Vidím, jak paní Haně Plecerové přeběhne přes přivřená víčka lehký stín. Na něm se jí jako na celuloidovém filmu přehrává život její milované dcery Moniky. Je v něm příliš mnoho bolesti. Poslední klapka udělala za filmem tečku před sedmi lety.

Tehdy sedmadvacetiletá Monika se 24. dubna 2003 ocitla ve špatné chvíli na špatném místě. Potkala se se svým vrahem. V táborském herna baru, v němž pracovala. Byl všední den, krátce po obědě. Stejně starý Ukrajinec ji brutálně ubodal. U automatů dál seděli nic netušící hráči.

„Pracovala jsem v Ševětíně. Najednou volala vrátnice, že tam mám dceru. Už mi šla naproti a hrozně brečela. Ani mi nemohla říct, co se stalo. Nejdříve mne napadlo, že je něco s manželem, který byl zrovna ve Španělsku. Pak jejímu desetiletému synovi, kterého s sebou neměla. A když ani to ne, zeptala jsem se na Moniku…,“ vrací se paní Hana do nejhrůznějšího okamžiku svého života a ukazuje mi Moničin prstýnek, který stále nosí na ruce. Bylo půl druhé odpoledne, ještě v jednu v ten den se svou Monikou mluvila v telefonu.

„Chtěla, abych jí koupila časopis s účesy, že si nechá narůst delší vlasy,“ vzpomíná matka na poslední rozhovor se svou dcerou.
V ten osudný den ji čekal ještě další těžký úděl. Musela tuto nemilosrdnou zprávu sdělit svému manželovi, který se s kamionem pohyboval na rozmezí Španělska a Francie.

Pro Moniku tehdy začal pracovní den jako každý jiný. V lokále měla pár hostů. Mezi nimi však jednoho, který se jí nepozdával. Tři dny u ní popíjel vodu a nepříjemným pohledem ji sledoval. Měla se s tím svěřit i svému šéfovi, který v ten den přivezl do herny hotovost na vyplácení výher. Všiml si toho vrah? Hana Plecerová je přesvědčená, že ano, neboť když si šla Monika po odchodu provozovatele herny peníze uklidit, šel do skladu za ní. Tady jí nemilosrdně zasadil několik bodných ran po celém těle. S hlubokou řeznou ránou v krku neměla mladá dívka šanci na vítězný boj.

Illya Sabov, stejně starý jako jeho oběť, sebral desítky tisíc korun, umyl si ruce od krve, u baru se ještě napil coly a vyběhl ven. Kolem hotelu Palcát směrem k Jordánu. Z igelitové tašky trousil peníze po chodníku. Naskočil komplicovi do auta a odjeli do Milevska, kde celá skupina Ukrajinců včetně jejich rodin žila. V bance vyměnil peníze a všichni prchli na Ukrajinu. Dodnes nebyl za svůj čin potrestán.

„Je stíhán na útěku,“ říká k sedm let staré vraždě mluvčí táborských policistů Miroslav Doubek. Soud Sabova poslal do vězení na 18 let.

„V místě bydliště na Ukrajině se prý nezdržuje, takže policisté o něm neví. Já tomu ale nevěřím,“ pochybuje žena, která tak v sobě život a smrt svojí dcery neuzavřela. Moničin pokoj udržuje tak, jak byl za jejího života. I oblečení má stále ve skříních. Zdrcená matka uléhá do dceřiny postele, aby jí byla nablízku. A tajně doufá v zázrak: že Monika otevře dveře a řekne jí, že nic z toho hrůzného dne není pravda…