se svým druhem se ztotožnila i jeho přítelkyně Jitka Procházková. Tuto výši trestu navrhovala státní zástupkyně Lenka Bradáčová. Proto byli s rozsudkem spokojeni. Romanu Rokosovi, jako otci, bylo přiznáno 240 000 korun odškodného, ne však jeho přítelkyni, která žila s malým Honzíkem ve společné domácnosti jenom několik týdnů. Soňa Stašková a její babička odešly také bez odškodného, protože chlapce neznaly vůbec. Soňu spojovalo s Honzíkem jen příbuzenství po matce.
„Nevadí mi, že mi nebyla přiznána kompenzace jako příbuznému, podávali jsme nárok na odškodnění jen formálně jako zdůraznění jejich viny. Stejně to nemají z čeho splatit,“ reagovala Procházková na nepřiznání peněz.


Pláč odsouzených
Oba odsouzení chvíli před rozsudkem setrvávali na svém. Stašková, matka zavražděného Honzíka, ve své závěrečné řeči mírně hystericky uvedla: „Vím, že se to nedá nahradit slovy, nic mi ho nevrátí. Nejsem hysterická, jak se o mě tvrdí… Myslím si, že žádné ženské by nevyhovovalo, aby otec neobstaral rodinu,“ dodala na adresu Romana Rokose.
„Ohledně obžalovaného Pavla vím, že měl Honzíka rád. Byli jsme jako rodina, ale neříkala jsem mu, aby to udělal,“ do poslední chvíle ukazovala na svého druha jako na toho, kdo Honzíka smrtelně bodnul – což jí soud neuvěřil. Grepl v posledních slovech vzkazoval Rokosovi: Kdyby se o Honzíka staral jako opravdový otec, ne až teď, když si hraje před soudem na tátu, dopadlo by vše jinak.
„Měl jsem ho jako vlastního. Mrzí mě, co se stalo, lituji toho. Vybudovali jsme si nový domov a on (Roman Rokos) jí ho ukradl,“ dodal s pláčem.