Kliknutím zvětšíteJak jste to tehdy vnímal? Asi nebylo jednoduché čelit bezprecedentnímu nástupu zločinnosti?
Začínal jsem už v jednadevadesátém na zásahovce. Hned zkraje se objevily náznaky organizovaného zločinu, rozjížděl se obchod s drogami, hodně se prodávaly zbraně včetně raket. V roce 1995 pak vznikl ÚOOZ. Nastupoval jsem v Brně na oddělení, které se teprve tvořilo a mělo být zaměřeno právě na boj proti drogám. Druhé oddělení se zabývalo organizovaným zločinem. Samozřejmě to šlo ruku v ruce s dalšími oblastmi, jako byla migrace a cizinecká problematika. Tímto byla vlastně obě oddělení propojena. Obchod s drogami se nedal oddělit od ostatní trestné činnosti, protože vše spolu nějak souviselo. Do republiky se začaly hrnout různé cizojazyčné komunity. Hodně aktivní byla z kraje devadesátek ta albánská. Násilí všeho druhu tím začalo nabírat na intenzitě.
Jak se to projevovalo?
Například tím, že se začalo střílet na diskotékách. Šlo o šílenou směsici trestných činů od vydírání, prostituce až po obchod se zbraněmi. V Brně to bylo nejhorší v centru města, kde byly diskotéky ovládané mimo jiné drogovou komunitou. Organizovaný zločin tehdy nedokázal pořádně nikdo definovat. Začínaly ve velkém domácí varny pervitinu. Do podsvětí bylo složité vstoupit, protože se zprofesionalizovalo. Nová garnitura policajtů do toho ale šla s nadšením. Bylo to hlavně o informátorech a zdrojích.
Tento text vydává Deník v souvislosti s vysíláním seriálu České televize Devadesátky. Je součástí série článků, které vydáváme vždy v neděli odpoledne.
Na webech denik.cz se můžete těšit na souhrn nejvýznamnějších kauz devadesátých let v regionech, rozhovory s vyšetřovateli i investigativními novináři, ale také herci či tvůrci seriálu.
Bylo to období bezvládí?
Trochu ano. Policie se teprve hledala, takže to podsvětí dávalo dojem beztrestnosti. Najednou měli hromadu peněz z bank. Měli tolik peněz, že si to ani nedovedeme představit. Obchod se zbraněmi byl tehdy skutečná divočina. Stalo se, že jsme při zásahu na jednom místě našli sedmdesát zbraní nejrůznějšího typu. Hodně byl v kurzu semtex. Jednou jsme zajistili třicet kilogramů na jednom místě i s rozbuškami.
Jaké drogy frčely?
Začátek devadesátek byl hlavně o pervitinu. Republika se postupně z tranzitní země stala cílovou. Romové hodně obchodovali s heroinem. Aby vydělali, tak ho dost ředili. Pak přišel i kokain, ale ten byl dost drahej. Hodně často jsme se pohybovali na Třebíčsku. Na tu dobu tam uměli dobře vařit pervitin, navíc ve velkém. Šlo o kilogramy. V té době byla módní extáze, s níž se hodně obchodovalo na Jihlavsku.
Ocitl jste se někdy v přestřelce?
Párkrát ano, na zásahovce. Vzpomínám na případ Ukrajinců, kteří si tipovali ženy, přijíždějící domů. Vystoupily z auta, nechaly ho nastartované a šly otevřít garáž. Ukrajinci přiběhli a auto jim jednoduše ukradli. Ve Velké Bíteši jsme po nich stříleli.
Jaké tehdy byly vztahy mezi policisty a zločinci?
Každý měl nějakého informátora, ale musel tam být profesionální odstup. Zdroj vám vždy dává informace, protože jemu samotnému to pomůže. Nesmělo to přestoupit na tenkou hranici, že byste si od něj něco vzal. Okamžitě byste byl vydíratelný. Informátor by tak nad vámi získal moc, a už by se k vám jinak choval. Bylo to i o vzájemném respektu. V té době to byl důležité.
A co výhrůžky kvůli práci?
Samozřejmě, že jsem to zažil. Nejen já, ale i moje rodina. Podsvětí mi začalo vyhrožovat, když jsme se začali lépe orientovat a pronikat do něj. Chodily mi v obálkách náboje i zlomené tužky. To byl také jeden z fenoménů devadesátek.
Jak na divoké devadesátky vzpomínáte?
Vzpomínám na to rád, protože policie táhla za jeden provaz, nepolitikařilo se. Byla potřeba velká odvaha policistů. Samozřejmě, že bylo i dost průšvihů včetně těch korupčních. Zrno od plev se muselo oddělit. Domů jsme prakticky nejezdili, pořád se něco dělo. Jezdili jsme ve favoritech, ale měli jsme nadšení, a i nějaké úspěchy.
3
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
