„Utopení kluka je pro mě silný motiv,“ říká Jan Štifter, který opět zalovil v rodinné historii. Poprvé použil ve své knize mysteriózní prvek -ducha Josefa. Jeho předobrazem byl skutečný chlapec z širší rodiny spisovatele. Matka se s ním radši utopila u Dlouhého mostu, než aby šli do lágru pro smíšená manželství. V knize je Josef v roce 1956 neviditelným kamarádem dvou chlapců. Provází je při dobrodružstvích ve Šmídovně, místě, kde žili chudí. Není však posledním přízrakem v knize.

Ve Šmídovně, která stávala u Družby, ještě bydlel otec Jan Štiftera. „To prostředí mě vždycky zajímalo a fascinovalo,“ uvažuje autor, který na toto téma psal už seminárku na gymplu. „Při psaní knihy to zúročíte. Prostorem starého města, které už neexistuje, jsem se zabýval přes dvacet let,“ vysvětluje. S prostředím Šmídovny ho seznámila i přítelkyně tety po vydání prvotiny Kathy o česko-německém manželství. „ Z velké části jsem použil postavy z jejího vyprávění,“ uvádí autor románu. To je však jen třetina knihy.

Sběratel sněhu totiž propojuje tři dějové linie. „Osvědčilo se mi psát je zvlášť. Nakreslil jsem si scénář, jakou cestou by ten příběh měl jít, jako plánek metra. Mohl jsem tam vidět, kudy to povede a jak se to propojuje, a mohl jsem si psát linii plynule, udržovat si jazyk a myšlenkový svět postavy,“ vysvětluje Jan Štifter, jak se nezamotat do roků 1934, 1956 a 2017.

Novinka má za sebou už dotisk a plánuje se dokonce audiokniha. „Líbil by se mi Kryštof Hádek,“ přemýšlí autor, koho by si rád poslechl. Jak se dá spojit psaní do měsíčníku Barbar s psaním knihy? „Po celém dni velice těžko,“ potvrzuje mou domněnku autor. Ideální je prý se knize věnovat o dovolené. „Tuhle knížku jsem z velké části napsal u kamarádů loni v létě. Byli pryč a nabídli mi prostor na psaní,“ vzpomíná.

V hlavě má už Jan Štifter další příběh. Ten se bude týkat pradědy přezdívaného, protože přepral medvěda, Tarzan. Syna partyzána mu ukřižovali na vrata. „Skládám vedle sebe příběhy, které spolu nemusely souviset, a v podstatě jim dávám nové souvislosti,“ uvažuje o svém psaní. Děj novinky by chtěl zasadit do prostředí Lipenska: „Příběh by mohl dostat nový rozměr, kdyby se odehrával pod vodou.“ Zatím ale nepíše. „Slíbil jsem ženě, že dodělám izolaci pod schodama na půdu. Asi rok to tam leží,“ říká Jan Štifter.