Po třech letech byl Petr P. obžalován z její vraždy. V listopadu 1999 u soudu v Českých Budějovicích tvrdil, že když se ten den ještě vracel od auta pro zapomenuté doklady, už manželka byla vzhůru, zavírala za ním dveře od bytu a pak ji ještě z ulice zahlédl na balkoně. Z Moravy jí pak prý volal, že dojeli v pořádku. Na dotaz státního zástupce, proč onen telefonní automat ráno toho dne nezaznamenal žádné budějovické číslo, řekl, že neví.

Děti nechal u prarodičů a vrátil se. Manželka nebyla k nalezení. Jednu ze svědkyň rodině blízkých překvapilo, že dětský pokojíček nebyl uklizený: Každá ženská automaticky ustele, řekla. Důvěrná přítelkyně vyprávěla o depresích pohřešované z manželovy nevěry, z jeho autoritářství, vojáckého pedantství, o jejích plánech rozvodu.

Bývalá milenka Petra P. při vyšetřování uvedla, že se jí noc po činu svěřil s napadením manželky pěstmi po hádce. Když zjistil, že je mrtvá, tělo zabalil do deky, naložil je do káry s plachtou, překryl spacáky a stanem a ráno odvezl do Brna, kde je ukryl. Při dalším setkání jí prý řekl, že tělo odvezl za město, „kde pálívali ohně na konci prázdnin“. U soudu to opakovala tváří v tvář obžalovanému. Znalec po jejím zkoumání uzavřel, že s její obecnou věrohodností „nemusí být všechno úplně v pořádku“. Státní zástupce ale připomněl, že výpověď neučinila z vlastní iniciativy, ale po aktivitě policie, takže jen stěží by byla vysvětlitelná pomstychtivostí. Uvedla také věci, které mohla znát jen od pachatele.

Obžalovaný popřel, že by na Moravu jeli s přívěsem, a pokud syn vypovídá, že jej za autem měli a že do něj taťka nakládal těžké bedny a oni hračky, asi si to plete s jinou cestou. V přítomnosti psychologa synové u soudu uvedli, že jim bylo líto, že se s nimi maminka nerozloučila jako jindy. Znalec je označil za věrohodné svědky.

Ilustrační foto.
Zločiny z archivu: Smrt dokumentovaná polaroidem

V únoru 1997 se Petr P. podrobil fyziodetekčnímu vyšetření. Všechny snímané hodnoty zpochybňovaly jeho negativní odpovědi na otázky například na to, zda ví, jakým způsobem jeho žena zemřela. Výraznou úzkost měl projevit při otázce, zda je mu známo, že se mrtvá nachází ve studni.

V prosinci 1999 soud vynesl rozsudek. Jak řekl předseda senátu, měli k dispozici jen nepřímé důkazy. Výsledky z detektoru lži ani výpověď korunní svědkyně, které se Petr P. svěřil, by samy o sobě k usvědčení nestačily, v souhrnu s dalšími důkazy však tvoří ucelený řetěz. Obžalovaný manželku v hádce napadl údery pěstí a žena v jejich důsledku na místě zemřela. „Nevíme ale přesně, jak byla smrt způsobena,“ uvedl předseda senátu. „Mohlo se tak stát i pádem těla na tvrdou podložku. Není důkaz o úmyslu obžalovaného ji usmrtit. Proto soud kvalifikuje jeho skutek jako úmyslné ublížení na zdraví s následkem smrti…“ Za to obžalovanému uložil šest let odnětí svobody.

Ten se odvolal. Před Vrchním soudem v Praze v říjnu 2000 tvrdil, že manželka odešla dobrovolně a že se jednou vrátí – není důkaz o tom, že je mrtvá. Senát ale přijal argumentaci soudu prvního stupně. Svědectví bývalé přítelkyně obžalovaného označil za spontánní, podrobné, líčící skutečné prožitky. Je hodnověrným podkladem pro zjištění skutkového děje, řekl VS. Podle šesti svědků došlo ke zmizení ženy v době, kdy vrcholily její přípravy k rozvodu v týdnu, kdy měl být manžel s dětmi na Moravě. Odvolání Petra P. proto zamítl.

Z výkonu trestu byl Petr P. podmíněně propuštěn 27. května 2003. 3. ledna 2009 soud konstatoval, že se ve zkušební době osvědčil.