Přes dva roky trvalo než se masakr v Horusicích dostal před soud. V pondělí se tak stalo poprvé a senát KS nad případem zasedne kromě čtvrtka každý den.

Policie nejdříve dlouho nemohla dopadnout nikoho z aktérů hrůzného masakru v soukromé firmě u Veselí nad Lužnicí. Obvinění dvěma mužům z pětice útočníků se jí podařilo sdělit až letos na jaře. Zbylí tři uprchli na Ukrajinu, která své občany k trestnímu stíhání nevydává.
Do soudní síně vstoupili dva urostlí muži, oba z Ukrajiny. Staršímu Ivanu Ivanovskému je letos sedmatřicet let, mladšímu Róbertu Simonovi třiatřicet. Obyčejní chlapi, kterých chodí po ulicích tisíce. Násilí jim z očí nekouká, byť Ivanovskyi za mřížemi prožil již osm let. Přesto jsou oba obžalováni z několika trestných činů, především z dvojnásobné vraždy ve spolupachatelství. K té se ani jeden nehlásí: oni nic neviděli, neslyšeli, jen hlídali a maximálně někoho spoutali. Hlava nehlava osm lidí v dílnách firmy zmasakrovali vlastně jen dva ze zbylé trojice, kteří jsou v bezpečí Ukrajiny, poslední jen akci zorganizoval a seděl v autě.

Dům v Horusicích, ve kterém se útok odehrál.
Horusicemi otřásl útok agresorů

Oběma hrozí vysoké tresty, soud může udělit až výjimečný trest odnětí svobody na 25 let nebo doživotí. Loupežného přepadení, které nepřežil majitel firmy František Hadrávek a jeho švagr Jaromír Kopačka, se dopustili v polovině září roku 2015 v podvečerních hodinách. Do malé jihočeské vesnice se maskované a ozbrojené komando vypravilo až z Brna. Obětí je celkem osm.

Dům v Horusicích, ve kterém se útok odehrál.
Uplynul rok a půl od vraždy v Horusicích

„S obviněním nesouhlasím. Já jsem s nimi jet nechtěl, ale přemluvili mě. Ani jsem nevěděl, kam jedu. Když jsem přišel do dílny té firmy, dva muži už leželi na zemi, tak jsem je spoutal . Pak přivedli staršího pána a ještě jednoho, které jsem zase spoutal a pak už utekl. Měl jsem strach a vůbec se mi to nelíbilo. Ještě jsem viděl, jak vedou starší paní, ale do dílny jsem se už nevrátil. Pak se všichni vrátili a utíkali jsme přes pole do auta,“ popisoval svou verzi Róbert Simon, jehož jediného v době útoku kryla kukla, ostatní použili pouze lékařské roušky. Ve výpovědi uvedl, že nikdo nekřičel, nikdo se příliš nebránil a on neví, kdo koho zbil. Ani netušil, že Ivanovskyi je ozbrojen plynovou pistolí.
Na ubytovně v Brně si rozdělili lup. Všechny rozladilo, že si odnesli jen 320 tisíc korun. Šéf gangu Vitalij Reprincev jim sliboval miliony. Na druhou stranu zase podstatně méně lidí na pracovišti firmy. Takhle jich zmasakrovali osm, dva na následky zemřeli, ostatní si dodnes nesou následky na psychice.

Místo hrůzy. Dílna rodinné firmy z Horusic je v garáži vedle domu v zástavbě u hlavní silnice. Právě tam ve středu kolem půl deváté večer lupiči zbili tyčemi či pálkami čtyři lidi.
Masakr v horusické firmě má oběť

Ani Ivan Ivanovskyi toho o průběhu moc neví. Ani on podle svého tvrzení nebyl v přímém centru dění a jen děsil tasenou pistolí. „Můj klient se cítí vinen z loupežného přepadení , nikoli však z vraždy,“ potvrdil obhájce Petr Novotný.

Když už na zemi leželi tři spoutaní muži a manželka majitele firmy na židli, zůstal jeho klient s nimi ve výrobní dílně sám a co se dělo za zdmi další dílny, netuší. I když oběti mlátili rourou od výfuku, nic neslyšel. Ve firmě vládl chaos, běžely stroje a hrálo rádio. Pak dostal pokyn, že je konec, tak běžel do auta. „Byl jsem v šoku, že bylo ve firmě tolik lidí, měli tam být tak dva. Nikdo jsme se z toho v autě neradoval. Kdybych mohl vrátit čas, nikdy bych tam nejel,“ dušoval se Ivan Ivanovskyi.

Dům v Horusicích, ve kterém se útok odehrál.
Horusický masakr má na kontě druhou oběť

Repricev jim v Brně doporučil, aby všichni uprchli na Ukrajinu. V bezpečí postsovětské země však zůstali jen tři z nich. Podle slov obžalovaných ti jediní gauneři (1980, 1983, 1985).

Mimořádná tisková konference k dvojnásobné vraždě v Horusicích na Táborsku. Na snímku ředitel krajského ředitelství policie Jihočeského kraje Luděk Procházka.
Z dvojnásobné vraždy obvinění cizinci jsou ve vazbě