Střelba zazněla letos 20. února v podvečer v Písku. Z asi dvou a půl metru vystřelil dvaatřicetiletý Marek Ulč z České Lípy na policistu Tomáše Hodíka.
Proti Ulčovi, na něhož byl vydán příkaz k zatčení, tehdy zakročovala policejní hlídka. Na výzvy k zastavení ale muž nereagoval a utíkal.
Na dobíhajícího Tomáše Hodíka, který nebyl tehdy ve službě, pak na železničním náspu zblízka Marek Ulč vystřelil z podomácku vyrobené dvouhlavňové zbraně.
Že jde o policistu, nepochybně věděl. Hodík mu předtím totiž opakovaně i do zemljanky v lese u Písku, kde Marek Ulč přebýval se psem, doručoval úřední obsílky.
Zbraň naštěstí selhala a střelu nevymetla, stejně jako později u garáží při výstřelu proti dalšímu policistovi Štěpánu Kaněrovi. Muže pak policisté strhli na zem a odzbrojili.
Kaněra jako svědek včera u soudu vysvětloval, proč nepoužil služební zbraň v situaci, kdy na něho Ulč mířil.
Protože předtím viděl zášleh, „čmoudík“ a slyšel „prásknutí“ prvního výstřelu na kolegu Hodíka, „vsadil na to“, že tomu tak bude i tentokrát, a že zbraň nevystřelí. „A vyšlo to,“ řekl.


Neudělal to dobře?
Včera Marek Ulč stanul před krajským soudem s obžalobou z pokusu vraždy.
Jeho zbraň byla totiž schopná střelby. Obviněný potvrdil, že z ní zkušebně střílel u své zemljanky, a dělala prý „nor〜mální“ díry, vzadu širší, jak se střela trhala. Policie šetřením zjistila, že střela prošla prknem o tlouštce 23 mm.
Některé rány vyšly, jiné ne. „Asi to nebylo uděláno dobře, aby to střílelo spolehlivě,“ řekl obviněný na policii.
„Co byste asi zjistil, kdyby ta střela zasáhla člověka?“ ptal se včera předseda senátu a Ulč odtušil: „No, asi že by byl střelenej . . .“
Obviněný uvedl, že si zbraň vyrobil sám „ze všeho, co se dalo“. Měla mu údajně posloužit i k obraně – všude je prý plno bezdomovců. Střelný prach〜 vybíral z petard, náboje vyráběl z olova, ale taky ze železa, „kdyby bylo třeba“.
Kromě pistole si vyrobil také „granáty“ z trubek. „Dalo se to házet, kdyby mě někdo přepadl,“ vysvětloval. Zkoušel to, rozlétávalo to střepy do více stran.
Znalec balistik řekl, že zbraň a náboje zhotovil člověk se znalostmi o konstrukci a funkčnosti mechanismů. Při střelbě hrozila destrukce zbraně, mohlo dojít i k samospuštění úderníků. Střelba byla způsobilá přivodit zasažené osobě těžká zranění. Náboj, který v kritický den v levé hlavni selhal, bez problémů vyšel při zkušební střelbě. U náboje v druhé hlavni selhala zápalka – nedošlo k jejímu prošlehnutí.
Podle psychiatra nebyly schopnosti obžalovaného rozpoznat nebezpečnost svého jednání a ovládnout je nijak sníženy. Jde o devastovanou psychopatickou osobnost. Motivován pravděpodobně strachem z ohrožení použil zbraň vědomě a cíleně. (V přípravném řízení obviněný uvedl, že ho k činu dovedlo ohrožení jeho osobní svobody.)
Ještě měsíc po činu neměl pocit nějaké viny, zabýval se tím, jak to, že zbraň selhala. Jeho resocializace je sporná.


Pozemský soud
Policisté z písecké hlídky vypovídali jako svědkové. K Hodíkovi měl Ulč otázky: Proč prý mu tehdy na pešunku říkal hajzle a proč pomáhají lidem do vězení.
Na první dotaz obžalovanému odpověděl sám předseda senátu: „Jiní policisté by v té situaci místo expresivních slov volili nejspíš jiné prostředky, a pak byste už sotva stál u pozemského soudu.“
Vypovídali také dva další policisté z písecké služebny. Na dotaz, proč zadržený střílel po dvaadvacetiletém klukovi s půlročním dítětem, tam Ulč tehdy odpověděl: „Já nestřílel na kluka, já střílel na policajty.“ A dodal, že je škoda, že to nevyšlo . . .
Hlavní líčení bylo odročeno.