Nejvyšší soud (NS) odmítl dovolání J. V. proti červnovému usnesení Vrchního soudu v Praze, jímž bylo zamítnuto jeho odvolání proti odsouzení za pokus vraždy táborskou pobočkou krajského soudu v dubnu.

Kuchař v restauraci Jan Veber (25) 23. listopadu 2009 kolem 10.30 hodiny napadl kuchyňským nožem svého zaměstnavatele v bytě v Humpolci, který spolu užívali, v úmyslu ho usmrtit.

Vyzval poškozeného k práci na počítači a v momentu, když seděl zády k němu, ho osmkrát bodl do hlavy a krku.
Jedna z ran pronikla kostí klenby lební do dutiny lební a končila v koře levého temenního laloku mozku, kde zůstala část odlomené čepele nože. Další mj. pronikla do páteřního kanálu a přeťala míšní kořen, kde rovněž zůstala odlomená část čepele.

Předseda senátu krajského soudu Milan Krejčiřík uvedl při vyhlášení odsuzujícího rozsudku mj.: „Máme za prokázané, že se útok stal a že se obviněný zmocnil věcí poškozeného, ale motiv nebyl jednoznačně objasněn. Nevzali jsme proto za prokázané, že by byl zištný a že by se tedy mělo jednat o loupežnou vraždu.“

Podle znalkyň spouštěcím momentem mohl být nahromaděný stres a nespokojenost Jana Vebera s vlastním životem.
Vrchní soud odvolání obviněného zamítl a ten podal dovolání k NS.
Namítl, že nejednal v úmyslu usmrtit. Soudy prý neměly v důkazech dostatečný podklad pro to, aby se mohly vypořádat s otázkou, jakou úlohu v posuzovaném činu sehrál vliv marihuany a pervitinu. Prý nebyl schopen ovládat své jednání, jak v hlavním líčení připustily i znalkyně z odvětví psychiatrie.

Nejvyšší soud shledal, že závěr o úmyslném zavinění obviněného ve vztahu k hrozícímu smrtelnému následku soudy přesvědčivě a logicky vyvodily mj. ze zjištění o razanci a rozsahu útoku, z četnosti a zaměření jednotlivých ran, z charakteru a velikosti nástroje použitého k útoku atd. Nešlo o nějakou ojedinělou, náhodně či mimovolně vedenou a necílenou ránu. Podstatou útoku naopak bylo více ran soustředěně vedených proti hlavě a krku poškozeného, a pokud byl zraněn na rukou, pak jak se snažil odvrátit rány.

Namítaná okolnost, že obviněný spáchal čin po předchozí aplikaci drog, byla od počátku trestního stíhání známa. Znalkyně se zabývaly i tím, jak byl duševní stav obviněného v době činu ovlivněn drogami, které obviněný požil před činem. Konstatovaly, že obviněný byl schopen rozpoznat nebezpečnost svého jednání a že jeho schopnost ovládat své jednání byla nepodstatně snížena. O správnosti tohoto závěru nevyvstávají žádné důvodné pochybnosti, řekl NS.

K námitce obviněného, že znalkyně připustily, že v době činu nebyl schopen ovládat své jednání, NS upřesnil, že znalkyně ve skutečnosti jen připustily, že nešlo o předem připravený, naplánovaný a promyšlený útok a že obviněný jednal z náhlého a zdánlivě nepříliš významného popudu, který vyplýval z celkově napjatého vzájemného osobního vztahu s poškozeným. Z toho ovšem nelze nikterak vyvozovat, že obviněný nebyl schopen ovládat své jednání.
Úsudku soudů, že Jan Veber je trestně odpovědným, nelze nic vytknout, dodal NS a dovolání obžalovaného zamítl jako zjevně neopodstatněné.