Manželku měl nejméně od června 2004 do konce března 2006 zejména v místě trvalého bydliště v městečku na Českobudějovic〜ku dnes 75letý manžel soustavně urážet různými vulgarismy, zastrašovat vyhrožováním újmou na zdraví, ponižovat zakazováním kontaktů s přáteli a sousedy a kontrolováním příchodů ze zaměstnání. Napadal ji také opakovanými údery dlaní.
Takto popsal jednání pana Jin〜dřicha Okresní soud v Č. Budějovicích, kvalifikoval je jako trestný čin týrání osoby žijící ve společně obývaném bytě nebo domě a obžalovanému uložil trest odnětí svobody na dva roky s výkonem podmíněně odloženým na dva a půl roku. Krajský soud rozsudek zrušil a věc postoupil Městskému úřadu ke konání přestupkového řízení.
Nejvyšší soud k dovolání státní zástupkyně věc krajskému soudu vrátil a ten poté v intencích jeho závěrů odvolání obžalovaného zamítl (Deník 14. února).
Nic nebezpečného?
Proti tomu se zase dovolával pan Jindřich.
Nejvyšší soud se z jeho podání zabýval námitkou, že jeho jednání nenaplnilo všechny znaky žalovaného činu, tedy že nejde o skutek pro společnost nebezpečný, který by porušoval nebo ohrožoval zájmy chráněné trestním zákonem.
Nejvyšší soud uzavřel, že soud prvého stupně nepochybil, pokud v posuzovaném případě dospěl k závěru, že znaky týrání byly jednáním obviněného naplněny. Vůči poškozené se dopouštěl fyzického i psychického násilí, které na ní dle znalců zanechalo poruchové následky. Takové jednání trvalo po dobu dvaceti měsíců, tedy „po delší dobu“ ve smyslu trestního zákona.
V této souvislosti Nejvyšší soud poukázal na jiné své rozhodnutí, že v závislosti na konkrétních okolnostech (způsob provedení činu, intenzita týrání, jeho četnost) není vyloučeno, aby i doba několika měsíců naplnila tento zákonný znak.
Českobudějovické soudy tedy svým rozhodnutím nepochybily, uzavřel Nejvyšší soud a dovolání pana Jindřicha odmítl.
(ns)
