Třeba Jiří Borovka, který Silvestrovský Lannův ponor vltavský pořádá. „Jsme parta otužilců, chodíme se třikrát v týdnu koupat do Malše,“ říká na úvod. Proč se potápí právě na silvestra? „Je to taková recese,“ přiznává pořadatel. S bratrem Michalem Borovkou, který se zhostil role moderátora, se shodují, že v tento den chodí i nováčci.

KDY DO PLAVEK

Například rozesmátý Kryštof Žáček, který se předem zahříval svařákem. „Ukecal mě podnikavý kamarád,“ klepe příteli na rameno. Bude to vůbec jeho první ponor. „Pak mě najdete tady,“ směje se, ačkoliv přiznává trochu strach, směrem k záchranářům. „To je jen v hlavě,“ myslí si jeho kamarád. Oba jsou zabalení v bundách. Vždyť je ještě čas, do zahájení akce zbývá půl hodiny. „Vtip je v tom svléknout se na poslední chvíli,“ má svou teorii Kryštof Žáček. To mladík v županu, žabkách a tlustých ponožkách už s odstrojováním začal. Zatím je ale mezi účastníku ponoru v menšině.

Pohodu si prý do krajského města přijel užít i Krumlovák Libor Poclan. „Na silvestra se nemusí jen pít, ale může se pro tělo i něco udělat,“ říká rozumně sportovec, kterého přivedla k nápadu kamarádka z jógy a potíže se zády. Připravuje se už od říjnav řece dvakrát týdně a ani jednou zatím nevynechal. Nejdéle vydržel ve vodě prý osm minut. „Nad 22 už je to nebezpečné,“ vysvětluje. Za pět minut si prý tělo zvykne a není mu zima.

„Kdo se chce připravit, máme tu necky,“ hlásí do amplionu Michal Borovka. V kádi na břehu plné vody, kterou mohou začátečníci zkusit, je teploměr ukazující pět stupňů.

To Libuši Švrčkovou jen tak něco nerozhází. Ona přípravu nepotřebuje. S partou chodí do studené vody pravidelně už dva roky. Šedesátnici vypadající o dvacet let méně to, jak je vidět, prospívá. „Nejsem vůbec nemocná,“ ujišťuje mě. Ledová voda je pro ni radost. „Nejhezčí zážitek pro mě bylo, když kluci vysekali led,“ vypráví historku, kdy se koupali v díře v ledu, když okolo jezdili bruslaři. Libuše Švrčková už je zvyklá i bez neoprenových bot a rukavic, ale tentokrát si je vzala. „Kdo ví, jak dlouho budeme dělat tu trikoloru,“ uvažuje.

Leitmotivem pátého ročníku bylo totiž výročí republiky. Kdo se zapsal, dostal koupací čepici – bílou, modrou nebo červenou a ve vodě pak všichni účastníci tvořili obrazec. Při fasování čepic se všichni ještě dozví, že se mohou převléct ve vyhřívaném autobuse.

„Připravte se k ponoru, zbývá sedm minut,“ hlásí z kavárny Vlnna Michal Borovka. Má radost, protože se přihlásilo neuvěřitelných 103 lidí, tj. o 17 více než loni. „Překonali jsme rekord,“ informuje přihlížející a účastníky.

Ti už prochází tzv. Bránou borců. Někteří bosi, jiní v neoprenových botách. Mezi nimi také děti. Když si představím, že polezou do vody, bolí mě to za ně. Oni se však do vody hrnou. Někteří ani nečekají, až se uvolní žebříky a sklouznou rovnou ze svahu. Část po chvíli vylézá ven, jiní si dokonce zaplavou a nevypadají, že by trpěli.

Kryštof Žáček se na břehu utírá do ručníku a usmívá se od ucha k uchu. „Bylo to o život,“ vtipkuje plný euforie nováček, kterému je teď prý kupodivu na břehu teplo. „Jsem rád, že jsem to přežil,“ směje se. Příště to prý zkusí zase znovu.