Pan Karel Pesel, kterého náš list představil 18. ledna 1990 jako prezidenta Ameriguide Inc., přijel „s nabídkou investičního fondu ve výši 100 milionů dolarů, který by měl posloužit myšlence založení Československé burzy, rozvoji ekonomiky Československa a společných čs.-amerických podniků“. Polovina akcií měla být určena investorům z USA, druhá k volnému prodeji v Československu. Jedna z kontaktních adres byla budějovická.

Chtěl kadidovat na čs. prezidenta?

Po příletu z Floridy poskytl Jihočeské pravdě rozhovor, který jsme otiskli 30. ledna až 1. února ve třech částech pod titulky Večeře s milionářem. „Dolarový milionář z USA povečeří v hotelu Gomel becherovku, táborskou baštu a budvar. Je totiž znalec, protože základní školu vychodil v Loučovicích, a není to tak dávno, když je mu teprve 39 let,“ stálo v úvodu.

Sršel optimismem, jsou prý zaplaveni takovým množstvím předběžných zájemců, že bude chviličku trvat, než se všemi vejdou ve styk a zašlou jim podrobnosti. Žádný nebude zapomenut, ujišťoval prezident.

Vysvětloval, že Československo vykročilo na cestu volného trhu. Každý bude hospodařit sám, a k tomu bude potřebovat základní kapitál. Ten je dnes mimo jiné vázán jako mrtvé peníze ve spořitelnách a bankách, a ztrácí tam hodnotu. Inflaci může trochu zabrzdit právě uvolnění těchto prostředků, jejich investování, dání do oběhu, použití na další rozvoj firem. Takový program má i Ameriguide Inc., horoval, a na naši otázku po rizicích mínil: „Odhadujeme tak dynamický rozvoj, že nějaké investiční chyby, které by závažně negativně ovlivnily hospodářský výsledek společnosti, nepředpokládáme.“ Na otázku, jaká osobní rizika do projektu vkládá on, odpověděl: Dávám do toho absolutně všechno, včetně vlastního majetku. Vsázím do něj své jméno, pověst, důvěru vysoce postavených známých v obchodním i politickém světě, kterou jsem získával dlouhá léta, ale kterou mohu ztratit v krátkém čase. Větřím, že dokážeme, co chceme, a proto tohle všechno do podniku dávám. Musíme věřit nejdřív sami v sebe, pak teprve můžeme žádat od jiných, aby nám věřili…“

Na poslední otázku, zda by chtěl „případně“ opravdu kandidovat na funkci prezidenta Československé republiky, jak prohlásil v Praze, odpověděl, že hlavním smyslem jeho prohlášení je vyvolat ve veřejnosti zájem o skutečně demokratický, přirozený proces hledání autorit. „Svou kandidaturu přitom sám ovšem beru velice vážně – o to víc, že zastávám důsledně názor o nezbytnosti volné konkurence všude tam, kde se má společně zdravě rozvíjet,“ řekl. Dodal, že i když žije v cizině, je stále občanem Československé republiky. „Můj cestovní pas je vydán právě v Českých Budějovicích,“ uzavřel.

Široký záběr

Jeho společnost Ameriguide a. s. založená 6. června 1990 s akciovým kapitálem 100 000 korun (75 tisícikorunových akcií pro Karla Pesela) měla jako předmět podnikání v prvním bodě „vydávání periodických a neperiodických tiskovin sloužících k prohlubování informovanosti lidí a přispívajících k uspokojování jejich zájmů, doplňujících strukturu tisku rozšiřovaného v rámci jihočeského kraje a ČSFR“, a celou řadu dalších projektů. Také nákup a prodej a zprostředkování prodeje - kovových palet, válcovaného materiálu, stavebního materiálu, včetně sanitárního zařízení - elektrospotřebičů a elektroniky - vnitřní zařízení pro provozování obchodu a služeb - zdravotnického zařízení a pomůcek - zařízení pro šíření televizního signálu a výrobu televizních programů - potravinářského zboží - osobních automobilů - dřeva a dřevěných výrobků, aktivity k uspokojování zájmu čs. turistů o výjezd do zahraničí, provozování obchodní činnosti v zásobování potravinami, zejména eko, podnikání v oblasti filmu, v pojišťovnictví, atd.

Něco se zadrhlo?

V březnu 1991 zaznamenala Jihočeská pravda z MF Dnes, že policie šetří manipulaci se 2,5 milionu korun z účtu Ameriguide, „určených údajně na promítací práva jistého filmu, o který je sotva zájem“. Následovala zpráva o zahájení trestního stíhání ve věci podezření podvodu v této akciové společnosti. A Karel Pesel zažaloval MF Dnes o ochranu osobnosti, a „za morální újmu“, kterou mu články způsobily, žádal odškodnění 10 milionů korun…

Sedmého března 1992 byla řádná valná hromada 420 akcionářů, na níž „jako už delší dobu“ chyběl prezident Karel Pesel. Společnost už vykazovala základní jmění 20 100 000 korun v akciích na jméno. Další valná hromada schválila návrh na odvolání Karla Pesela z představenstva společnosti. Deník Jihočeská pravda to oznámil 24. března 1993 a mimo jiné citoval výkonného ředitele firmy Jana Pešela, že z loňského obratu 85 milionů jim při investicích zbylo jen minimum, 48 000 korun. Člen představenstva Zdeněk Baťha pak řekl: „Období bombastických projektů máme za sebou – věřili jsme Karlovi jako každý, jeho plány se nám zdály uskutečnitelné, bohužel z nich ale nevyšlo nic…“ Dodal pak: „Zvenku nám nikdo nepomůže, musíme si pomoci sami..“

Čtvrtého června 1994 valná hromada schválila hospodářské výsledky společnosti za roku 1993 ve výši mínus 4,68 milionu korun. Posléze 26. června 1995 valná hromada vzala na vědomí hospodářskou ztrátu za rok 1994 ve výši mínus jedenáct milionů.

Krach…

Přeskočme další dva roky. „Krachem 1200 akcionářů skončil americký sen jménem Ameriguide,“ psal náš list 25. dubna 1997. „Po založení společnosti se základním jměním sto tisíc korun v listopadu 1990 získal Karel Pesel pod příslibem rozvoje obchodních aktivit a výstavby jihočeského Disneylandu od zmíněného počtu důvěřivců přes 20 milionů korun. Před čtyřmi roky, když z tučného konta odčerpal řádnou sumu, zmizel zpět na slunnou Floridu. Společnost se sice snažila udržet »nad vodou«, nyní však definitivně končí. V termínu konkursního řízení prohlášeného 19. prosince 1996 (13 K 78/96) přihlásilo své pohledávky na zbylý majetek společnosti 24 věřitelů, kteří se chtějí uspokojit po zpeněžení hmotného majetku.“ Ten byl odhadnut na necelé tři miliony. Přitom jen sociální zabezpečení s právem přednostního uspokojení mělo nárok na zhruba 2,67 milionu, řezníkům a uzenářům společnost nezaplatila zboží za více než 11,8 milionu Kč, Město Č. Budějovice alias PBHM přihlásilo 519 436,46 Kč, z toho 156 285 jako úroky z prodlení, za teplo a vodu…

Další titulek zněl Škubání peří z bývalého Ameriguide a článek psal o rychlém zpeněžování konkurzní podstaty. Její správce sdělil, že hmotný majetek úpadce byl oceněn na 2 936 131 korun, věřitelé moc velkou šanci na uspokojení nároků nemají… 21. prosince 2001 krajský soud usnesl, že majetek úpadce nepostačuje k úhradě nákladů konkurzu, a zrušil jej.

To byla naše poslední „domácí“ informace o Karlu Peselovi. Pátrat po jeho osudu dál třeba v kruhu rodinném se nám nechce – k čemu by to bylo? Komu by to posloužilo? A tak jen připomeňme, že podle amerických databází dál podniká na Floridě.