Krajský soud zamítl odvolání pana Pavla (35) proti rozsudku Okresního soudu v J. Hradci za maření výkonu úředního rozhodnutí a řízení motorového vozidla bez oprávnění.

Druhý uváděný skutek už sice od 1. ledna není přečinem, ale soud prvního stupně měřil v říjnu trest obžalovanému ještě dle starého znění.
Uložil mu peněžitý trest 15 000 korun a zákaz řízení na jeden rok. A krajský soud na rozhodnutí nic nezměnil, ač by se zdálo, že po „amnestii“ jednoho z žalovaných skutků má k tomu důvod.

Podezřelý manévr

Činu se pan Pavel dopustil 9. června kolem osmé hodiny v Jarošově, když řídil škodovku po místní komunikaci, ač mu městský úřad v dubnu vedle pokuty 6000 Kč za rychlost zakázal řídit na půl roku.

Pan Pavel tvrdí, že neřídil. Známý ho prý požádal o zajištění technické prohlídky a dohodli se, že mu auto nechá u školy, asi 500 metrů od jeho bydliště. Když pak k vozidlu došel, „přiřítila se“ prý hlídka dopravky a obvinila ho.

Onen svědek potvrdil, že panu Pavlovi auto přivezl a nechal je na smluveném místě.

Policisté uvedli, že zpozorovali bílého formana, jak chce odbočovat. Zřejmě po zjištění hlídky řidič změnil směr a jel dál po hlavní.

Manévr hlídku zaujal, autu nadjeli a řidiče zkontrolovali. Na místě byl jen pan Pavel.

Soud uzavřel, že obžalovaný po Jarošově jel. Protože dosud nebyl soudně trestán, uložil mu výchovný trest.

I u odvolacího senátu pan Pavel tvrdil, že neřídil.

Dovolával se svědectví občana, který ho tehdy měl v obci potkat, jak kráčí pěšky k zaparkovanému autu.

Neprokázáno?

Policie ho prý nemohla „sledovat“, jak přijíždí, protože stála v boční ulici a auto projíždějící po hlavní mohla zahlédnout na asi 150 m jen při průjezdu křižovatkou. „Není prokázáno ani to, že viděli právě tento vůz,“ mínil.

Tehdy prý odemčené auto známého zrovna otevřel a nahlížel do něj kvůli klíčkům a dokladům. Že nebylo zamčeno, je prý v jejich malé obci, kde se všichni znají, obvyklé.

Podle obhájce jeho počínání policisté ani nemohli vidět, protože od křižovatky, z níž vyjeli, jim clonilo jiné zaparkované auto. Svědectví jeho majitele obžalovaný navrhl.

„Nikdo mě v Jarošově za volantem toho dne neviděl, nikdo mě ani neviděl vystupovat nebo nastupovat do auta na rušném místě, a jsme tak malá obec, že by mi určitě chtěl někdo zaškodit a řekl to na mne, kdyby mě viděl,“ argumentoval.

Postěžoval si na onu policejní hlídku, která s ním prý podivně zacházela s náznaky, že by bylo pro něho lepší se s nimi dohodnout – až ho předseda senátu upozornil, že hájit se může jak chce, ale musí dávat pozor na křivé obvinění.

Soud pak odvolání zamítl. „Oba policisté vypověděli v zásadních směrech totožně a nejsou pochybnosti o tom, co viděli,“ řekl předseda senátu.

Určitě vůz řídil

Označil za nelogické, že by vlastník vozidla v malém Jarošově nenechal auto přistavené k zajištění prohlídky hned před domem pana Pavla.

„Daleko pravděpodobnější je například, že tomu tak bylo, obžalovaný vůz opravil a jel jej odstavit na domluvené místo,“ řekl předseda senátu. „Každopádně stíhaný muž vůz řídil. Nemáme důvod zpochybňovat výpověď policistů o tom, že viděli obžalovaného opouštět ono vozidlo, odskakovat od něj . . .“

Ani při změně zákona, podle něhož už není řízení bez oprávnění trestné, soud v souladu s názorem intervenujícího státního zástupce nemohl čin posoudit podle nyní platné normy. Jak předseda senátu vysvětlil, ta totiž sankci za přetrvávající delikt, maření výkonu úředního rozhodnutí, zpřísnila – s horní hranicí trestu na tři roky odnětí svobody oproti původním dvěma.

A věc je třeba posoudit podle normy, která je pro obžalovaného příznivější . . .
Rozsudek je tak pravomocný.