Blonďaté vlnité vlasy, hubený, nevelkého vzrůstu se slabším hlasem. Tak to má být dle žaloby vrah z Bzové nedaleko Mladé Vožice. Letos čtyřicetiletý, vazebně stíhaný Karel Přibyl to však odmítá.

„Můžete říct, zda máte čisté svědomí," zeptal se ho obhájce Václav Havel, když soudu vypověděl, co všechno se 
u něj odehrálo během čtyřiadvaceti hodin z 11. na 12. února. Bylo toho dost, ale vražda mu do scénáře nepasuje.

„Mám čisté svědomí, mohu říct, že jsem to neudělal a 
s vraždou pana Vokurky nemám nic společného," tvrdil rezolutně.

Soud teď bude mít o to víc složitou práci, aby mohl se stejně „čistým" svědomím vynést rozsudek a trest. Za zločin vraždy hrozí obžalovanému 10 až 18 let ve vězení, nebo až výjimečný trest. 

Karel Přibyl dělal těžkou hlavu už kriminalistům při hledání pachatele. Byl podezřelý, ale zapíral. K jeho zatčení došlo až po šesti dnech. Dokonce ho policisté museli posadit na detektor lži.
„Výsledky ale nejsou pro rozhodnutí v trestní věci použitelné, některé jeho reakce ale byly atypické. Například vědomosti o místě a napadení poškozeného. Dokonce věděl, že měl být napadený, když stál zády k pachateli i že mu pachatel prohledal oblečení," naznačil soudce Petr Černý, v čem jeho tvrzení o nevině pokulhává.

Podle své obsáhlé a podrobné výpovědi našel Václava Vokurku 12. února ráno před jeho maringotkou už mrtvého. To zjistil, když s tělem manipuloval. Pak zavolal záchranku.

Den před smrtí mu měl Václav Vokurka, s nímž pracoval v lese, vynadat, že nedal koním vodu. To byla jediná hádka, která se mezi nimi měla ten den odehrát.
„Já jsem ten den kolem půl čtvrté jel z Mladé Vožice do Bzové. Vašek byl u maringotky a křičel na mě, že koně nemají vodu, což byla blbost. Převlékl jsem se, seděl jsem u něj v maringotce a kouřil, pak jsem šel ke koním a pak zase domů, kde jsem se znovu převlékl a odjel zpátky do Vožice. Z baru jsem kolem půl deváté šel domů pěšky," popisoval Karel Přibyl události předcházející nálezu mrtvého parťáka, jenž mu dával práci.

Když druhý den ráno vstal, u maringotky našel ležet tváří k zemi Václava Vokouna (48). Viděl, že má na sobě krev, klekl si k němu a otočil na sebe jeho tělo. Pak už zavolal záchranku a přijala policie.
Podle vyšetřovatelů měl poškozený zemřít po několika úderech do hlavy. Motivem mohly být peníze, kterých vydělal dost. Seznam způsobených poranění zabral téměř celou stránku strojopisu.

Karel Přibyl vypovídal bez nervozity, události celých dvou dnů si celkem detailně pamatoval. Až na pár výjimek. Neumí věrohodně vysvětlit, proč svetr, který si bral na sebe do hospody, bylo nutné spálit. „Roztrhl jsem si ho, tak jsem ho spálil," říká o svetru, který policistům zapomněl vydat a když si pro něj později přišli, již neexistoval. Odpovědět nedokázal ani na otázku, jak se části mobilního telefonu Václava Vokurky dostaly do popela v jeho kamnech.
V úterý bude líčení pokračovat, soud vyslechne svědky a rozhodnout má i o setrvání obžalovaného ve vazbě.