Pan R. V. podle loňského rozsudku Okresního soudu v Táboře v listopadu 2009 přesvědčil spoluobviněného J. H. k uzavření smluv na leasingový pronájem traktoru včetně mulčovače v ceně 575 000 Kč a čelního nakladače v kupní ceně 114 700 Kč s příslibem, že bude hradit splátky a spoluobviněnému vyplácet poměrnou část zisků z provozu těchto strojů.
K jejich získání přispěl tím, že J. H. předal 123 201 korun 
na uhrazení akontace. V lednu a v březnu 2010 si sám věci převzal a dále s nimi disponoval. Ani spoluobviněnému, ani leasingové společnosti je přes opakované výzvy nevydal, splátky nehradil a s věcmi naložil nezjištěným způsobem.

Leasingové společnosti způsobil škodu ve výši nejméně 566 499 Kč. Okresní soud mu za podvod ve formě organizátorství uložil trest 32 měsíců do věznice 
s ostrahou a peněžitý trest 50 000 Kč s případným náhradním trestem čtyř měsíců odnětí svobody. Potrestal také J. H. jako hlavního pachatele podvodu. Krajský soud odvolání R. V. zamítl a ten podal dovolání k Nejvyššímu soudu. 

Jihočeským soudům vytkl údajná formální pochybení
 a argumentoval, že žádné věci nepřebíral a ani je u sebe neměl. Podle něho porušení smlouvy není trestné, pokud není prokázáno, že úmysl smlouvu porušit byl předem zamýšlen. Po převzetí leasingu byly uhrazeny další splátky celkem ve výši 70 420 korun, 
a proto podle obviněného nelze dovozovat úmysl neplatit 
a způsobit tak škodu.

Úvěrový podvod
(1) Kdo při sjednávání úvěrové smlouvy či v žádosti o poskytnutí subvence nebo dotace uvede nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje nebo podstatné údaje zamlčí, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem.
(3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, způsobí-li činem uvedeným v odstavci 1 škodu nikoliv malou. (§ 250b, trestní zákon účinný do konce roku 2009)

Nejvyšší soud (NS) shledal, že kolegové v Táboře zjištění formulovali nejasně a „poněkud netradičně", když oddělili popis jednání hlavního pachatele J. H. a popis jednání organizátora R. V. do samostatných skutků. Původ toho je již v přípravném řízení. Přesto lze ještě popis skutku hlavního pachatele 
v rozsudku považovat za dostatečný, řekl NS.

Zosnoval trestný čin

V daném případě obviněný 
R. V. úmyslně zosnoval obohacení jiného tím, že uvedl někoho v omyl a způsobil takovým činem značnou škodu. Zosnování trestného činu spočívá zejména v iniciování dohody o spáchání činu, ve vymyšlení plánu jeho spáchání, ve vyhledání osob, které se 
na něm budou podílet, v zajišťování jejich vzájemného styku, v rozdělení úkolů jednotlivým osobám, v zajištění odbytu výtěžku ze zamýšleného trestného činu apod., vypočetl NS Trestní odpovědnost účastníka (organizátora) je závislá na trestnosti hlavního pachatele. Není ale stanoveno, že by popis skutků obou aktérů měl být totožný, jak se domnívá obviněný, neboť jejich jednání není identické.

Dovolatel namítá, že z popisu skutku pachatele, tj. J. H., nelze dovozovat, že se dopustil trestného činu podvodu, protože porušení smlouvy po jejím podpisu není trestné, pokud není prokázáno, že úmysl porušit byl předem zamýšlen. Takový popis ve výroku o vině okresní soud vskutku opomenul, ale zavinění hlavního pachatele správně zjistil 
ve formě nepřímého úmyslu, 
a to i ve vztahu ke způsobení škody, když u J. H. zjistil jeho „značně neutěšené majetkové poměry" a tedy neschopnost platit leasingové splátky, zopakoval dovolací soud. Od počátku tedy jednal v podvodném úmyslu.
K několika uhrazeným splátkám lze z provedených důkazů dovodit, zejména 
s ohledem na „vyviňující" dopisy, které R. V. přiměl napsat obviněného J. H., že byly 
ze strany R. V. jen součástí jeho snahy zbavit se předem trestní odpovědnosti. Nejasný popis skutku ve výroku o vině J. H. je pak jednoznačně upřesněn a konkretizován 
v odůvodnění rozsudku.

Nechtělo se mu platit

Svým jednáním po dohodě s R. V. obviněný J. H. nepochybně uvedl v omyl poškozenou společnost, neboť sám neměl nikdy v úmyslu předměty leasingu splácet. J. H. musel být srozuměn 
s tím, že v případě nedodržení slibu obviněným R. V., což navíc bylo za dané situace vysoce pravděpodobné, bude muset leasingové splátky hradit sám. Protože vůbec neměl dostatek finančních prostředků, muselo mu tedy být od počátku zřejmé, že v takovém případě leasingové splátky hrazeny nebudou.

Takovým jednáním obviněný J. H. naplnil všechny znaky skutkové podstaty uvedeného trestného činu. Je rovněž nepochybné, že obviněný R. V. úmyslně zosnoval spáchání tohoto trestného činu, přičemž mezi jeho jednáním organizátora, jednáním hlavního pachatele a následkem je příčinný vztah. Obviněný R. V. byl tedy správně shledán odpovědným za trestný čin, jehož spáchání zosnoval.
Dovolání R. V. proto NS odmítl jako zjevně neopodstatněné.

Vladimír Majer