Zvyk nadále označují ochránci zvířat Peta jako „brutální a nesmyslné“ týrání – je prý při ní dovoleno všechno, co by mohlo být ještě nechutnější a barbarštější, kritizuje organizace. Připravila online petici k zastavení podniku, při němž je sloveno a usmrceno tisíc pstruhů. Peta v ní akci přirovnává ke koridě. Podepsalo ji přes 7000 lidí.

Rybářský den má ve městě velkou tradici, uvádí list. Už ve středověku byl zdejší městský potok, který sloužil jako kanalizace, jednou za rok kvůli vyčistění sloven. V minulém století se z toho stala lidová slavnost. „Dívat se mohou všichni, ale chytat jen muži z Memmingenu,“ pokračuje deník. Cílem je chytit během půl hodiny co největšího pstruha.

V sobotu v osm hodin ráno se do potoka za vpuštěnými pstruhy vrhnou stovky lovců vyzbrojených kesery a vědry, popisuje Peta. „Dupají jako diví kolem sebe a řvou,“ líčí. „Úlovky pak odnášejí do ,usmrovacího stanu´, takzvané zásobovací stanice, kde jsou všechny ryby usmrceny, ale nesmějí být odnášeny. Skutečností je ovšem, jak dokladuje film Pety z roku 2012, že neodborně omámené ryby jsou zařezávány a v bolestech se divoce cukají…“ Dodává, že ryby musejí být do 30 minut po chycení usmrceny, ale tady to trvá často mnohem déle. K dispozici také má být sedm litrů vody pro každou rybu, ale Peta dokazuje, že je to v Memmingenu mnohem méně. Loni podala trestní oznámení a státní zastupitelství zahájilo šetření proti starostovi, veterinárnímu úřadu a účastníkům soutěže, uzavírá PNP.

Myslí na to poslední

Jak už jsme informovali, v hornobavorském Berchtesgadenu losovali jako první samospráva v SRN hrobová místa na staletém hřbitově. Jako první „vytáhla“ Víla Štěstěny v dirndlu Katharina Kollerová jméno Sieglinde Skriwanové. „Přispěchala na pódium a nechala si pro sebe a pro manžela vyznačit na plánku přednostní špičkové místo. Na deset let stojí 760 eur,“ dodala PNP. . Proč plánuje už teď v třiapadesáti letech „život poté“? chce vědět list a paní říká vesele: „Člověk holt neví, co přijde…“ Další dva losovaní, sousedé, mají radost, že si budou blízko i po smrti… „Manželé Thomas a Martha Frickovi jsou šťastní, že dostali tuhle šanci, ačkoliv žijí v Berchtesgadenu ,teprve´ třicet let. Jinak by prý museli ,uhnout´ na jiné hřbitovy v okrese. Je jim 65 a 69, a vypadají tak zachovale, jako by před každou snídaní absolvovali deset kilometrů nordic walkingu. Myšlenky na smrt ale nechtějí odhánět, patří do společnosti a proto mají rádi tento krásný hřbitov v centru města, říká paní Martha.“

Osmičky nelákají?

Sousedé jim říkají „kořaleční“, když se v datech vyskytuje víc stejných čísel a jsou proto dobře k zapamatování. Ty první letošní jsou za dveřmi – 1.8.18 nebo 18.8.18, píše pasovská PNP. Podle německých matrik je ale o ně mezi snoubenci nečekaně malý zájem. Na 1.8. prý ještě mají volné termíny, na 18.8. je to trošku horší, ale prý hlavně proto, že to bude sobota. Na 1. srpen třeba v Řeznu nabídli i „vedlejší extra pracoviště“, ve Staré radnici, ale chybějí snoubenci, jak list uvedl – z devíti termínů obsadili jen šest. Ve franckém Ansbachu se se nechce brát 1. srpna ani jeden pár, což je pro matriku nepochopitelné, na každou jinou středu v měsíci mají čtyři až pět sňatků. V Landshutu je ohlášeno na 1. srpen pět párů, pět termínů je volných. 8. srpna se tam neoddává, ale radnice den nabídla mimořádně místo 9. srpna.

V Norimberku mají 18. srpen „vyprodaný“, na 1. 8. se nahlásily páry až na poslední chvíli. „S klasickými ,kořalečními daty´ se to nedá srovnat,“ říká v listě matrikářka Judith Maschlanková a vzpomíná: „Na 19.9.99 jme měli 99 termínů, na 11.11.11 dokonce 111, ale některé pak byly odřeknuty,“ uvádí. V Augsburgu 18. srpna dokonce zavřou.

Řidičáky už ne turecky

Od příštího roku už se v Rakousku nebudou dělat řidičské zkoušky v turečtině, napsaly OÖN. Dosud to byla druhá nejpočetnější řeč testů. Uchazečům budou nabídnuty angličtina, slovinština a chorvatština, každou další cizí řečí ale podle ministra dopravy Norberta Hofera vznikají veřejným rozpočtům neodůvodnitelné náklady v desetitisícové výši. Ministr chce přesvědčit svaz autoškol, aby upustil od překladů učiva a zkušebních otázek do turečtiny. Zkoušení v cizích jazycích není v žádném zákoně, státní smlouva v roce 1955 pouze umožnila slovinské a chorvatské menšině užívat jako úřední řeč své mateřštiny doplňkově k němčině. Výuka v turečtině by prý byla pro jiné etnické menšiny diskriminační. Požadavky na školení v arabštině, ruštině, čínštině nebo albánštině byly už v minulosti odmítány z důvodů nákladů na překlad, pokračuje ministerstvo.

Z loňských 299 687 řidičských zkoušek bylo 291 504 skládáno v němčině, z cizích jazyků vedla turečtina se 3631 frekventanty. Následovala angličtina 2301.