Ten se jich dopustil 23. září 2010, když v Porsche Cayenne jel u Písku rychlostí nejméně 155 km/h. Po zastavení nepředložil hlídce policie ČR řidičský průkaz.

Při zmíněné intervenci na radnici Václav V. nabádal Františka R., aby tento přestupek „nějak vyřešil" s tím, že Pavel D. nemůže přijít o řidičský průkaz. Prý má značné možnosti se revanšovat, poskytnout různé protislužby, možnost účasti na honu nebo odstřelu zvěře v oboře či dodávky zvěřiny. Nabídku dodávky zvěřiny zopakoval i v přítomnosti Dany M. Následně bylo k návrhu R. společně nalezeno řešení - věc, která byla v Písku zaevidovaná a přidělena k vyřízení referentce, bude s poukazem na zdravotní stav a důvody Pavla D. k projednání přestupku odeslána na jiný správní úřad. Tam prý bude vyřízení věci panem V. již předjednáno s příslušnými pracovníky. To bylo realizováno přípisem vyhotoveným Dany M., která přestupek na základě žádosti Pavla D. postoupila Městskému úřadu v Týně nad Vltavou. (Podrobnosti k události Denik 7. 6., 2. 8. 2012 a 12. 1. 2013.)

Obžalováni

Písečtí úředníci a přímluvce Václav V. stanuli před Okresním soudem v Písku. Ten v lednu 2013 uzavřel, že obvinění tak jednali v úmyslu, aby Pavel D. unikl pokutě 5000 – 10 000 korun a zákazu řízení od půl roku do roka za zmíněný přestupek.
Dana M. za tento přečin zneužití pravomoci úřední osoby a přijetí úplatku byla odsouzena na dva roky podmíněně na tři léta. Na dva roky jí soud zakázal výkon činnosti v souvislosti s pravomocí úřední osoby. František R. dostal za stejné delikty tři roky podmíněně na pět let, Václav V. za zneužití pravomoci ve formě návodu a podplácení tři roky na pět let. Krajský soud k odvolání všech obžalovaných 18. září 2013 tresty zopakoval a paní M. podala dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS).

Je přesvědčena, že když se zúčastnila neformálního rozhovoru mezi V. a R., kteří byli kamarádi, tak neplnila úkoly státu ani společnosti a nepoužívala k tomu svěřené pravomoci. Na tomto setkání působila jako „právní pomoc". Ze záznamů vyplývá, že vystupovala víceméně pasivně a poskytovala pouze rady, jak může správní orgán postupovat, a přitom ne takové, aby bránila v projednání přestupku. Plnila úkoly státu či společnosti až tehdy, když postoupila věc jinému městskému úřadu, když však v tomto případě jednala zákonným způsobem.
Odmítla i spáchání trestného činu přijetí úplatku. Má za to, že výrazy „dodávka zvěřiny, nabídka zvěřiny a podobně", není možné považovat za úplatek, přičemž pozvání na oběd, možnosti odstřelu zvěřiny, dodání zvěřiny a poskytnutí dalších výhod, je možno považovat za bagatelní a nikterak hodnotné, aby to byl úplatek, přičemž navíc z odposlechů vyplývá, že tyto nabídky byly učiněny před jejím příchodem. Ze záznamu je patrno, že tzv. nabídka zvěřiny zazněla na úvod jejich setkání, a neměla žádnou souvislost s nějakým protiplněním. Tohoto trestného činu by se mohla dopustit pouze tehdy, pokud by nabídku (slib zvěřiny) dostala za jednání v souvislosti se svým zaměstnáním a plněním úkolů státu či společnosti.

Námitkám proti kvalifikaci přijetí úplatku NS přisvědčil. Záznam o sledování pracoviště potvrzuje, že obviněná do rozhovoru mezi V. a R. přišla až poté, co zmiňované výrazy zazněly (pozvání na oběd, že bude „na tabáček", možnosti účasti na honu nebo odstřelu zvěře aj.). Když se na setkání dostavila obviněná, František R. uvedl „prej nás pozvou na zvěřinu" a podobně. Z dokazování nevyplývá, že by k obviněné zaznělo cokoliv, co by mohlo být posouzeno jako nabídka úplatku. Z toho, jak slovně reagovala na slova spoluobviněných, nelze dovodit, že by si byla vůbec vědoma, že se jedná o nějakou nabídku vůči ní. Proto NS neshledal dostatečný podklad pro závěr o naplnění znaků skutkové podstaty zločinu přijetí úplatku.
Navíc NS konstatoval, že trestná činnost, které obvinění měli dopustit, se měla stát v listopadu 2010, před zpřísněním trestních sazeb novým trestním zákoníkem, a věc vrátil soudu prvního stupně. (4 Tdo 234/2014)
Ten poté za zneužití pravomoci uložil paní M. trest na 18 měsíců podmíněně na 30 měsíců a zákaz činnosti na rok a půl. Rozhodl také o potrestání zbývajících dvou osob. Krajský soud její trest snížil na 10 měsíců podmíněně na rok a půl
Paní M. znovu podala dovolání.

Neporušila nic?

Míní, že její čin rozhodně nevykazuje zákonné znaky trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby.

Krajský soud prý vycházel z důkazů použitých v rozporu s procesními předpisy a důkazy hodnotil svévolně. V Písku jí prý nebylo umožněno vyjádřit se ke všem důkazům, zejména k záznamům ze sledování osob. Vznášela také námitky k protokolaci hlavního líčení, o nichž nebylo rozhodnuto, ale krajský soud z ní stejně vyšel. Po zrušení prvního rozhodnutí Nejvyšším soudem ČR jí nebylo umožněno nahlížet do vráceného spisu policii, takže může mít zato, že mohlo docházet k manipulaci se spisovým materiálem. Nejednala prý v žádném případě tak, aby pomohla Pavlu D. uniknout trestu. Že věc k žádosti obviněného postoupila úřadu v Týně, je podle ní ustálený postup. Jen tím plnila svěřenou pravomoc, nikoli pak při přátelském setkání spoluobviněných, kde působila jako pouhá právní pomoc.

NS k námitce, že jednání obviněné nevykazuje znaky zneužití pravomoci úřední osoby, konstatoval znaky tohoto přečinu, k nimž patří i zjištění, s jakým motivem úřední osoba jednala, resp. co svým jednáním sledovala. Na postoupení přestupku k projednání úřadu v Týně podle NS nelze nahlížet izolovaně od jejího předchozího setkání na schůzce s dalšími obviněnými. Lze totiž dovodit, že právě na této schůzce se obvinění dohodli, jak bude ve věci postupováno, přičemž je zřejmé, že hlavním důvodem uvedeného postupu bylo umožnit Pavlu D., aby se vyhnul uložení bezprostředně hrozící sankce zákazu řízení. Lze bez důvodných pochybností dovodit, že obviněná porušila zákon o přestupcích, neboť k postoupení přestupku jinému úřadu by mohlo dojít jen k usnadnění jeho projednání nebo z jiného důležitého důvodu, což nebyl tento případ a obviněná o tom věděla. Její snahou bylo pomoci Pavlu D. vyhnout se bezprostředně hrozícímu zákazu řízení.

K dokonání tohoto trestného činu postačí, když pachatel, veden touto pohnutkou, poruší povinnost vyplývající z jeho pravomoci úřední osoby, a není třeba, aby pachatel skutečně opatřil sobě nebo jinému neoprávněný prospěch.

K tvrzeným námitkám proti protokolaci NS z poslechu záznamu hlavního líčení zjistil, že písemné vyhotovení protokolu je plně v souladu se zvukovým záznamem a že nebyly nalezeny žádné rozpory v protokolaci výpovědí vyslechnutých svědků. Okresní soud v průběhu řízení plně respektoval právo všech obviněných na jejich obhajobu. Procesní práva paní M. nebyla okresním soudem nikterak krácena, řekl NS.

Její dovolání proto odmítl jako zjevně neopodstatněné. (4 Tdo 1245/2015)