Maškarní sál krumlovského zámku je svým rozsahem a nedotčeností figurální výmalby středoevropským uměleckým unikátem. V pohádce Čarovné dědictví natočené v polovině 80. let minulého století ho filmaři využili pro natočení dobového bálu s tanci a hodokvasem.  Do výpravného snímku Krumlov „dodal" ještě svá nábřeží a uličky.

Do komparzu mezinárodní štáb přizval také jihočeské spolky, například folklorní soubor Úsvit. Vše si dobře pamatuje Václav Podlipský, který je v pohádce několikrát dobře vidět při tanci, jehož podobu přesně určil filmový choreograf.

„Štáb nám nabídl přes naše šéfy místa lepších komparzistů pro taneční scény. Z Budějovic nás autobus odvezl do Krumlova, kde jsme točili asi tak tři dny. Naše cesta vedla nejdříve do kostymérny, kterou zbudovali na louce před barokní zahradou," řekl Václav Podlipský. Ten se oblékal do rokokového kostýmu. Hlavu mu pokrývala bílá paruka. „Tenkrát jsem měl ještě tmavé vousy, v kombinaci 
s parukou jsem si připadal trochu směšný," míní komparzista.

Záběr z pohádky Čarovné dědictví. Komprazista Václav Podlipský se při tanci dostal až k Miloši Kopeckému.Václav Podlipský si vybavuje, že vůbec neznal děj, scénář se mu do rukou nedostal. Nevěděl, o čem pohádka je. Zážitkem pro něho bylo, že byl představen herci Miloši Kopeckému. „Také jsem viděl, že dva hlavní dětští herci měli vlastní karavan," vypráví.

Součástí pohádkového bálu byla také hostina. Jídlo na stolech leželo pravé. „Záběr s hodováním se několikrát zkoušel. Nesměli jsme se ničeho dotknout, markýrovali jsme, že jíme. Pak se jelo naostro," usmál se Václav Podlipský.

Příležitost k drobným rolím dostali herci Jihočeského divadla. Petr Šporcl vykřikne Bravo!, když vévoda vyhlásí válku. „Na natáčení bylo nejvzácnější setkání s lidmi: s Milošem Kopeckým, který často odpočíval na lavici, s veselým Jirkou Kodetem, s nímž jsem se znal z AMU," řekl 
Petr Šporcl. Výslednou podobu pohádky nikdy neviděl.

Detailní záběry jsou na nestorku jihočeského herectví Dagmar Neumannovou  s divadelní maskou. „Hrála jsem tam s kolegyní Haničkou Bauerovou. Dodnes mi utkvěl obrovský stůl s jídlem. A také nezapomenu na strašnou zimu. Na záběry jsme čekaly v podkroví zámku 
a chvěly jsme se chladem. Druhý den jsme si přinesly termosky s čajem," řekla Dagmar Neumannová. Ta se při natáčení seznámila s maminkou současného režiséra Filipa Renče, která v této pohádce také statovala.

Komparzista kreslil Miloše Kopeckého a sbíral podpisy

Záběr z pohádky Čarovné dědictví. Komparzista Miroslav Mojha za Milošem Kopeckým.Miroslav Mojha z Českých Budějovic si účastí v Čarovném dědictví připsal svou další komparzovou roli. Také on se objevuje ve scéně v zámeckém Maškarním sálu. Na sobě má těžký kostým a klobouk s velkým bílým pérem.

„Jsem součástí davu. Stojím vedle Petra Šporcla. Netančím. Tam jsem vidět jenom částečně, ale při hostině se tlačím ke stolu za zády Miloše Kopeckého, natahuji se pro jídlo na stole a zdá se mi, že do něho i trochu drbnu," vypráví Miroslav Mojha.

Ten byl tehdy členem českobudějovického divadelního souboru J. K. Tyla. Z tohoto sdružení si v pohádce zahrálo i několik kolegů.

Do půvabů Masné ulice jsou filmaři zamilovaní

Krumlovská Masná ulice. Její atmosféra přilákala filmové štáby několikrát – do Čarovného dědictví, Dobrodružství kriminalistiky nebo reklam. V ulici sídlí mj. Českokrumlovský rozvojový fond. Jeho ředitel Miroslav Reitinger potvrzuje zvláštní půvab této části města. „Je tu zajímavá energie, která je dána možná tím, že ulice začíná úzkým hrdlem, pak se rozšiřuje do jakéhosi náměstíčka a zpátky se zase zužuje do hrdla, které ostře stoupá do Šatlavské a Horní," míní Miroslav Reitinger.
 

K rázu ulice patří i vystrčený štít jednoho z měšťanských domů a krásná zádlažba v divočejší podobě.