Ruského kozáka hrál statný písecký házenkář

Ať žije republika měla dvě hlavní natáčecí lokality mimo Jihočeský kraj: vesnice Únanov nedaleko jihomoravského Znojma a Vysoké Studnice na Jihlavsku. Přesto se štáb Karla Kachyni vypravil do Jihočeského kraje, konkrétně do okolí Albrechtic nad Vltavou a Nového Dvora u Písku. (Odtud jsou záběry na ohrady s koňmi.)

Hlavní roli malého kluka přezdívaného Pinďa dostal tehdy asi třináctiletý Zdeněk Lstibůrek. Dnes je z něho renomovaný architekt. Dětská role pro něho znamenala velkou zkušenost i zážitek. Chlapec prakticky „neslezl z plátna". Na jihočeskou natáčecí lokaci si Zdeněk Lstibůrek pamatuje. „Vím, že se jednalo o statek kousek za Albrechticemi. Také se v této oblasti natáčely scény, kde byli koně. Albrechtických pasáží se týká děj, jak sedláci jdou vykrást statek, lezou na vrata, vynášejí nějaký motor. Také sem patří scény s ruskými vojáky a koňmi. Pamatuji se také, že tam byl stoh, po kterém lezu a skáču," vypráví Zdeněk Lstibůrek.

„Natáčení jsem bral jako dobrodružství. Problém to pro mě nebyl co mi řekli, to jsem udělal. Samozřejmě, že mi vadilo, když mě maskérky často polévaly krví nebo mě podle scénáře někdo mlátil. Nebylo to nic příjemného, ale také to šlo zvládnout. Vím, že jednou jsem se hodně naštval, utekl jsem do lesa a režisérovi řekl, že končím," vybavuje si dávný dětský hrdina, s jehož výkonem byl Karel Kachyňa velmi spokojen.

Kachyňova márnice

Zdeněk Lstibůrek se cestou herectví nevydal, jeho osudem se stala architektura. S režisérem se později začali přátelit a architekt mu projektoval dům v Praze (dříve to bývala márnice).

Zdeněk Lstibůrek má silný vztah k jižním Čechám. V roce 1971 vystudoval Střední keramickou školu v Bechyni a na konci 70. let minulého století dva roky pracoval v Táboře v inženýrské kanceláři města. „Vládla tam šíleně bolševická atmosféra a musel jsem odejít," řekl architekt. Na jeho webových stránkách jsou uvedeny stavby či rekonstrukce v Táboře, Bechyni a okolí, na kterých pracoval.

Ve filmu si zahráli četní komparzisté z Písku a okolí. Režisér Kachyňa hledal urostlé chlapy do rolí ruských kozáků. Jedním z nich se stal známý písecký házenkář a velká sportovní osobnost Jaroslav Žďánský. O otcově angažmá ve filmu Deníku vyprávěl jeho stejnojmenný syn. „Můj táta byl jako házenkář vysoký chlap, proto si ho vybrali. Prý za ním přišel někdo ze štábu hned po tréninku a ještě zpoceného ho ukázal Kachyňovi. Ten řekl: To je on! Dalším Rusem byl pan lékárník Peterka," řekl Jaroslav Žďánský mladší, který v Písku provozuje autoškolu a jako trenér se věnuje házené.

Když film běžel v místním kině, pozval syn komparzisty kamarády na promítání. „Vím, že jsme tehdy v kině byli sami. Tátu ve filmu poznávám, je tam v okamžiku, kdy vojáci krotí vzpurného kluka a můj otec ho pak zvedá do výšky," popsal scénu.

Kachyňův film rozhodně neoslavuje Rudou armádu. Když byl promítán v Moskvě, sovětští soudruzi se dost divili, jak někdo o nich může takto nelichotivě vyprávět. Snímek Ať žije republika proto záhy putoval do trezoru.