Talent je práce na talentu. Příběhy oceněných

Houslistka má ráda Beatles

Lenka Němcová (18) z Českých Budějovic byla jedním ze čtyř desítek oceněných talentů Jihočeského kraje za rok 2012. V 13. ročníku soutěže, jejíž výsledky byly vyhlášeny v úterý v koncertní síni O. Jeremiáše, vyhrála hudební kategorii do 19 let.

Rok 2012, za který titul Talent roku získala, byl pro sympatickou houslistku velice úspěšný. Získala řadu republikových i mezinárodních cen, např. třikrát zlaté pásmo v soutěžní přehlídce Mládí a Bohuslav Martinů, za hru na violu, housle a komorní hru,  třetí místo v mezinárodní soutěži Bohdana Warchala ve hře na smyčcové nástroje a koncertovala 
i s orchestrem Jihočeského divadla. „Ocenění je odměnou za celoroční snažení," říká zrzavá houslistka, která loni zvládla i několik mezinárodních hudebních kurzů.

Lenko, vy hrajete na housle i na violu. Který z těchto nástrojů je podle vás těžší  zvládnout?
Určitě housle, ale nevím proč. Má to tak ale každý, kdo na oba nástroje hraje. Dá se říct, že ti, kteří umí hůř na housle, tak hrají na violu.

Kdo vás k houslím přivedl?
Byla to moje mamka. Když jsem byla menší, pořád jsem zpívala a tancovala. Maminka si myslela, že mám nějaké hudební vlohy, tak mě přivedla k houslím.

Jak často a jak dlouho  cvičíte?
Na housle hraji denně dvě až tři hodiny. Snažím se hrát co nejvíce ve škole, abych nemusela doma vyhrávat sousedům.

Co pro vás ocenění Talent roku znamená?
Je to taková odměna za celoroční hudební snažení.

Jakou hudbu máte ráda kromě té, kterou sama hrajete?
Mojí oblíbenou kapelou jsou určitě Beatles, ale nemám úplně vyhraněný hudební styl. Líbí se mi i funky hudba. Poslouchám vlastně skoro všechno.

Umíte něco od Beatles zahrát
i na housle?
Nějaké písničky od nich se na housle zahrát dají, ale nezní to tak dobře, že bych si vyhrávala Beatles a někdo zpíval (úsměv).

Berete hudbu jako svůj koníček, nebo se chcete v budoucnu muzikou živit?
Pokusím se ještě zlepšit 
a třeba… (V té chvíli přichází zástupce ředitele konzervatoře Lubomír Krch. „Nezapomeňte tam napsat, že  se Lenka dostala z druhého ročníku konzervatoře na AMU do Prahy." Pozn. aut.)

Tak o budoucnosti je už jasno?
Už je vybráno, snad mi to půjde. Je to cesta, jak se 
v hudbě co nejvíc zdokonalit.

Flétnu si pouští také z mobilního telefonu

Markéta Dubská hraje na flétnu. Nutno dodat, že velice dobře. Jak jinak vysvětlit, že patnáctiletá flétnistka z Mokrého u Českých Budějovic vyhrála v roce 2012 soutěž Novohradská flétna i celostátní kolo Národní soutěže základních 
a uměleckých škol v Kladně.

K tomu přidala i vítězství na devatenáctém ročníku interpretační soutěže K. Ditterse 
a hudební klasicismus. Jako pomyslnou třešničku na ortu připojila i titul Talent Jihočeského kraje roku 2012.

„Ocenění si velice vážím, protože konkurenci vnímám jako hodně silnou. S Bětkou, která skončila na druhém místě, se známe, potkáváme se i na soutěžích," říká úspěšná hudebnice a dodává, že porota jistě neměla lehkou práci. Je totiž složité porovnávat odlišné nástroje, na které obě dívky hrají. Zatímco Dubská ovládá příčnou flétnu, Alžběta Marková, druhá v pořadí, získala různá ocenění ve hře na housle.

Dubská začala hrát na flétnu, když jí bylo sedm let. „Hraji již osmým rokem, flétnu mám moc ráda, je to součást mého života," odmítla, že by se jednalo o nucený hudební dril. Přesto trénuje tvrdě. „Dvě až tři hodiny denně, o víkendu někdy i déle," vypočítala. „Není to ale tak, že bych si řekla: teď musím dvě hodiny cvičit. Hraji pro radost a většinou je zrovna taková doba," dodala.

Talentovaná flétnistka nezačínala hrát na zobcovou flétnu, jak je obvyklé, ale učila se rovnou na příčnou. Zvládnout obtížnou techniku trvá často i několik let. „Pořád je co zdokonalovat. Flétna je jediný nástroj, kde se zvuk neozve hned, je třeba zvládnout těžkou techniku," popsala Dubská. Flétny se ale nezbavuje, ani když zrovna nehraje. „Poslouchám flétnu i v telefonu 
a vybírám si podle toho písničky, které bych se sama chtěla naučit hrát," prozrazuje flétnistka.

Mladou hudebnici vydatně podporují rodiče, má totiž hudbu v krvi. „Maminka je klavíristka, ta mě samozřejmě hodně podporuje. Tatínek sice není aktivní muzikant, ale zase moc rád poslouchá," dodala  s úsměvem.

Střešní tašky při karate nepřeráží

Veronika Halodová (15, na snímku vpravo) se ve světe karate neztratí. Studentka vodňanského gymnázia vozí z mezinárodních závodů jedno ocenění za druhým, v kategorii kumite dorostenky vyhrála loni i mistrovství Evropy.

Už jsi přerazila dlaní střešní tašku, jak to ukazují ve filmech?
Kdepak, tak tohle opravdu při karate nedělám.

Jak ses ke karate dostala?
Když jsem byla menší, tak o tři roky mladší sestra  chtěla strašně dělat nějaký bojový sport, ale bála se začít sama. Tak jsem začala s ní.

Proč netrénujete třeba judo?
Začínaly jsme ve Vodňanech, kde je pouze karate, takže jsme na výběr neměly.

Vyhráváš jedny závody za druhými. Jak to, že jsi tak dobrá?
Nevím, asi mám dobré trenéry. Závodím za TJ Karate České Budějovice. Je to jeden z nejpočetnějších oddílů v republice, na trénink nás chodí kolem dvaceti. Trénuji čtyřikrát týdně, o víkendech mívám závody či soustředění.

Kam jsi se už s karate podívala?
Kromě závodů po celé republice jsem závodila v Maďarsku, Polsku, Rumunsku, Chorvatsku i na Slovensku.

Co se ti na tomto sportu líbí?
Baví mě jeho spontánnost,  to, že každý zápas je jiný a že se nikdy souboj stejným způsobem neopakuje.

Co je na karate nejtěžší a doporučuješ tento bojový sport 
i ostatním holkám?
Hrozně důležitá při tomhle sportu je určitě psychika. Je potřeba se opravdu pořádně soustředit na zápas a nenechat se ničím a nikým rozhodit. Karate je bojový sport, proto musí být agresivní. 
A jako sport ho určitě doporučuji i ostatním. Mě osobně karate velmi baví. Myslím si navíc, že pro holky je sebeobrana hodně důležitá.

Říkáš, jak je důležité nenechat se rozhodit. To se soupeřky opravdu tak chovají?
To je samozřejmé. Každý zápas je o taktice, cílem je soupeřku rozhodit a nenechat ji bodovat.

Loni jsi mnohokrát stála na stupních vítězů. Vzpomínáš si  na nějaké vítězství, nebo prohru, které ti uvízly v paměti?
Tak určitě na vítězství ve finále mistrovství Evropy se zapomenout nedá. A proher byla samozřejmě taky spousta. Ani na ně nezapomínám 
a musím se z nich poučit pro  příště.

Jaké poučení si z nich bereš, co ti pak pomáhá k vítězstvím?
Hlavně to, že nesmím být nervózní a že nesmím podceňovat soupeře.

Hovoříš  o tom, že musíš při karate zvládat psychiku a nervozitu. Daří se ti využít tyhle zkušenosti i ve škole při studiu?
Chodím do prvního ročníku Gymnázia Vodňany 
a jsem strašně nervózní člověk, takže mám s nervozitou problémy pořád.

Už víš, co bys chtěla po gymnáziu studovat nebo dělat?
Tak to opravdu netuším. I proto jsem na gymnáziu, abych se nemusela o budoucnosti rozhodovat hned teď. Sportu se ale budu věnovat dál, dokud to jen půjde.

Dá se skloubit studium na gymnáziu s tréninky a závody?
Zatím je to v pohodě hlavně díky rodičům, kteří mě moc podporují a jsou ochotní vozit mě na tréninky.

Republikový mistr touží po olympiádě

Zapamatujte si dobře jméno Michaela Urbana z táborského gymnázia. Možná mu budete za pár let držet u televize palce při finále na olympiádě či mistrovství světa. Atlet vybojoval prvenství ve víceboji na halovém MČR žactva, druhý byl na 60 i 100 m překážek a třetí v běhu na 150 metrů.

„Trénuji pětkrát týdně, 
o víkendu závodím," říká atlet. „Do budoucna plánuji dostat se na olympijské hry, mistrovství světa nebo Evropy," dal nahlédnout do svých sportovních plánů Michael Urban při vyhlášení vítězů soutěže Talent Jihočeského kraje.