V uličkách Krumlova svítil a zvonil morový průvod

Český ráj ve východních Čechách, tamní hrad Trosky, Sedmihorky na Liberecku, ale také uličky 
a zámek v Českém Krumlově dodaly exteriéry do koprodukčního (tehdy Sovětský svaz, Československo a Rumunsko)  temně pohádkového příběhu Pohádka o putování. Stalo se tak před jedenatřiceti lety.

Český Krumlov „hraje" městečko, v němž řádí mor. 
V ději se objevuje nádvoří zámku, filmařsky populární Masná ulice a také tzv. Plášťový most, pod níž se koná bujará slavnost s ohňostroji .

Do masových scén produkce sháněla místní komparzisty. Zkušenost s natáčením měli členové českobudějovického folklorního souboru Úsvit, z nichž někteří se ve filmu objevili. Spíše neobjevili. Představovali totiž morový průvod a museli se obléci do špinavých pytlovinových kostýmů. Jedním z těchto komparzistů byl i Václav Podlipský. „Ty kostýmy byly až odpudivé,  brali jsme si je na sebe s určitým odporem. Přes nás ještě hodili takovou plachetku," vzpomíná Václav Podlipský.

V průvodu komparzisté nesli dlouhé  tyče a na nich svítilny s nalitým olejem a zvonečky. Ty svým zvukem podle scénáře varovaly, že kráčí nakažený morový průvod. „Když jsme šli, měli jsme strach, abychom od lamp nechytili. Jednomu kolegovi to propálilo kostým i svetr," vypráví Václav Podlipský. Tomu utkvěla jiná scéna u Plášťového mostu. „Režisér nechal nalít na okolní svahy hořlavinu, která se zapálila. Byli u toho hasiči, kdyby se to moc rozhořelo. Scéna se několikrát zkoušela, ve filmu ale není," uvedl Václav Podlipský.

V morovém průvodu hrál také jeho kamarád Miroslav Komárek, na něhož stekl horký olej. „Na kůži mě to nespálilo. Měl jsem ale pod kostýmem svůj svetr, protože bylo nevlídné počasí. Horký olej zničil kostým i svetr. Byl pěkný, tak jsem šel za produkcí, a řekl, co se mi stalo. Zeptali se mě, kolik stál a bez mrknutí oka mi peníze během hodiny vyplatili. Bylo to v té době tři sta, čtyři sta korun. Nový svetr jsem si ale nekoupil, peníze jsem využil jinak," vybavuje si Miroslav Komárek.

Na natáčení vzpomíná jako na hezky strávený  čas a příjemnou změnu. Z práce si tehdy vzal dovolenou, nebo na natáčení, kterého pro něho trvalo tři až čtyři dny, jezdil hned po pracovní době. „Filmaři nás vozili do Krumlova 
z Budějovic autobusem, Čekali jsme vždycky u Armáďáku. Líčili a oblékali nás, tuším, někde na zámku," míní Miroslav Komárek.

Pořád vidí, jak  v natáčecích lokacích Krumlova všude ležela sláma. „Setkal jsem se i přímo s režisérem Mittou. Patřil jsem k těm, ke kterým přišel, objal je a srdečně poděkoval za práci, jak to Rusové dělají. Spasíbo, spasíbo vam," usmívá se Miroslav Komárek. On i Václav Podlipský se shodují, že film na ně při shlédnutí působil chmurně.

K tísnivé náladě filmu přispívá i emotivní hudba  Alfreda Schnittkeho (*1934), rodáka z Engelsu, hlavního města autonomní republiky povolžských Němců (dnes Saratovská oblast). Meditativní a tiché tóny hudby se střídají 
s expresivními polohami.

Zahrál si i most Na plášti

Kamennému patrovému mostu Na plášti se v Krumlově neřekne prakticky jinak, než Plášťák nebo Plášťový most. Klene se přes 40 metrů hlubokou průrvu mezi zámkem a zámeckým parkem s Barokním divadlem.

Svoji definitivní dodnes známou podobu dostal v roce 1777. Je 80 metrů dlouhý a 6,4 metru široký. Počítáno odshora má dvě kryté a jednu otevřenou, sochami zdobenou chodbu. Pod nimi jsou tři patra nosných oblouků s jediným nejnižším obloukem nad průchodem směrem k Vltavě a centru města. To ale není všechno, Plášťový most má své 80 metrů dlouhé a 18 metrů vysoké pokračování od Barokního divadla do zámecké zahrady.

Vrchní kryté chodby sloužily panstvu buď pro přímý vstup z Maškarního sálu zámku do barokního divadla a knížecí lóže nebo do letní jízdárny a zámecké zahrady.

Asi největší zajímavostí je, že v prvopočátcích krumlovského hradu byla právě tato část hlavním vjezdem do areálu. Nechodilo se tedy směrem od medvědů. Tehdejší hlavní brána do hradu byla nad dnešním druhým obloukem mostu. Místo kamenného tu býval most dřevěný a kontury hlavního vjezdu dodnes najde návštěvník v takzvaných Václavských sklepích.

To totiž nikdy nebyly sklepy v tom pravém slova smyslu, ale původní první nádvoří, které se při pozdějších přestavbách společně s ostatními přilehlými prostorami a hradbami zastřešilo. Tak vznikla plocha, na níž postupně vyrostla dnes známá podoba východní části krumlovského zámku.