Okresní soud v září 2011 žalobu zamítl. Konstatoval, že za tuto škodu město nenese odpovědnost. Závadou ve schůdnosti se rozumí natolik významné změny na komunikaci, že chodec ani při obezřetné chůzi respektující její stav či důsledky povětrnostních vlivů nemůže jejich výskyt předpokládat a účinně na ně reagovat. Stěžovatel přitom věděl, že chodník nikdy nebýval prohrnován, uklízen a posypáván, a když toto nevzal na vědomí, nemůže být odškodněn podle zákona o pozemních komunikacích.
Musel vědět, že pohyb v místě vyžaduje zvláštní opatrnost.

Krajský soud v březnu 2012 rozsudek potvrdil. Neudržovaný chodník nepředstavoval závadu ve schůdnosti ve smyslu zákona. Pak není rozhodné, že chodník nebyl v době úrazu posypán a vlastník měl na posyp dostatek času.

Až k nejvyšším místům

Pan D. podal dovolání k Nejvyššímu soudu ČR (NS). Podle jeho názoru závadu ve schůdnosti nepředstavuje jen ojediněle neschůdné místo, které je pro chodce nepředvídatelné, nýbrž i změna dlouhodobě neuklizeného chodníku nad rámec obvyklých změn, která nastává při namrzání zejména ráno a večer. Kromě toho dovolatel upadl v místě, kam na chodník ústil okapový svod, takže námraza zde byla oproti celkovému stavu souvislá a pro chodce neočekávaná.

NS připomněl, že problém závady ve schůdnosti byl již judikatorně vyřešen předchozími rozhodnutími. Nová věc tedy nemá zásadní právní význam. Odvolací soud judikaturu dovolací instance respektoval  a v souladu se zákonem i ustálenou soudní praxí závadu ve schůdnosti neshledal. Proto NS dovolání loni v červenci odmítl jako nepřípustné (25 Cdo 2497/2012). Pan J. D. proti tomu podal ústavní stížnost.

Tvrdí, že k jeho pádu došlo v důsledku závady ve schůdnosti, protože se stal na úseku chodníku, ve kterém ústí okapový svod a kde byla námraza výrazně jiná než v ostatních částech chodníku, jejichž průchodu věnoval náležitou pozornost a chůzi jejich stavu přizpůsobil. Jednalo se tedy o nepředvídatelnou změnu i s ohledem na skutečnost, že chodník nebyl trvale udržován.

ÚS po přezkoumání věci shledal námitku výrazně jiné námrazy na místě, kde k úrazu došlo, nedůvodnou. Obecné soudy podle něj dostatečně prokázaly, v jakém stavu se chodník v době pádu stěžovatele nacházel, přičemž při posouzení vycházely ze svědeckých výpovědí a právě z tvrzení stěžovatele. Pokud takto dospěly k závěru, že stěžovatel věděl o stavu chodníku a mohl tak přizpůsobit stavu svou chůzi, nelze uzavřít, že by tím soudy nějak zasáhly do stěžovatelova práva na spravedlivý proces, uzavřel v srpnu 2014 ÚS.. Stížnost pana D. odmítl jako zjevně neopodstatněnou. (I.ÚS 3194/13)