Třeboňsko vdechlo filmu Líbánky neutralitu

Příští týden vstoupí do kin film Jana Hřebejka s dramatickou zápletkou Líbánky. Dát snímku přídomek jihočeský by bylo troufalé a zavádějící. Přesto v něm zdejší krajina „hraje" nezastupitelnou roli. Snímek je odhadem z 98 procent umístěn mezi rybníky do prostředí idylického dvora Vitmanov 
u Staré Hlíny na Třeboňsku. 
 

Svůj domov, který budoval dvanáct let, filmařům zapůjčil grafik Petr Míšek. Proč se většina děje natočila tam? Režisér Jan Hřebejk na předpremiéře na Letní filmové škole v Uherském Hradišti řekl, že architekt filmu Jan Kadlec si místo vysnil a nakreslil, a pak hledal. 
 

Jan Kadlec, který se nazývá spíše production designerem, který odpovídá za vizuální stránku filmu, podotkl, že chtěl vybrat lokalitu, jež odpovídá příběhu. „Příběh je neutrální, mohl se odehrát třeba ve  Skandinávii. Chtěl jsem, aby si místo s sebou neslo neutralitu. S tou představou jdete, hledáte na internetu, vede vás intuice," řekl Jan Kadlec.

Důležité bylo, aby součástí lokality byla vodní hladina a aby objekt ležel na samotě obklopen stěnou zeleně. Janu Kadlecovi záleželo na tom, aby dvě stěžejní stavby, vila a kostel, byly osové a dalo se na ně dívat čelně. „Po stranách kostela měl probíhat život města. Kostel jsme objevili v Liberci," uvedl Jan Kadlec.

Exteriéry, kde se konala svatba, architekt „zahalil" do bílé barvy, interiéry naopak ztmavil. „Ve vile jsem upravil drobnosti, nic jsem nepřekopával. Ta lokalita je výjimečná. Kdybych ji nenašel, tak bych nevěděl, kde film udělat," zmínil Jan Kadlec.

Třeboňsko dalo filmu neutralitu, ale odkud děj pochází, prozrazuje folklorní  hudba. Filmaři si vybrali českobudějovickou  lidovou kapelu Dudlajda. Vedoucímu Miroslavu Stecherovi na doporučení volala produkce. „Měli jsme zkoušku s autorem hudby Alešem Březinou a ten kývl. Nahráli jsme naživo spoustu písniček, víc než je v tom filmu použito. S filmaři spolupracujeme třicet let. Víme, co je natáčení: čekání, čekání a pak tři minuty naostro," usmál se Miroslav Stecher.

Kompars pomohla sehnat Jitka Bednářová z třeboňské radnice. Vyzvala i Patrika Lukesche, aby zkusil roli číšníka na svatbě. „Číšníkem jsem se neučil, ale osm let jsem provozoval restauraci," zmínil osmatřicetiletý Třeboňák, jenž hrál ve svých kalhotách a svých botách. Zbytek mu ušila produkce.

Filmování věnoval týden času. „Jsem moc rád, že jsem poznal další lidský obor. To mi nikdo nevezme. Přiznám se, že živit bych se tím nechtěl," usmál se Patrik Lukesch.

Při natáčení vrcholila herci volební kampaň

Roli patriarchálního otce Karla, který podruhé vdává jednu ze svých dcer Terezu, svěřil režisér Jan Hřebejk herci a řediteli Jihočeského divadla Jiřímu Šestákovi. Ten už snímek viděl na karlovarském filmovém festivalu. „Byl jsem na festivalu v Karlových Varech poprvé. Vládla velmi příjemná atmosféra. Film jsem zhlédl v obrovském kině pro tisíc dvě stě diváků. To mělo také svoje kouzlo. Film se mi líbil," řekl Jiří Šesták, který o sobě říká, že není předurčen ke kariéře filmového herce.

Základem jeho řemesla zůstává divadelní herectví. Přiznává proto, že se musel při filmu Líbánky hodně soustředit na jeden těžký dialog s filmovým zetěm v podání Stanislava Majera. „Jednalo se o tři obrazy. Pro mě to bylo těžké v tom, že nemám tolik zkušeností s filmem. Vše se jelo na jeden záběr. Režisér to nechtěl rozdělit na více záběrů. Bylo to velmi náročné pro všechny, každá chybička je osudová," podotkl Jiří Šesták, který se loni na podzim stal senátorem.

Zajímavé je, že ve scénáři se jeho postava původně také chystala do komunální politiky, ale pak tvůrci tuto linku z filmu vyjmuli. „To bylo vtipné. Loni při natáčení totiž vrcholila moje volební kampaň. Kdyby se tvůrcům toto téma hodilo, asi by ho ve filmu nechali," míní Jiří Šesták.

Místo ve Vitmanově na Třeboňsku, kde film z velké části vznikl, označil Jiří Šesták za velmi krásnou lokalitu. Důležité podle jeho názoru bylo, že je vzdálené od Prahy, takže nikdo z herců neodjížděl domů. „Byli jsme dlouho pohromadě. Mohl jsem v delším časovém horizontu sledovat práci filmařů. Zatím jsem měl jen malou zkušenost s rolí lékaře také ve filmu Jana Hřebejka Nevinnost. Tady jsem byl u poloviny záběrů," svěřil se Jiří Šesták.

A jak se spojení Hřebejk – Šesták narodilo? Režisér viděl Jiřího Šestáka kdysi hrát v Národním divadle v divadelní hře Očištění a pak přišla nabídka na Nevinnost. „Asi jsem se mu líbil, takže na mě myslel i při obsazování Líbánek," poděkoval herec a politik.

Na film Líbánky Jiří Šesták jihočeské diváky zve ze dvou důvodů. „Je příjemné spatřit na plátně prostředí, kraj, v němž Jihočeši žijí, které je jim blízké. A pak, Jan Hřebejk se v posledních letech vydal trochu jinou cestou, cestou soustředěnějších filmů. Představuje se v jiném světle než jako režisér komedií, jak ho nejvíce známe. Jan Hřebejk má cit pro kameru a atmosféru, která je intimní až impresionistická."

Na svatbě jsme tancovali do totálního zamotání hlav i nohou

Dobrou duší pro filmaře byla mluvčí města Třeboně a lázní Jitka Bednářová. Nejenže dokázala pro štáb zařídit spoustu věcí, ale navíc si spolu s dcerou Karolínou zahrála i v komparzu. Obě se účastní svatebního veselí ve Vitmanově.

Co všechno jste pro filmaře za město Třeboň zařídila?
Byla jsem prostředníkem, zprostředkovatelem a člověkem s určitou místní znalostí. Kromě castingu jsem sjednávala ubytování pro herečky Aňu Geislerovou a Kristýnu Fuitovou Novákovou. Bydlely v Lázních Aurora a v Bertiných lázních. Lázně a Třeboň si oblíbily. Povedlo se natočit s nimi reklamní spot, který běžel v Jihočeské televizi. Takže i propagace města a lázní skrze film a naopak byla moje úloha. Dál jsem domlouvala kontakty a propojení výroby s technickými službami, ubytovateli, autobazary, policií. Člověk je rád součástí tvůrčího procesu.

Co vás nejvíce potěšilo?
Nejvíc mě potěšila jedna věc. Téměř na konci natáčení měla produkce požadavek na vytipování lokace, kde by se dala natočit scéna z internátu. Na základě několika tipů a hledání jsem nafotila zámecký hostel a režisérovi prostor vyhovoval. Vedoucí výroby se domluvil s kastelánem a klaplo to. Hledání míst, lokací a vůbec výtvarná stránka filmu mně přišla jako jedna z nejzajímavějších z celého procesu. A vůbec zákulisí – nezbytná úloha skriptky, šikovnost rekvizitářů, technika zvukařů, oko kameramana, totální nasazení produkce, výroby a další a profese, které přispívají k výsledku, bez nichž by to nešlo, ale pro ceny si nechodí. Vidět šrumec za kamerou byl vážně zážitek.

Konec konců, hrála jste v komparsu. Jak se to seběhlo?
V polovině loňského července se koproducenti filmu Tomáš Rotnágl a Honza Kadlec domluvili s vedením města na součinnosti při natáčení, které bylo na spadnutí. Točit se začalo na konci srpna. Mně připadlo být nápomocna při zprostředkování věcí, které produkce potřebovala. Jednou z prvních byla spolupráce na organizaci castingu pro komparsní role. Přišlo tehdy více lidí, než agentura očekávala. Do komparsu bylo zapotřebí deset svatebčanů. Mirce Hyžíkové, která měla pro těmto film casting na starosti, scházela do mozaiky desetiletá blonďatá holčička. Moji dceři Karolíně bylo jedenáct a byla právě na táboře. Její fotku jsem posílala do agentury dodatečně. Paní Hyžíková volala za pár dní, že by brali dceru i mne. Na místě je výhodnější mít s dětmi i rodiče. Na place je fůra času, kdy je třeba děti zabavit. Nakonec tohle bravurně zvládla asistentka castingu Maruška, kterou za její nekonečnou směnu obdivuji. Takže za to, že se ve vteřině mihnu ve filmu, vlastně vděčím dceři Karolínce.

Jak si dcera natáčení a pobíhání po trávníku s hercem Jiřím Černým užila?
Jiří Černý s dětmi pobíhal nejen před kamerou, ale i mimo záběr. Dokázal je rozdovádět a vypadal, že ho to i baví. Pro děti je natáčení zábava. Neřeší vedle koho se pohybují, jestli se mají tvářit tak či onak.

Bylo důležité, jestli jste patřila k ženichovi, nebo k nevěstě?
Kromě vlastní dcerky Karolínky jsem měla přiděleného filmového synka, Honzíka Filípka i manžela Jirku Jenise. Tvořili jsme rodinu ženichova kamaráda. S mým filmovým manželem jsme si docela užili natáčení svatebního veselí, kdy jsme tancovali do totálního zamotání hlav i nohou.

Co jste si měla obléci?
Kostýmy pro děti byly připravené před natáčením. Ostatní komparsisté si na kostýmovou zkoušku donesli něco, co by si vzali na svatbu. Když se model výtvarnici nehodil, použil se kus z fundusu. Dostala jsem kostýmek ve velikosti, která mi dost lichotila. Netuším, jak jsem se do něj nasoukala, ale vydržel.

Jídlo a pití na stole byly atrapy, nebo skutečné?
Jídlo bylo vesměs skutečné. Ale nebylo to tak, že by ho kompars zpucoval na posezení první natáčecí den. Vybavuji si scénu, která se točila mnohokrát – číšníci servírovali polévku – horkou, voňavou… Stop zaznělo hned po zanoření lžíce. Takže se polévka zase odnesla a roznášela na opakovaný záběr znovu. Do fáze, kdy jsme mohli a hlavně měli polévku sníst, jsme se dostali, když už byla studená a předtím ten „náš" talíř obešel několik dalších svatebčanů. Stravování je ale při natáčení zajištěné a nutno říct, že catering byl fajn.

Kolik dní jste natáčela?
Měla jsem asi osm natáčecích dnů, dcera o dva více. Většinou to byly víkendy, brala jsem si dva dny dovolené. Mezi příjemné věci patřil fakt, že vás ráno profesionálky učešou, nalíčí, upraví a celý den vás udržují v lesku. Jste vlastně pořád na svatbě! I když se mihnete kdesi v dálce, na plátně to není vidět, přesto vás přepudrují i dvacetkrát. A pokud někomu vyhovuje čekání, pak je ideální adept na komparsistu. Čekají i herci – než se přestaví scéna atd. Čekání několik hodin na chvilku akce, to byl pro mě občas ubíjející pocit. Na druhé straně musím říct, že na place byla dobrá parta lidí a moc ráda na ně vzpomínám.

Jak na vás působila natáčecí místa – vila u Vitmanova na Třeboňsku a kostel v Liberci?
Natáčecí místa u Třeboně- to je bez komentáře. Miluji tuhle krajinu a věřím, že jako kulisa posloužila bezezbytku. Je podmanivá, melancholická, zpytující, tajemná. Zřejmě bylo velkým štěstím, že produkce natrefila na lokaci, kde se odehrála většina filmu. V Liberci jsme točili jeden den v krásném kostele svatého Antonína Velikého.