Začínající podnik z Traunu prezentoval před třemi roky kolo s dřevěným rámem, které se mezitím stalo světovým kultem a skvěle se prodává, uvádějí.

Málokdo podle nich ví, že srdce kola, totiž dřevěný rám, vyrábí pro Traun podnik SFK v Kirchheimu. Truhlářský provoz se v minulých letech specializoval na plně automatizovanou 3D-výrobu a stal se traunským „oslům“ perfektním partnerem. Především také tím, že produkty si lze u něj objednat na míru. Rám připraví přesně na míru budoucího vlastníka. „Technici provozu a jejich počítačově řízené pětiosé frézy jsou dostatečně flexibilní a mohou produkovat rychle a cenově výhodně,“ chválí firmu OÖN.

Líčí, že výchozím materiálem pro dřevěné rámy jsou desky z půldruhamilimetrových klížených vrstev. Vnější jsou z tvrdého jasanu, vnitřní z lehké břízy. U SFK jsou z těchto desek vyfrézovávány rámy, upravovány výdutě a klíženy dohromady. Několik vrstev laku dělá tato kola absolutně vodovzdornými. Vedoucí projekce Claudia Haslingerová tvrdí, že jejich rámy mohou držet krok s vahou hliníkové konkurence, ale jsou pružnější. Osvědčily se na závodních kolech, trekingových bicyklech, je už i jejich e-verze. Ceny se pohybují „v horním průměru“. „Na rozdíl od jiných výrobců ale tvoříme hodnotu v regionu – více než 90 procent všech ostatních rámů kol je svařováno na Tchajwanu,“ připomíná Haslingerová. Dodává, že v jejich základním programu nábytku a frézovaných stavebních dílů silně pocítili koronavirovou krizi, ale sekce cyklorámů svou produkci dokonce zvýšila.

Na firmu je hrdý i starosta Kirchhamu Hans Kronberger, který se postaral, aby radnice měla k dispozici jednoho služebního „dřevěného osla“. „Sám jsem na něm už taky hodně ujel. Jízdní komfort je super a optika geniální,“ hodnotí.

Odsunutí a sousedé

„V naší zemi bude konec této války psán krví. Němcům bude odplaceno, co u nás páchali od roku 1938." Tato slova přisuzují linecké OÖN prezidentu Edvardu Benešovi v dalším článku seriálu k výročí konce války. Jeho dekrety podle listu vytvořily základ pro „beztrestné vyhánění“, tři miliony sudetských Němců byly od května 12945 v Československu „kolektivně pronásledovány“. Normy vydané v letech 1940 a 1945 platí ještě dnes a brání restitučním nárokům Němců a Rakušanů, uvádí list.
Cituje lineckého historika Michaela Johna (66), že Beneš viděl vyhnání jako „kolektivní trest za chybějící loajalitu německé menšiny k první čs. republice 1918“. Postup se mu jevil legitimním, „protože také Němci předtím jednali kolektivně“. (V cyklu šumavských ozvěn Kohoutí kříž zveřejnila Jihočeská vědecká knihovna například práci tohoto autora s tématem Jižní Čechy, Horní Rakousko a Třetí říše - Prostor Český Krumlov-Kaplice jako příklad vnitřního kolonialismu.)
OÖN přibližují, že v době habsburské monarchie měla německá jazyková skupina specifická práva. Po konci monarchie se „obrátil list“ a v první čs. republice se části po staletí usazené menšiny viděly „odtlačeny na okraj společnosti“. „Dříve privilegovaní Němci se nemohli identifikovat s nově vzniklým státem. Odvraceli se od Prahy a radikalizovali se. Tvrdě zasaženi hospodářskou krizí byli mnozí rychle připraveni připojovat se k nacistům,“ cituje list Johna. „Pro Hitlera byli sudetští Němci vítaným nástrojem.“ Vznesl nárok na převážně německy mluvící regiony v Čechách a na Moravě a mnichovskou dohodou je také získal, když jejich odstoupením chtěli Britové a Francouzi, nepřipravení na válku, odvrátit hrozící konflikt. „Zástupci Prahy museli při jednání zůstat venku,“ pokračuje článek. V roce 1939 Hitler anektoval zbytek Česka a spojil jej se Třetí říší. Šest let poté následovala česká „pomsta“ ve formě Benešových dekretů. Pro vyhnání bylo rozhodujících osm z celkem 143 dekretů, píší OÖN.

Kdo dostal za okupace od nacistů říšské občanství, „tedy téměř všichni sudetští Němci“, byl na jaře 1945 prohlášen za nepřítele státu, vykládá list. „Do léta se odehrávala nekontrolovaná štvanice na československé Němce. Byli hnáni přes hranice ,pochody smrti´. Kdo už nemohl jít, byl zanechán na místě, nebo zastřelen. Celá města byla při pogromech vyprázdněna, v sudetoněmeckém Ústí zemřelo během několika hodin 900 lidí. V Praze byli mladí členové SS politi benzínem a zapáleni. Teprve o měsíce později byly nařízeny deportace,“ líčí list. „Kdo mohl, utíkal…“

OÖN citují několik pamětníků odsunu a vrací se k Johnovi, který říká: „V květnu a v červnu 1945 stálo proti sobě na 750 000 Hornorakušanů a asi stejně tolik lidí z cizích zemí. V Linci byli umístěni do uprchlických táborů. Do roku 1951 bylo těchto středisek jen v tomto městě 85.“ Přes společný jazyk a kulturu nebyli uprchlíci vždycky vítáni. Odpůrci nacismu je nahlíželi jako zaslepené Hitlerovy přívržence, jiní se v chudých poválečných časech báli o chleba a práci. „V Československu v tu dobu pokračovalo přesidlování a ve vánoční promluvě 1946 řekl Beneš: „Tyto Vánoce dostávají obzvláštní význam, také tím, že je v naší vlasti poprvé slavíme bez Němců,“ končí OÖN.

Regionální kuchyně za humny?

Česko má své sotva realizovatelné představy nařízení prodeje potravin skoro výhradně domácího původu a Rakousko kuje podobné plány. „Do roku 2025 mají být kuchyně veřejné sféry stoprocentně zásobovány domácími produkty, kvóta biovýrobků na dosáhnout 30 procent a do roku 2030 dokonce 55 procent,“ píší OÖN. Spolkové země chtějí v plnění těchto cílů vládu plně podporovat, říká v listě hornorakouský rada pro zemědělství Max Hiegelsberger po setkání zemských referentů s ministryní hospodářství Elisabeth Köstingerovou a prezidentem Agrární komory Josefem Moosbruggerem. Strany chtějí prosadit regionální potraviny zejména pro nemocnice, školy, věznice, pečovatelské domovy atd. K přímým dodávkám do kuchyní veřejnoprávních institucí mají mít snazší přístup i výrobci. Plánovány jsou také adresář nových dodavatelů, regionální veřejné soutěže, tvůrčí dílny vedoucích kuchyní a podobně.

Přidají důchodcům

Asi 21 milionů důchodců v Německu dostane od července víc peněz, píše PNP. V nových spolkových zemích stoupnou standardní penze o 4,2 procenta, tedy o 60,30 eura na průměr 1495,35 eura, ve starých o 3,45 procenta (o 51,37 eura) na 1538,55 eura. Tzv. standardní penzi dostávají lidé, kteří 45 let platili sociální pojištění jako průměrně vydělávající. Loni důchody stouply na západě Německa o 3,18, na východě o 3,91 procenta.

Spolková rada dále v pátek prodloužila výplatu náhrad mezd zaměstnaným rodičům dětí, kteří v koronakrizi nemohli chodit do práce, z dosavadních šesti na 20 týdnů – resp. na 10 týdnů pro každého z rodičů. Stát jim zaplatí 67 procent čistého příjmu, nejvýš 2016 eur za měsíc. Uleví se hospodským – DPH z jídel v gastronomii klesá na dobu jednoho roku z 19 na sedm procent.

Doživotí vrahovi

Senát soudu v Linci uznal v pátek jednomyslně 33letého žadatele o azyl Jamala A. z Afghánistánu, který loni 14. října probodl pracovníka Červeného kříže a staršího sedláka ve Wullowitzu, vinným dvojnásobnou vraždou a loupeží a uložil mu trest doživotního odnětí svobody. Jako polehčující okolnost soud hodnotil jen doznání dosud netrestaného muže. „Přesto nepřichází za tak brutální skutek v úvahu žádný jiný trest než nejvyšší. Činy byly chladnokrevné a nepochopitelné. O oběti se vůbec nestaral,“ řekl předseda senátu Clemens Hödlmoser. Rodinným příslušníkům obětí přiznal soud smutečné mezi 5000 a 10 000 eury. Obžalovaný se okamžitě odvolal, rozsudek není pravomocný. Podrobnosti jsme na webu přinesli ve čtvrtek.