Krajský soud ve čtvrtek zopakoval Júliu Pohlodkovi (47) přísný trest.
Má jít na dvanáct let do věznice se zvýšenou ostrahou za dvě znásilnění se způsobením těžké újmy na zdraví a za loupeže.
Trest je na samé horní hranici sazby.
Soud má za prokázané, že Pohlodko 4. února 2007 kolem 4.20 hodiny v krajském městě znásilnil mladou ženu a způsobil jí dodnes přetrvávající posttraumatickou stresovou poruchu.
Obdobného skutku se dopustil 13. listopadu vůči další dívce. Ta akutní stresovou poruchou trpí dodnes.
Obviněný dále 16. srpna a 14. listopadu 2007 oloupil tři ženy.


Násilí nepřiznal
Július Pohlodko jakékoliv násilí vůči poškozeným popírá, resp. kvalifikuje činy jako pouhou krádež.
K některým skutkům se nehlásí.
Přepadené ženy ale hovoří přesvědčivě o brutálních napadeních. Jejich výpovědi potvrzují svědkové, jimž se s traumatizujícím zážitkem svěřily, a znalci.
Všechny poškozené také jednoznačně pachatele poznaly.
Soud Pohlodkovi ukládal trest v sazbě pět až dvanáct let odnětí svobody a dospěl k závěru, že je třeba uložit jej již na samé horní hranici.
„Spáchal všech pět útoků ve zkušební době podmíněného propuštění z výkonu trestu, k činům se nedoznal, jeho sexuální jednání vůči poškozeným bylo opovrženíhodné a odpudivé,“ shrnul předseda senátu v odůvodnění loňského rozhodnutí.
O tom, že obviněný představuje pro společnost zvýšené riziko, hovořili i znalci.
„V situaci, kdy převýchova pachatele je velmi obtížná, je třeba, aby trest splňoval i potřeby ochrany společnosti před takovým jedincem a výchovně působil na ostatní potenciální pachatele,“ dodal předseda senátu.
Proto soud vyměřil trest při samé horní hranici sazby.
Vrchní soud v Praze ale v létě rozsudek zrušil. Uznal Júlia Pohlodka vinným oněmi loupežemi a uložil mu za ně trest sedm let odnětí svobody do věznice s ostrahou.


Těžké následky
V případě žalovaných znásilnění odvolací orgán věc vrátil krajskému soudu.
Ten měl mj. přezkoumat, zda u mladých žen skutečně v důsledku těchto útoků došlo k vážné psychické újmě.
Krajský soud ve stejném složení proto přizval k vypracování znaleckého posudku na obě znásilněné znalkyni psychiatričku. Ta potvrdila, že obě mladé ženy utrpěly v důsledku útoků posttraumatickou stresovou poruchu, tedy těžkou újmu na zdraví.
K žádosti obhajoby pak senát ještě vyslechl obžalovaného. Július Pohlodko prohlásil: „Já vím, že mám špatnou minulost, ale jednu z těch holek vůbec neznám, nikdy jsem ji neviděl. S tou druhou jsem byl, ale bylo to jinak, než řekla, šla se mnou dobrovolně, souhlasila . . .“
Soud tuto obhajobu označil za účelovou, vyvrácenou především výpověďmi poškozených žen a posudky znalců.
Vzhledem k následkům Pohlodkových činů podle senátu nepřicházel v úvahu jiný trest než vyměřený na samé horní hranici sazby. „K ochraně společnosti před podobným jednáním tohoto obžalovaného,“ řekl předseda senátu.
Rozsudek není v právní moci.