Pavlína Kopáčiková a „její“ čtvrťáci si soutěžní den v Praze užívali. „Proto jsem tam jeli. Když ale děti předvedly scénku, kterou jsme měli mít připravenou, začala jsem věřit, že by to mohlo vyjít. Všechny děti byly úžasné. Předvedli jsme, jak to bude vypadat za třicet let na srazu spolužáků a nakonec jsme zazpívali písničku, kterou mi čtvrťáci složili při hodině hudební výchovy,“ popsala paní učitelka Pavlína. K tomu si navíc získali ještě pana školníka. Ten byl v hledišti, ale když přišlo na nečekaný úkol složit básničku ze slov „Ámos – školník – škola žák a Pavlína začala „Pan školník ten je náš, bez nářadí ho nepotkáš…“ oblíbil si čtvrťáky a jejich učitelku ještě víc. „Myslím, že u něj máme otevřený účet,“ smála se v pátek Pavlína Kopáčiková před odchodem na Staroměstskou radnici.

Na oslavy se svými čtvrťáky neměla Pavlína Kopáčiková po vyhlášení příliš času. Děti se vracely autobusem domů, do Vacova. Paní učitelka šla nečekaně diskutovat o platech učitelů. „Jenže já po vyhlášení měla pocit, že budu učit zadarmo až do důchodu,“ smála se.

Oslavy ve Vacově začnou příští týden. V pátek musela paní učitelka na korunovaci na Kantorský bál a v sobotu by se měla stát na zámku Berchtold hraběnkou. „Ale copak já vím, jak se taková hraběnka chová? Snad to zvládnu,“ zakončila nej učitelka roku.