V programu „Má služba pro Rakousko“ podle ministryně obrany Klaudie Tannerové mají mít záklaďáci po půl roce možnost přihlásit se k dobrovolné tříměsíční „asistenční službě“ (explicitně „při ochraně hranic“), za což mají dostávat přes 3000 eur čistého měsíčně. Ti, kteří se přihlásí k „milici“, zálohám cvičícím 30 dnů rozdělených do deseti let, už během základní služby, budou dostávat 400 eur měsíčně navíc. Branci, kteří se přihlásí ještě před základní službou a absolvují první část velitelského vzdělávání, dostanou k základnímu žoldu ještě 200 eur měsíčně.

Opravdu horlivý hasič

Policie v Kirchdorfu zatkla 20letého hasiče, který od září v místě založil deset požárů, napsaly OÖN. Byl přistižen v noci na čtvrtek po zapálení čtyř kontejnerů se starým papírem. „Jak se ukázalo, přitom se navíc nacházel v covidové karanténě,“ píše list. Při zadržení doznal nejen tyto kontejnery, ale i šest dalších zapálení. V noci na 3. září přeskočily plameny na dva obytné domy, ve kterých požár zranil dva lidi. Jako motiv podle deníku uvedl, že ohně zakládal proto, aby je pak mohl hasit. Způsobená škoda se odhaduje na desítky tisíc eur. Mladík je stíhán za žhářství a úmyslné ohrožení nakažlivými nemocemi.

„Ozval se jim“ následník

Helga Neissová při práci.Zdroj: Deník/OÖN

Badatelka institutu hospodářských a sociálních dějin Keplerovy univerzity Herta Neißová, vědecká vedoucí zemské výstavy 2021 ve Steyru, objevila při přípravách expozice dosud neznámou korespondenci následníka rakousko-uherského trůnu Františka Ferdinanda a Maxe Imhofa ze Steyru, píší OÖN.

V archivní složce je 393 telegramů, šest rukou psaných blahopřání a více dopisů, které František Ferdinand Karel Ludvík Josef Maria arcivévoda Rakouský-d'Este (1863-1914) za 27 let napsal svému příteli baronu Maxu Imhofovi (1858–1922), od roku 1884 zeti bohatého zbrojíře Josefa Werndla. „Balíček historie“ jí zapůjčili Imhofovi následníci, kteří chtějí zůstat v anonymitě, uvedl list.
I když korespondence neobsahuje žádné politické vyjádření muže, jehož zavraždění 28. června 1914 v Sarajevu je pokládáno za spouštěcí akt první světové války, podává nový pohled na osobní stránku Františka Ferdinanda, jaká byla dosud sotva známa, míní Neißová. Připomíná, že „oficiálně“ byl druhý muž císařství „těžký“ - nestrpěl žádný odpor, jeho výbuchy hněvu byly obávané. „Privátní korespondence, přátelský, uznalý tón vůči Imhofovi, ho ale ukazuje jako pozorného, rodinného člověka,“ říká historička a dodává, že přitom Ferdinand stál v hierarchii vysoko nad steyrským adresátem.

Proč mu vůbec psal? Neißová uvádí, že se znali od roku 1883 z dragounského regimentu v Ennsu. Psát si začali v roce 1887. Poslední pošta od Ferdinanda je datována 9. květnem 1914, pár týdnů před atentátem. Co mu Imhof odpověděl, není známo, následníkova pošta se nezachovala, uvádí OÖN.

Zmiňují, že oba šlechtice spojovala především lovecká vášeň. Tak Ferdinand příteli 12. srpna 1894 hrdě sděluje: „Včera jsem složil mého tisícího kozla (kamzíka) a dnes nejlepšího jelena, který kdy byl střelen v Söllingenu. Srdečné pozdravy, Arcivévoda Franz.“ 6. května 1895 Maxovi radí vzít si na lov „teplejší věci, zejména paleto“, 6. ledna 1894 sděluje, že v Orthu našli ještě jednoho jeho (tedy Maxovo) jelena a on mu posílá trofej. Čas od času Imhofa navštívil ve Steyru. Tak ohlásil 12. února 1895 svůj příjezd na nádraží „zítra ve 12 hodin a 1 minutu“, a dodává: „Pro odpoledne jsem na všechno připraven…“

Jak úzké bylo jejich přátelství, ukazuje kromě jiného, že Max Imhof navštívil v září 1893 Ferdinanda v USA na několik týdnů při jeho cestě po světě. Pošta potvrzuje velký zájem následníka trůnu o rodinné záležitosti – tak sděluje narození své dcery Sophie v roce 1901, často ho zajímá, jak se daří Maxově manželce Caroline. Nejen pro Hertu Neißovou (Foto Deník/OÖN/Volker Weihbold) je taková korespondence nezvyklá. „Ukazuje privátní stránku Františka Ferdinanda, která by se nepředpokládala,“ míní.