Změny se nedovolal

Tábor - Bývalému majiteli táborské zoo Liboru Hrubému potvrdil pražský vrchní soud pětiletý trest za podvod. Podnikatel si podle verdiktu půjčil na provoz zahrady od různých věřitelů přes deset milionů korun, peníze ale nevrátil. Hrubý se hájil tím, že plánoval peníze na splacení dluhů získat 
z jiných zdrojů. Rozsudek je pravomocný, lze proti němu podat jen dovolání k Nejvyššímu soudu, to však nemá odkladný účinek. Námitky v mužově odvolání považoval soudní senát za nedůvodné. 

Hádají se o výchovu dítěte

Tábor – Okresní soud zamítl v lednu otci návrh 
na předběžné opatření, jímž se chtěl domoci umožnění péče o syna, tehdy 20měsíčního. Krajský soud to změnil tak, že otec je oprávněn stýkat se s chlapcem každý sudý kalendářní týden 
od čtvrtka do neděle.

Táta a synek nato podali stížnost k Ústavnímu soudu ČR (ÚS). Tímto opatřením podle nich došlo k odejmutí dítěte z péče řádně pečujícího rodiče, přičemž odvolací soud rozhodoval nikoliv ke stavu v době rozhodnutí soudu prvního stupně, ale fakticky ke stavu staršímu. Otec jako zákonný zástupce druhého stěžovatele jeho jménem a k jeho ochraně poukázal na „výrazné nebezpečí" konání matky, která po rozchodu rodičů intenzivně brání 
v péči druhého rodiče. Má zato, že soudy tomuto jednání „poskytují právní ochranu".

ÚS především konstatoval, že batole není způsobilé k podání ústavní stížnosti, protože mu byl v řízení před okresním soudem jmenován opatrovník. Rodiče tak již nemohli pro střet zájmů vykonávat svá práva jeho zákonných zástupců. I obecně právní úprava vylučuje, aby ústavní stížnost byla podána jménem či ve prospěch jiné osoby, a to 
i v případě, jde-li o nezletilého syna stěžovatele. ÚS nicméně zdůraznil, že tento závěr v žádném případě neznamená odepření ústavní ochrany dítěti a soud bude zkoumat, co je v nejlepším zájmu nezletilého.

Dočasné opatření

Po přezkoumání stížnosti dospěl k závěru, že k porušení namítaných základních práv otce ve věci nedošlo a ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. ÚS zdůraznil, že poskytuje ochranu konstitučně garantovaným právům a svobodám až tehdy, kdy ji nemůže poskytnout jiný orgán veřejné moci. Ústavní stížností by měla být napadána konečná a pravomocná meritorní rozhodnutí, nikoli však dílčí procesní rozhodnutí, i když jsou sama o sobě pravomocná. Předběžná opatření zpravidla nedosahují takové intenzity, aby mohla zasáhnout do ústavně zaručených práv jedné či druhé strany, neboť se jedná o rozhodnutí, kterými není prejudikován konečný výsledek sporu z hlediska hmotného práva, ale jde 
o opatření, jehož trvání je omezeno, konstatoval ÚS.

Z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu podle něj jednoznačně plyne, že pro nařízení předběžného opatření byla splněna zejména podmínka naléhavosti potřeby zatímní úpravy, avšak zejména s ohledem na věk nezletilého se prozatím jeví jako vhodné upravit jeho styk s otcem po dobu čtyř dnů jednou za dva týdny.
Zopakoval, že předběžné opatření by se nemělo 
s ohledem na jeho dopady stávat běžným nástrojem 
k řešení neshod mezi rodiči. V takto složitých mezilidských vztazích žádné zvolené řešení není ideální.

Ve věci navíc probíhá souběžně řízení o úpravě rodičovských práv a povinností k nezletilému, v jehož průběhu je dán prostor pro obsáhlejší dokazování. Proti prvnímu rozhodnutí v této věci z června podal otec dítěte odvolání.
V aktuální stížnosti otec se synem zmínili jinou stížnost, která byla Ústavnímu soudu doručena loni v květ᠆nu. Jejím předmětem je rovněž nařízení předběžného opatření, kdy budějovické soudy uložily otci „strpět péči matky". K tomu ÚS uzavřel, že řízení není dosud skončeno a nelze žádným způsobem předjímat, jak bude rozhodnuto.
Stížnost otce dítěte v aktuální věci příslušný senát odmítl.