29. června vylákal pod záminkou dodávky 25 solárních panelů z Německa od jednoho zájemce 7000 dolarů. Jak konstatoval loni v listopadu Okresní soud v Č. Budějovicích, jednal tak již s vědomím, že zboží nedodá. Peníze nevrátil a objednavateli tak způsobil škodu nejméně 149 030 korun.

V srpnu uzavřel smlouvu o dílo, v níž se zavázal dalšímu zájemci postavit fotovoltaickou elektrárnu včetně dodání 160 solárních panelů – podle orgánů trestního řízení opět s vědomím, že dílo nedodá. Od zákazníka si nechal na základě fiktivní zálohové faktury od neexistujícího dodavatele panelů zaslat na svůj účet nadvakrát celkem přes 2,3 milionu korun. Závazek ze smlouvy nesplnil a klienta poškodil podle okresního soudu nejméně o 2 019 560 korun.

Obviněný tvrdil, že byl v obou případech podveden údajnými dodavateli, kteří od něho peníze převzali a pak přestali být kontaktní. To měl soud ale vyvrácené provedeným dokazováním.

Za tyto skutky a podvod na prodejci elektroinstalačního materiálu se škodou za nejméně 34 330 Kč obžalovanému uložil tři roky podmíněně na pět let s dohledem, povinnost ve zkušební době podle svých sil nahradit škodu a zákaz podnikání ve vyjmenovaných oborech na pět let.

Škoda je prý menší

Josef P. se odvolal pouze do výroku o náhradě škody. Namítá, že by měla být nižší o 124 041 Kč. Vysvětloval, že objednavatel v průběhu prací přehodnotil záměr a rozhodl se pořídit elektrárnu o menším výkonu. Protože pan P. už nakoupil materiál, jeden měnič pak přebýval. Jeho cenu doložil. O tu by měla být škoda snížena. K veřejnému zasedání senátu se omluvil.

Krajský soud vyslechl poškozeného. Ten rozhodnutí o zmenšení kapacity potvrdil. Dodavatel mu prý řekl, že věci, které přebývají, nabídne jiným zájemcům na elektroburze a inkasované částky pak odečte z pohledávky. „Dohodu ale nedodržel a měnič zůstal u mne," řekl svědek a postěžoval si, že text dohody o uznání dluhu v původní výši a závazku pravidelného splácení napsal sám zákazník, ale dodnes neuhradil ani korunu. Na dotaz obhajoby, zda díl nemohl zpeněžit sám, řekl, že fakticky to nešlo, protože nemá kontakty v oboru. Připustil, že by měnič dodavateli vrátil, ale samozřejmě až po zaplacení dluhu.

Obhájkyně ještě mínila, že zmíněné uznání dluhu jejím klientem není rozhodné, protože výši způsobené škody musí tak jako tak zkoumat soud. Poté navrhla rozsudek zčásti změnit a přiznat poškozenému v trestním řízení právo na náhradu škody snížené oproti prvostupňovému rozhodnutí o cenu zmíněného měniče. K tomu se přiklonil i intervenující státní zástupce a krajský soud tak také znovu rozhodl. Při nezměněném výroku o vině a trestu uložil Josefu P. zaplatit na náhradě 1 895 519 korun a poškozeného odkázal se zbytkem uplatněného nároku na občanskoprávní řízení.

Proti rozhodnutí není řádných opravných prostředků.