Samotný objekt skládky se dělí na tři různé etapy – úseky v různých fázích procesu skládkování. „Na první etapě je již dokončeno skládkování a skládka je zrekultivována,“ uvedl Miroslav Krch, že zde se odpad ukládal od roku 1996 a na místě se skládkovalo do roku 2003. Celkem v této etapě „odpočívá“ na 240 tisíc tun odpadků. „Jde o různé druhy odpadů povolené provozním řádem. Jsou to z velké části směsné komunální odpady i ostatní odpady svezené z měst, obcí i firem,“ dodal s tím, že lajk si může představit vše, co končí v popelnicích a dalších nádobách na směsný odpad nebo přivezený objemný odpad.

KONZUMNÍ SPOLEČNOST

Množství komunálního odpadu se dle jeho dlouholetého pozorování nesnižuje, přestože tendence společnost vedou k třídění do separovaných nádob na plast, kov, sklo, nápojový karton a papír. „Sice stoupá množství tříděného odpadu, ale množství komunálních odpadů neklesá. Je to dáno pravděpodobně tím, že ekonomická situace se za poslední roky zlepšovala a lidé si mohli dovolit více nakupovat. Tím pádem množství odpadu stále roste,“ prozradil úvodem.

Historie

Rumpold jako společnost vznikla v roce 1992, patřila pod stejnojmennou rakouskou firmu. Od roku 2006 se začlenila pod společnost Saubermacher. Po celé republice má 20 provozoven, které se zabývají likvidací či zpracováním odpadů. Vlastní zařízení vyrábějící tuhá alternativní paliva v Mýtě (využití v cementárnách), v Havlíčkově Brodě se zpracovává chladící technika (lednice, mrazáky) a spolupracuje se společností Elektrowin, v Týně nad Vltavou se zpracovává drobné elektrospotřebiče (televize). Většina provozů se zabývá likvidací komunálních, nebezpečných, biologicky rozložitelných či ostatních odpadů. Ve spalovnách ve Strakonicích (kapacita 1500 tun) a Jihlavě (kapacita 1900 tun) se likviduje nebezpečný odpad (90% infekční odpad z nemocnic).

POSLEDNÍ MOŽNOST

Skládka je dle jeho pohledu jednou z posledních variant, kde by měl odpad končit. Před uložením na skládku by měly být vyčerpány všechny ostatní možnosti využití nebo recyklace odpadu. Ideální způsob likvidace odpadu zatím však nikdo nenašel. „Ať se odpad spaluje, skládkuje či využívá jiným způsobem, nic z toho není perpetuum mobile,“ míní. Komunální odpad tak končí na obřích hromadách, které po rekultivaci vypadají jako travnaté kopce, kde se mohou v budoucnu pást třeba i ovce.

Separovaný odpad z barevných kontejnerů putuje naopak na třídící linku. „Třídíme plasty, papír, sklo, nápojové kartony a kovy. Často využívané jsou také kontejnery na textil a drobné elektrospotřebiče. Velký důraz je nyní kladen na vyčlenění biologicky rozložitelného odpadu,“ zjistil v praxi Miroslav Krch. Výhodu skla na rozdíl od plastu vidí v téměř stoprocentní recyklaci. „Každý obal má své výhody a nevýhody,“ prozradil Miroslav Krch.

S odpadem by se podle jeho názoru mělo zacházet tak, aby se co největší množství recyklovalo. Možná by pomohl větší tlak na odpovědnost jednotlivců a domácností jako tvůrce směsných komunálních odpadů. „Odpovědní by měli být fyzicky ti občané, kteří vkládají odpad do popelnic. Tím by se část odpadu přesunula ze skládek k separaci na třídící linku,“ zdůraznil regionální vedoucí komunálních odpadů.

TROJÍ KONTROLA

Na želečskou skládku putuje „smetí“ z popelnic a kontejnerů, ale i další povolené odpady. „Vozidla naložená odpadem jsou po vjezdu do areálu na příjmu zvážena. Zde řidič hlásí odkud odpad pochází, o jaký jde druh, předá jeho základní popis, původ a vlastnosti,“ upřesnil s tím, že do počítače se zanese hmotnost naloženého vozu. Řidič pokračuje na aktivní plochu skládky. „Tam odpad složí. Dochází k další kontrole odpadu, zda odpovídá a souhlasí nahlášené informace z příjmu,“ dodal Miroslav Krch. Poté se přepravce znovu vrací na váhu, kde vážní systém pomocí počítače zjistí přesnou hmotnost vysypaného nákladu rozdílem obou vah.

Po složení odpadu dochází k zapravení odpadu do tělesa skládky. „Řidič kompaktoru odpad rozhrne a zhutní. Aktivní plocha skládky se využívá co nejmenší,“ informoval. Po vytvoření dvoumetrové vrstvy se odpad překrývá technickým zabezpečením skládky, zeminou nebo jiným vhodným materiálem. „Většinou jde o zeminu. Tímto krokem se zamezuje prašnosti, dále jde o prevenci vzniku požáru a ochranu proti úletům,“ naznačil Miroslav Krch. Pokud skládka dosáhne povolené výšky a plocha je postupnými kroky zavezena, následuje tvorba projektu, vyřízení stavebního povolení a podání žádosti o čerpání prostředků na rekultivaci na Krajský úřad.

Na druhé etapě, která je částečně zrekultivovaná, je aktuálně uloženo dalších 314 tisíc tun odpadu. „Na tuto etapu naváže další fáze skládková. Třetí etapu máme rozdělenou na dvě části, jedna se momentálně rekultivuje a druhá je aktivní,“ zmínil, že zde je naskládkováno 414 tisíc tun odpadu. Lokality, z kterých se odpad na místo sváží se nachází od Ševětína až po Neustupov, zahrnují tedy Jihočeský kraj i Středočeský kraj. „Celkem jde asi o sto města a obcí,“ uvedl pro představu.

BEZPEČNOSTNÍ VRSTVY

Odpad různého charakteru v průběhu let pracuje a sedá si. „Tím, že ho hutníme, tak jakoby klesá. Než se začne skládkovat je nutné mít zpracovaný projekt, disponovat stavebním povolením a souhlasem Krajského úřadu. Skládka je po celou dobu provozu zabezpečena tak, aby nemohlo docházet k poškození životního prostředí. Před uložením odpadu se jen ve spodní části skládky nacházejí tyto bezpečnostní prvky: zhutněná pláň, jemnozrnná zemina o tloušťce 10 centimetrů, systém kontroly neporušenosti těsnění, bentonitová rohož, těsnící fólie 1,5 milimetru, ochranná geotextilie. Poškození bezpečnostních vrstev odpadem navíc zamezuje ještě kačírek o minimální vrstvě 30 centimetrů.“ dodal. Těsnost spodních vrstev vyhodnocuje počítač.

VYUŽÍVAJÍ VODU I PLYN

Skládka je živý organismus a téměř malá elektrárna. Produkuje skládkovou vodu, proto je vybavena sběrným potrubím. „To, co proprší odpadem, tak se odvede zabezpečeným potrubím do dvou jímek skládkových vod,“ podotkl s tím, že jejich celková kapacita je 840 metrů krychlových. Voda je zpětně využívána a znovu čerpána do odpadu, čímž se minimalizuje prašnost, zlepšuje hutnění, snižuje možnost zahoření a zvyšuje tvorbu skládkových plynů. „V průběhu skládkování se tyto plyny jímají do plynových studní a svádí se plynovým potrubím do kogenerační jednotky, která vyrábí elektrickou energii,“ zmínil další užitečnou vedlejší činnost. „Přes kogenerační jednotku se elektřina dodává do rozvodné sítě,“ upřesnil Miroslav Krch.

Skládka Želeč

Rozloha plochy určené ke skládkování v zařízení Želeč nyní činí 128 000 metrů čtverečních. Skládka je vybavena dvěma kompaktory, recyklačními plochami (na dřevo, pneumatiky, sutě a sklo). Kontrola České inspekce životního prostředí v roce 2017 neshledala žádné závady, ta letošní ještě není vyhodnocena. Roční příjem na skládku v Želči je 40 tisíc tun odpadu. Denně přijíždí průměrně 70 popelářských vozidel či vozů s kontejnerovou nástavbou. Končí zde komunální odpad z obcí jako Ševětín, Veselí nad Lužnicí, Soběslav, Sezimovo Ústí, Planá nad Lužnicí, Tábor, Opařany, Malšice, Sepekov, Neustupov a Chýnov. Celý objekt je nonstop monitorován kamerovým systémem. Kapacita skládky by měla vystačit do roku 2029 maximálně 2030. Ze želečské skládky do oběhu ročně putuje přibližně 700 až 900 tisíc kilowatt hodin elektrické energie vyrobené ze skládkových plynů. Další nejbližší skládky jsou například ve Voticích, Jindřichově Hradci, Lišově a Klenovicích.

Celý objekt je nonstop pod dohledem kamer. „Monitorujeme také povrchové i podzemní vody, plyn i tvar tělesa skládky či výpočty kubatury,“ osvětlil. Dvakrát do roka se dělá monitoring vod a plynu. K monitoringu kvality podzemních vod slouží tři vrty. „Jeden je nad skládkou, uprostřed a pod skládkou. Zkoumá se kvalita vody, která se musí držet v limitech stanovených integrovaným povolením. Porovnávají se i historická měření, jestli nedochází ke změnám,“ přiblížil. Povrchová voda se monitoruje v potoce protékajícím kolem skládky, vzorek se bere nad skládkou a pod skládkou. Tvar a výška skládky musí být také v souladu s projektem. Každý rok proto provádí odborná firma zaměření.

Nebezpečný odpad na tuto skládku nepatří až na výjimky. „Za určitých pravidel lze zde uložit například odpad s obsahem azbestu. Ten náleží do zvláštního sektoru, kde je ihned po vysypání překrýván zeminou,“ uzavřel Miroslav Krch.