Osm a půl milionu korun náhrady škody na zdraví chtěla 48letá žena po jedné jihočeské okresní nemocnici. Půl milionu odškodnění bolestného, osm milionů ztížení společenského uplatnění. Plus úroky z prodlení.

Po pádu z kola . . .

Paní Zdeňce operovali v roce 2006 zlomeninu loketní kosti způsobenou pádem z kola. Při aplikaci antibiotik do druhé, zdravé ruky mimo žílu došlo k porušení artérie, které vedlo k trvalému poškození hybnosti levé ruky.

Okresní soud uzavřel, že nemocnice nese objektivní odpovědnost za způsobenou škodu, nikoliv odpovědnost za důsledky porušení pracovních povinností.
Vyšel ze znaleckých posudků a uložil nemocnici povinnost zaplatit žalobkyni na bolestném 219 600 Kč a na ztížení společenského uplatnění 648 000 korun, celkem tedy 867 600 korun. V částce 7 352 600 korun žalobu zamítl.

Dovodil, že v dané věci je na místě zvýšit základní částky bolestného a ztížení uplatnění, které znalci doporučili navýšit o padesát procent, na trojnásobek základní výměry.
Přihlédl při tom ke krutým bolestem, které ošetřovaná žena měla, k délce její hospitalizace, kdy byla odkázána na cizí pomoc, dlouhodobé rehabilitaci a způsobu života, v němž je omezena. Pracuje sice dál jako účetní, ale s komplikacemi. Nemůže hýbat palcem, nemá cit v prstech, nemůže levou rukou nic uchopit v domácnosti, při jídle atd., musela značně omezit své dřívější sportovní aktivity.
Proti rozsudku se odvolaly jak poškozená, tak nemocnice.

Neadekvátně málo?

Právní zástupce žalobkyně u krajského soudu řekl, že je–li věk jeho klientky 49 let a průměrná očekávaná délka života ženy v ČR je 82 roků, pak je jednorázově poskytnutých 648 000 korun za ztížení společenského uplatnění naprosto neadekvátních. „Odpovídá částce padesáti korun na den,“ uvedl. „Kdo z vás by to při takovémto následku pokládal za dostačující?“ obrátil se na senát a demonstrativně mu ukazoval postiženou levou ruku své mandantky.

Žádal odškodnění ztížení uplatnění zásadním způsobem navýšit nad soudem přiznanou „směšnou“ částku. „Za následky ochrnutí se běžně vyplácí patnáct, šestnáct milionů, ale když k tomu nedojde, následky se podcení, ačkoliv jde taky o zničený život,“ argumentoval.
V odvolání tedy požadují oněch 7 352 000 korun, v nichž jim první instance nevyhověla.

Zástupce žalované nemocnice mimo jiné zmínil, že v rozhodnou dobu nebyli v důsledku vnějších tlaků pojištěni, takže způsobená škoda jde výhradně k jejich tíži.

Prý nic mimořádného

Uvedl, že v zájmu sblížení stanovisek berou odvolání proti stanovené výši bolestného zpět. Poukázal na to, že argumentace právního zástupce propočtem odškodnění ztížení společenského uplatnění na jeden den budoucího života nemá oporu v zákoně ani v judikatuře. Navrhl změnit rozsudek a přiznat poškozené ztížení uplatnění jen v rozsahu podle znaleckého posudku navýšeného o doporučovaných 50 procent.

K užití § 7, odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. o dalším navýšení částek úvahou soudu prý není důvod, neboť nešlo o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele.

Požadavek žalující strany na odškodnění v celkové výši 8,5 milionu za tento typ poranění a následné snížení uplatnění označil za naprosto bezprecedentní.
Zástupce poškozené naopak požádal soud, aby jeho klientce přiznal spravedlivé adekvátní odškodnění „na 33 let dopředu“.

Krajský soud ale včera rozhodnutí první instance potvrdil. Ze skutečností, které zjistil, vyvodil správné závěry včetně užití ustanovení o možnosti soudu navýšit odškodnění zraněné ženy na trojnásobek vzhledem k závažnosti poranění, které utrpěla, a trvalým následkům, které léčbou nelze eliminovat.
K požadavkům zástupce poškozené na vyšší náhradu s argumentací chartou a úmluvami o lidských právech krajský soud řekl, že tyto mezinárodní normy zohlednil zákonodárce paragrafem o možnosti soudu navýšit základní částky.

Ke konkrétní výši odškodnění má pak i ČR už bohatou judikaturu. Ta se vyrovnala i s problémem jednorázového odškodnění při dlouhodobosti následků, jak na ně upozorňoval zástupce poškozené v tomto případě.
Rozhodnutí je pravomocné.