K trestu odnětí svobody na tři roky ve věznici s dozorem odsoudil ve čtvrtek krajský soud Karla Staňka (46) z Volyně. Šest let nesmí řídit motorová vozidla.


Tragická nehoda
Sedmého února 2006 kolem 17.45 hodiny srazil ve Volyni poblíž benzinky Peugeot Boxer chodkyni. Šla stejným směrem při pravém kraji vozovky. Zraněním podlehla.
Asi tři čtvrtě hodiny nato oznámili nehodu na policii ve Volyni manželé Staňkovi.
Karel Staněk tvrdil, že nehodu měla jeho žena. Vrátila se tehdy domů s tím, že jí něco spadlo na auto.
Jeli se tam jiným vozem podívat a našli tu dívku. Nejevila známky života, odjeli proto oznámit to na policii.
Paní Staňková potvrdila, že řídila. Prověrka její výpovědi ale ukázala, že tomu tak být časově nemohlo.
Bylo zjištěno, že z jejího pracoviště někdo v 17.38 hodiny telefonoval na mobil obžalovaného.
Podle soudu mohla paní například volat manželovi, aby pro ni přijel. V 17.41 si poškozená na blízké benzince dobila mobil a odešla.
V 17.50 už její tělo leželo u zdi domu. Kroky popisované paní Staňkovou se do tohoto časového prostoru nevejdou.


Neposkytl pomoc
Okresní soud tomu také neuvěřil a za ublížení na zdraví a neposkytnutí pomoci odsoudil Karla Staňka na tři roky.
Má za prokázáno, že vůz řídil on. Dostatečně nesledoval situaci na vozovce a srazil chodkyni. Pak doma zaparkoval peugeot a jeli s manželkou jiným autem oznámit nehodu. Až za desítky minut. Dívku nechal bez pomoci.
Na čem soud své rozhodnutí postavil?
Experti našli ve výtřepech šatů obviněného částečky skla. Některé se druhově shodovaly se vzorky skla nalezenými uvnitř peugeotu. V oděvu manželky střepy nebyly.
Za šestnáct dnů pak byly policii předloženy rukavice, v nichž údajně paní Staňková tehdy měla řídit. V nich byly střepiny, ale ne druhově shod〜né s rozbitým sklem auta.
V některých biologických stopách ve vozidle byly zjištěny i alely neznámé osoby. Takové, které má v DNA profilu i poškozená. Soud dovodil, že se do auta tento genetický materiál dostal z rukou Karla Staňka.
Podle soudu se poškozené musel dotknout poté, kdy zastavil po nehodě.
Když se na místo vrátil v jiném voze se ženou, pak už podle vlastních slov do peugeotu neusedl.
Znalec z odvětví molekulární biologie,RNDr. Daniel Vaněk, ale krajský soud přesvědčil, že ony „cizí“ alely v peugeotu patřily prostě jen jiné osobě než obžalovanému. Některé z těchto alel se vyskytují i u pětiny populace.
Nelze tedy říci, že by se v autě našel biologický materiál právě poškozené.


Vina prokázána
Obhájkyně navrhla věc vrátit první instanci mj. k doplnění dokazování. Krajský soud ale včera uzavřel, že tragickou nehodu způsobil obžalovaný.
Zmíněná prověrka výpovědi jeho manželky v první fázi vyšetřování vyloučila, že by v peugeotu mohla tehdy jet ona.
S tím korespondují střepy zachycené v oděvu obžalovaného a jejich absence na ošacení jeho manželky.
Za podstatné soud má, že až v průběhu dokazování předložila manželka rukavice, v nichž údajně tehdy řídila.
„Obsahovaly sklo, ale druhově jiné . . . Velmi obtížně lze pak takový důkaz hodnotit jinak než jako snahu svést orgány trestního řízení ze stopy,“ řekl předseda senátu.
Na rozdíl od první instance odvolací soud ale neshledal, že by při činu Karel Staněk porušil důležitou povinnost.
„Nebylo zjištěno, že by jel vyšší rychlostí či pod vlivem alkoholu, jakkoliv tu podezření je. Poškozená šla za ztížené viditelnosti po nesprávné straně vozovky,“ vypočetl předseda senátu.
Staňkovi tak hrozily místo pěti let nejvýš tři roky, a soud mu je také uložil.
„Ne každý řidič opustí místo dopravní nehody, kde leží těžce zraněný člověk,“ řekl předseda senátu s tím, že obvykle k tomu bývá silná pohnutka – zpravidla opilost.
„Vždy je to ale projev tragické bezohlednosti. Vzhledem k tomuto zvlášť zavrženíhodnému jednání považujeme trest na samé horní hranici za odpovídající,“ uzavřel. Rozsudek je pravomocný.
www.ceskobudejovicky.denik.cz