Prý se nebáli. „Větší strach než my měli Rusové,“ je přesvědčený Jan Šilha a vzpomíná dál: „Nevěděli, co se děje, koukali, nikdo jim nic nedal, byli to takoví Mongolové, asi 18letí klucí mladší než já.“

Co vlastně tenkrát cítil? Vztek. „Byli jsme naštvaní, věděli jsme, že naši byli na jednání v Rusku a že armáda dostala rozkaz nevystupovat,“ vysvětluje.

Agresivní prý tenkrát vojáci v Českých Budějovicích nebyli. „Možná trochu stříleli do vzduchu a přejeli tankem auto, ale byli spíš vyplašení. Důstojníci zablokovali dopravu a byli jen verbálně agresivní,“ vypráví Jiří Šilhan, čeho byl svědkem.

Následujících pět dní prý s přáteli věřili, že je to jenom dočasná záležitost, že vojska odjedou. „Říkali jsme si, co by tady dělali. Když se podepsal Moskevský protokol, věděli jsme, že je konec,“ říká pamětník s tím, že však neměli tušení, na jak dlouho.