Když odcházela v sedmnácti letech z rodné vsi na Slovensku, ani by ji nenapadlo, že už v Čechách zůstane natrvalo a za rodinou na Slovensko se podívá jen občas na návštěvu. „Tenkrát tu už byla o dva roky starší kamarádka. Vrátila se domů na Vánoce, ale chtěla zpátky do Čech, říkala mi, jak je tady dobře. A já pitomá jí sedla na lep, tak mě naverbovala. Co jsem se pak naplakala, než přišlo jaro,“ zavzpomínala Pavlína Pavlová.

A hned dodala: „Já přitom nemusela z domu, měli jsme dvanáct hektarů pole a měli jsme dost všeho, ale byla jsem pitomá. Byla jsem tu pár let a pak přišla válka, tak by byl problém se dostat domů, tak jsem tady zůstala.“

Pochází z osmi dětí. Když byli čtyři sourozenci, maminka jim brzy zemřela. Tatínek se pak oženil se sestrou maminky a narodily se jim další čtyři děti. Druhá maminka se o všechny starala.

V roce 1936 přišla ze Slovenska do Bořic, kde byla dva roky, pak byla osm let v Paměticích, kde se pak vdala. „Hospodařili jsme s mužem sedm let, ale pak přišlo družstvo. Celá léta jsem tam pracovala v živočišné výrobě. Dřeli jsme, dělat se muselo, byly hodně tvrdé normy. Muž půl roku stonal, tak jsem to musela dohánět sama,“ připomněla. Za práci v družstvu dostala dvě vyznamenání a zlatou medaili.

Do důchodu šla odtud o tři měsíce déle, protože za ni nemohli najít náhradu. „To už byla ale práce snazší, než když se vařívaly brambory. Dřív jsem vařila tři metráky brambor denně, za zimu to bylo deset vagonů. Tam byla opravdu dřina,“ zdůraznila.

Velkou oporu má ve své rodině. Měla dvě dcery, jedna ale umřela v 52 letech, má čtyři vnoučata, sedm pravnoučata a čtyři prapravnoučata. Jedna vnučka žije s rodinou v Americe. „Maminka je pořád samostatná, vždy byla hodně pracovitá,“ potvrdila dcera Vlasta Junková. Vnučka Pavlína Zíbová dodala: „Byla i hodně šetrná a šikovná, byla vyhlášená tím, jak se uměla starat o hospodářství.“

Teď už se Pavlíně Pavlové hůř chodí. „Nikam už nemůže, tak jezdím po světě po svém. Sednu si na křeslo, pustím si televizi a cestuju. Nejradši mám Kameru na cestách a cestopisné filmyz ciziny, ale koukám i na seriály – Ordinaci a Ulici. Na zprávy už moc nekoukám,“ smála se.

Navíc si má pořád s kým popovídat a jak sama říká, doma jsou na ni hodní a pomáhají jí se vším, s čím potřebuje.
A jaký je recept na dlouhověkost? „Na to vám recept nedám. Žiju normálně, jak to jde. Někdy je to lepší, někdy horší, ale vždycky se to nechá vydržet,“ uzavřela Pavlína Pavlová.

V den jejích narozenin jí přišli gratulovat starosta Drhovle, pod kterou Pamětice patří, Jiří Bláha a místostarostka Božena Havlíková, předseda zemědělského družstva Pavel Čapek s místopředsedou Zdeňkem Vláškem a také vedoucí oddělení důchodového zabezpečení OSSZ Písek Ivana Bednářová. Ta předala Pavlíně Pavlové mimo jiné také dopis od Ministerstva práce a sociálních věcí včetně zvýšení důchodu o dva tisíce korun.