Málokdy obžalovaný od soudu odchází s úsměvem. Mladému inženýrovi M. O. 
z plánské fabriky se to povedlo. Předseda krajského senátu Zdeněk Kučera zatím nepravomocně pro něj vynesl osvobozující rozsudek: zrušil obžalobu, která ho vinila ze zabití ve stadiu pokusu.

„Je to úleva," potvrdil M. O. s úsměvem po půlročním boji, který pro něj začal loni 
v červnu mezi Tescem a Baumaxem v Budějovicích. Tady se setkal s náhodným protivníkem P. F., jenž ho po slovní urážce napadl teleskopickým obuškem. Inženýr tedy tasil kapesní nůž, jímž mu způsobil velmi těžká zranění, na která by bez včasné a odborné pomoci zemřel.
Krajský státní zástupce Barnabáš Liška proti osvobozujícímu rozsudku může podat dovolání, na místě se nevyjádřil, zatímco obhajoba se práva vzdala. Ve své závěrečné řeči pro M. O. navrhoval podmínku. „Konflikt vidím jako mimořádně hloupý incident mužů, kteří zapomněli, kolik jim je let," hodnotil bitku 
u supermarketu.

Ze záznamů kamery bylo patrné, že první zaútočil P. F., ale podle žalobce chtěl inženýra, jenž se mu ve tři ráno připletl do cesty, jen zesměšnit. Nikoli zabít. „Obžalovaný ale nechtěl zůstat v roli poníženého, a tak ho chtěl nožem minimálně zastrašit. To se nepovedlo a když ho poškozený zatlačil do defenzivy, několikrát ho bodl. Chtěl ho usmrtit, rány šly na důležité orgány. Měl právo se bránit, ale jeho způsob byl nepřiměřený," mínil žalobce. Zdeněk Kučera ale obranu posoudil jako odpovídající. 

„Považuji to za obrovské neštěstí a je mi to líto, vždy jsem žil čestný a řádný život. Vazba i soud pro mne jsou noční můrou a velkou ranou. Šokoval mne i rozsah zranění, ale neměl jsem v úmyslu mu vážně ublížit. Jednal jsem instinktivně, pod strachem o své zdraví i život," vyjádřil se již na svobodě stíhaný obžalovaný ještě před závěrečným rozsudkem.
V případě nejčernějšího scénáře by se pro něj trest odnětí svobody pohyboval v rozmezí od tří do 10 let.

V odůvodnění rozsudku předseda senátu velmi podrobně vysvětlil, proč dospěli ke zrušení obžaloby. M. O. podle senátu použil nůž na svou obranu adekvátním způsobem. Ze zákona pak soudce citoval, kdy je obrana nutná: kdo v sebeobraně způsobí trestný čin, tak ten přestává být trestným, pokud napadený odvrací útok druhého. Nebezpečí útoku ale musí trvat nebo hrozit. „Obrana musí být intenzivnější než samotný útok, jinak přestává být obranou," řekl soudce s tím, že obžalovaný M. O. tedy jednal za podmínek nutné obrany a bylo na jeho zvážení, zda z místa činu uteče, nebo se útoku P. F. postaví. „Útok pak nemohl odvrátit jinak, než jak to udělal. Ale jakmile útok z druhé strany skončil, okamžitě se přestal bránit, nasedl na kolo a odjel. Na poškozeném totiž nebyla zranění znát," slyšel dál od Zdeňka Kučery.

Také znalec z oboru lékařství, František Vorel, ze své praxe potvrdil, že i vážně zraněný člověk nemusí hned padnou k zemi, ale podobně jako v tomto případu P. F. ujít i s poraněným srdcem a plící až stovky metrů. Z toho důvodu M. O. z místa činu v klidu odjel. Až potom si kamarádi poškozeného všimli, že z několika míst krvácí a zavolali záchranku.
Soud ve svém rozsudku poškozeného odkazuje i na občansko – právní řízení, kde má uplatňovat finanční náhradu. Krajský soud mu z požadovaných 910 tisíc žádné peníze nepřiznal. ⋌ (aš)