Jak se shodli členové posádky - nejnáročnějším zásahem po fyzické i psychické stránce byl požár z ledna 2018 na Táborsku, kde se popálilo malé dítě a jeho otec.

Provoz letecké záchranky z Bechyně zajišťovali příslušníci 24. základny dopravního letectva v Praze – Kbelích a odboru letecké záchranné služby a urgentní medicíny Armády ČR. Jak uvedl velitel kbelské základny plukovník Martin Nezbeda, šlo o náročný dlouhodobý úkol. „Na vojenském letišti v Bechyni jsme museli vybudovat nové zázemí, včetně výstavby mobilního hangáru, který kdysi sloužil české vrtulníkové jednotce v Afghánistánu,“ vysvětlil Nezbeda, že současně 243. vrtulníková letka přistoupila k intenzivnímu výcviku dalších posádek, aby zajistila chod obou středisek LZS.

Celkový nálet posádky armádního Sokola během čtyřletého období působení činí 1924 letových hodin, z toho 344 v nočním podmínkách. Na provozu z Bechyně se podobu čtyř let podílelo cca 250 osob. Celkem 2 160 případů, 335 v noci, 2 237 pacientů z toho 346 v noci. Celkem 1098 pacientů v těžkém či velmi těžkém stavu, 330 resuscitováno.

Dle Zdeňka Paška, lékaře a náčelníka odboru letecké záchranné služby a urgentní medicíny, bylo nutné stanoviště zajistit zdravotnickým vybavením, ale i rozšířit početní stavy lékařského i nelékařského personálu z armádního i civilního prostředí, převážně jihočeské záchranky. „Došlo také k nutné úpravě systému komunikace a interakce s krajským zdravotnickým operačním střediskem zdravotnické záchranné služby,“ uvedl.

NEJDŘÍVE JEN PŘES DEN

V prvním pololetí vojáci zajišťovali provoz jen v denních hodinách stejně jako předešlý provozovatel. Během této doby zvládli vojáci zachránit 250 životů při 245 zásazích. „Téměř u poloviny z nich se jednalo o případy velmi kritické. Po půlročním denním působení zahájili vojáci nepřetržitý čtyřiadvacetihodinový provoz,“ zmínila mluvčí 24.základny dopravního letectva Zuzana Špačková.

Přípravu na noční provoz zahájila armáda po čtyřech měsících provozu. „Bylo potřeba zalétávat heliporty u nemocnic a vytipované plochy v Jihočeském kraji. Noční vyhledávání místa zásahu vyžaduje perfektní znalost terénu a dokonalou souhru celého záchranného týmu,“ upřesnila.

První půlrok působení v Bechyni se dle náčelníka Zdeňka Paška, nesl ve vzájemném poznávání a hledání nejoptimálnějších způsobů spolupráce. „Pro obě strany to byla nová zkušenost a jako dvě rozdílné organizace se svými zavedenými postupy jsme se museli dohodnout,“ podotkl, že na úrovni jednotlivých posádek v terénu byla spolupráce od prvního zásahu vynikající a rychle se kultivovala i spolupráce s dalšími prvky zdravotnické záchranné služby a integrovaného záchranného systému (IZS).

Poděkování si podle něj za spolupráci zaslouží kromě zdravotníků také hasiči, včetně dobrovolných jednotek, policisté napříč krajem, členové horské služby, Národního parku Šumava, vodní záchranné služby a další lidé, kteří se podílí na obnově provozu po dopravních nehodách a dalších mimořádných událostech. „Samostatné poděkování patří zdravotníkům všech okresních nemocnic, ale především krajské nemocnice v Českých Budějovicích, se kterými jsme měli tu čest spolupracovat nejčastěji – ARO, traumatologové, neurologové, kardiologové,“ shrnul Zdeněk Pašek.

HEZKÁ TEČKA

Závěr působení armádních specialistů se nesl ve znamení mediálně známé záchrany bruslaře, pod kterým se prolomil led na Prachaticku. Jak míní Zdeněk Pašek, díky souhře záchranářů v terénu, možnosti strojové zevní masáže srdce (LUCAS) i na palubě vrtulníku Sokol W-3A, byl výrazně podchlazený pacient s nebijícím srdcem transportován do nemocnice v Českých Budějovicích. „V nemocnici byl postupně zahříván s využitím mimotělního oběhu, resuscitován a definitivně zachráněn. Byla to hezká tečka za naší prací na jihu Čech,“ konstatoval. Poslední vzlet z Bechyně se však uskutečnil až 31. prosince dopoledne, kdy posádka zasahovala u havárie osobního vozu u obce Brusy na Strakonicku.

Posádku letecké záchranky tvoří dva piloti, palubní technik, lékař a sestra. Tři členové posádky se starají o bezpečnost letu, dva pečují o pacienty. Bíločervený Sokol, který v Jihočeském kraji působil, má řadu výhod. Především umožňuje operační schopnost v nejširším rozmezí klimatických podmínek v ČR, je schopen přepravit dva pacienty naráz a ve stroji je podstatně víc prostoru pro práci zdravotníků.

NEJTĚŽŠÍ ZÁSAH

/ROZHOVOR/ Jak se shodli piloti i lékaři, k nejtěžšímu a nejnáročnějšímu zásahu byl armádní vrtulník povolán ve středu 10. ledna 2018 krátce po půl osmé ráno do Kajetína na Táborsku. Na místě je čekal rozsáhlý požár hájenky, kdy otec a asi roční dítě utrpěli vážné popáleniny a museli být transportováni na popáleninové centrum do Prahy. O tom, jak náročný byl zásah, hovořil kapitán Jiří Jogl, který se zásahu účastnil jako pilot.

Jak vypadala služba toho dne?

Bylo těsně před koncem služby. Pomalu jsme se chystali na předání služby další směně, někdo si vařil ranní kávu, já jsem si zrovna připravoval snídani. V tom zazněl signál ke vzletu. Ve vzduchu jsme byli za 3 minuty. Podle prvotní informace, kterou jsme dostali od lékaře na palubě vrtulníku cestou k zásahu, šlo o požár domu u Kajetína na Táborsku. Na místě mělo být více zraněných osob a k události byla okamžitě vyslána zdravotnická záchranná služba a hasiči. My jsme na místo přiletěli jako první ze složek integrovaného záchranného systému (IZS).

Jaký pohled se vám nabízel?

Dům byl celý v plamenech a nad plameny se převalovala oblaka hustého dýmu. Už jen samotné přiblížení vrtulníku k místu zásahu bylo náročnější než obvykle. Museli jsme zohlednit směr větru, abychom nenasáli zplodiny do motoru, a zároveň dávat bedlivý pozor, abychom vlivem proudu vzduchu od rotoru nerozšířili požár ještě více. Jednalo se o dřevěnou hájenku na okraji lesa, asi dva kilometry od vesnice, a hrozilo, že se požár rozšíří dál. I přes tuto okolnost jsme se snažili přistát co nejblíže místa zásahu, samozřejmě s ohledem na bezpečnost.

Co se dělo po přistání?

Piloti se postarali o vrtulník, na místo zásahu okamžitě běžel lékař se sestrou a záchranář s palubním technikem. Oběhli celý dům, aby zjistili rozsah požáru a stav zraněných. V okolí domu pobíhala na první pohled nezraněná matka. Ta si ve spěchu nestačila vzít ani boty. V kočárku leželo novorozeně a pod nohy se všem pletl zmatený pes. Otec, jak sám vyprávěl, vběhl do hořícího domu pro roční dítě. Oba byli ve velmi vážném stavu. Lékař se sestrou okamžitě začali ošetřovat dítě. Lékař vydával nezbytné pokyny pro ostatní. Záchranář s palubním technikem několikrát běželi do vrtulníku, než přinesli vše potřebné. Po vypnutí motorů vrtulníku jsme i my, piloti, přispěchali na pomoc.

Co vám proběhlo hlavou při pohledu na tu hrůzu?

V první chvíli mě napadlo, že ošetření probíhá nebezpečně blízko hořícího domu. Jak si vybavuji zpětně, zarazilo mě ticho, které přerušoval jen praskající oheň, pláč a přesné pokyny lékaře.

V současnosti se o provoz letecké záchranné služby v republice dělí armáda na stanovišti v Plzni-Líních, Policie ČR v Praze Ruzyni a osm středisek provozují soukromé firmy – šest firma DSA, dvě slovenský provozovatel ATE. Došlo k rozšíření provozu v nepřetržitém provozu na celkový počet šest stanovišť (Líně, Praha, Ostrava, Brno, Hradec Králové a České Budějovice).

Jak dlouho po vás dorazili na místo zásahu hasiči?

Hasiči dorazili na místo zhruba tři až pět minut poté, co jsme vypnuli vrtulník. Sanitka přijela vzápětí. Všichni se okamžitě zapojovali do celé záchranné akce.

Jak dlouho jste byli s vrtulníkem na místě?

Čtyřicet minut. Jakmile lékaři ošetřili a připravili oba vážně zraněné na letecký transport, vzlétli jsme do pražské nemocnice. Počasí nebylo úplně ideální. Hned po vzletu jsme začali zjišťovat aktuální meteorologické podmínky na letištích v Praze přes orgány Řízení letového provozu.

Převáželi jste oba pacienty najednou?

Ano. Dva ležící, vážně zraněné pacienty, jsme schopni transportovat současně. Je to jedna z předností vrtulníku W–3A Sokol, který je přizpůsoben pro leteckou záchrannou službu. Na místě jsme nechali našeho leteckého záchranáře, aby dál pomáhal záchranným týmům a letěli s pacienty do zdravotnického zařízení. Nejprve jsme předávali vážně zraněné dítě v nemocnici Krč v Praze. Otce jsme následně transportovali na popáleninové centrum do vinohradské nemocnice. Matka s druhým dítětem byla převezena sanitkou do nemocnice v Táboře na pozorování.

V kolik hodin jste se vrátili zpět na místo?

Na místo jsme se vrátili před jedenáctou hodinou. V Praze jsme se zdrželi tankováním paliva, abychom byli ihned připraveni pro další zásah. Mnohdy se nám stává, že při návratu nás dispečink zdravotní záchranné služby odvolá jinam na další zásah.

A jak to tam vypadalo?

Požár byl uhašen, dům ještě doutnal. Na místě byli už jen hasiči, kteří monitorovali a kontrolovali stav domu. Během přistání se nám všem opět vybavily vzpomínky z rána.

Ví se příčina požáru?

Příčinou požáru byla exploze plynové bomby, která byla blízko elektrické centrály. Dům nebyl napojen na elektrickou síť.

Byl to hodně náročný zásah?

Myslím, že pro všechny to byl jak fyzicky, tak psychicky a emočně hodně náročný zásah a asi na něj nikdo z nás jen tak nezapomene. Celá posádka fungovala jako dobře namazaný stroj. Jménem kapitána vrtulníku Jirky Michovského bych chtěl všem poděkovat.

Jak doplnil náčelník Zdeněk Pašek, toto je opravdu raritní případ, kde se celá posádka na několik minut ocitá první na místě. „Všichni jsou konfrontováni s obrovskou lidskou tragédií a musí rychle a bezchybně jednat. Od optimálního přistání, zajištění bezpečného místa pro vrtulník během zásahu, pomoc s evakuací osob, a především rychlé a kvalitní ošetření zraněných osob. Zajištění dýchacích cest je u malého, a tak závažně poraněného pacienta opravdu velmi těžké a lze provést pouze v prvních minutách,“ popsal Pašek.

CO BUDE S BECHYŇSKÝM SOKOLEM?

Víceúčelový vrtulník Sokol má řadu využití, po skončení služby v Bechyně může podle Zuzany Špačkové sloužit například letecké pátrací službě (SAR). „Pomocí Bambi bucketu se také využívá k hašení požárů. V případě povodní nebo i jiných krizových stavů se používá také palubní jeřáb, pomocí kterého lze při jednom letu postupně evakuovat až osm lidí. Posádky šesti červenobílých záchranářských vrtulníků Sokol W-3A z flotily 24. základny dopravního letectva Praha-Kbely zabezpečovaly jednak obě stanoviště letecké záchranné služby (Bechyně, Líně), ale plnily také nepřeberné množství dalších úkolů ve prospěch Armády České republiky,“ uzavřela Špačková.