„Jen pojďte,“ láká pořadatel na dvoreček galerie. V křesle už sedí připravena herečka Věra Hlaváčková. „Jsem ráda, že chodí nejen stejní lidé jako loni,“ pochvaluje si. Spokojená je i s místem čtení. „Chodím kolem, je to nádherné místo,“ myslí si. Na stolku má připravenou knihu Davidův dům. Poslední opozdilci si posedají a může se začít s představením autora. Text bude herečka číst za večer pro několik skupin celkem osmkrát. „Pak jsem trochu unavená a dělám chyby,“ říká Věra Hlaváčková, ačkoliv potřetí text přečte dobře. „Já bych taky něco přečetl,“ přihlásil se překvapivě po skončení malíř Miroslav Konrád o slovo. Mezi nově příchozími je i spisovatel Jan Cempírek.

Na přechod na další stanoviště máme deset minut, a tak se vydáme na odchod. Martin Hlaváček návštěvníky svým melodickým hlasem v polygonální baště na Piaristické náměstí uvede do příběhu lásky z nakladatelství. „To byla dobře vybraná ukázka,“ myslí si studentka bohemistiky Petra Pojžárková. „Dramatický přednes,“ doplňuje její kamarádka Veronika Mayerová.

„Po plechovém schodišti až nahoru,“ směřuje nás uvaděč ve hvězdárně na terasu na další čtení. Je teplý večer, větřík hýbe korunami stromů a herec Jan Dvořák nás seznamuje s tragickou událostí, která sblížila rodiče hlavního hrdiny románu. Začíná se stmívat, ale nevadí, do textu svítí lampička. Kluk přede mnou jménem Lukáš si lehce přitáhne kapuci ke krku, trochu se ochlazuje. Je to jeho první návštěva, jiná místa neviděl, svěřuje se po skončení ukázky. „Líbilo se mi to, ale na přečtení celé knihy asi nebudu mít čas,“ říká Lukáš, který se na terase ocitl náhodou.

Naposledy se podíváme na terasu Hardtmuthovy vily a poslechneme si úryvek z knihy Potíže s empatií v podání herečky Jaroslavy Červenkové. „Loni mě kniha nadchla, tahle se trochu vleče,“ uvažuje herečka. Kdyby nevyrušovaly projíždějící auta, nikdo ani nedutá.