Při natáčení Chobotnic volali na správce kempu: Gabine!

Objevily se v epizodě Blesky nad Čertovkou. Pro místní obyvatele a rekreanty v kempu bylo natáčení a přítomnost známých herců mimořádnou událostí, která má dodnes své pamětníky. Patří mezi ně vodňanský divadelní ochotník Zdeněk Plachta. Ten se v místním kulturním domě nejprve dozvěděl, že štáb shání komparzisty do několika scén v kempu.

„Jeli jsme právě s rodinou úplně jinam na dovolenou, tak jsme se napřed na místě zastavili s karavanem. Na natáčení jsme se nakonec zdrželi dva dny, protože mě filmaři požádali, abych po prvním dni neodjížděl, že ještě potřebují něco dotočit. Mě bylo jedno, kdy odjedeme," vypráví dvaašedesátiletý Zdeněk Plachta.

Ten se nestal pouhým kempovým komparzistou v plavkách, ale dostal epizodní roli a řekne v ději jednu větu. Ve frontě u bufetu okřikne punkera, který předbíhá a kupuje si osm piv a láhev rumu. „Tobě bych prodal úplně něco jiného," řekne Zdeněk Plachta, Punker se zle podívá a lidé ve frontě ze strachu sklopí oči.

Zdeněk Plachta se filmařům nabídl, že epizodní úlohu zvládne a uspěl hned po prvním záběru. Dokonce byl i pochválen. Navíc se mu zdá, že i hlas je jeho, nikým nepředabovaný. V Chobotnicích se mihl i jeho syn, který u stánku kupuje pití, a také dcera, která běží do vody rybníka a pak se koupe s plovacím kruhem.

„Vzpomínám na to moc rád. Mířili jsme s rodinou na Domažlicko, tak jsme si odjezd zpestřili. Na tu epizodní roli jsem dostal smlouvu a měl jsem honorář o stovku vyšší než jiní komparzisté. Alespoň bylo na naftu na tu dovolenou," usmál se Zdeněk Plachta. Film a seriál měly mezinárodní produkci a ještě dříve než u nás ho dávali Rakušané. „Známí, kteří mě znali z divadla, mi pak volali, že mě viděl v rakouské televizi," dodal.

Dětství obohacené o filmařské prožitky měl Petr Sebera, který z Pražáku u Vodňan pochází. „Pamatuji si Dášu Veškrnovou, jak tam chodila se psíkem a pak popíjela u pojízdného bufetu kafe s Vlastimilem Brodským. Po asfaltové silnici směrem na Vodňany jezdila parta pankáčů na skateboardech a kolečkových bruslích. To byl pro nás taky zážitek," řekl Petr Sebera, jemuž je 44 let.

V domě hned u autokempu Pražák tehdy bydlel a dodnes bydlí Jiří Šmrha. Vybavují se mu tváře herce Brodského a hereček Jiráskové a Veškrnové. „Chodili běžně kolem našeho baráku, tak se naše děti s nimi vyfotografovaly. Můj tchán tehdy dělal správce kempu. Byl zavalitější postavy a filmaři na něho kvůli podobě s francouzským hercem volali: Gabine! Také si pamatuji, že Dáša Veškrnová v kempu při natáčení přespávala," řekl Jiří Šmrha.

V jeho stodole filmaři skrývali džípy a motorky, aby je někdo neukradl. „Schovali si u mě také dříví, z něhož stavěli filmový kiosek." A ještě jeden silný dojem mu utkvěl: „Chodil tady vysoký černovlasý robustní chlap v brýlích s kufříkem. Sedl si pod náš ořešák na lavičku a když kufřík otevřel, byl plný peněz. Z něho vyplácel komparzisty. Ten ořešák už nestojí, zmrzl a uhynul."

Architekt Jindřich Goetz koupil chalupu dědy Holana

Chalupu, kde ve filmu bydlí děda Holan (Vlastimil Brodský), za nimiž jedou na venkov vnoučata, našli filmaři v malé osadě Medenice, která leží u Nové Vsi poblíž Protivína na Písecku. Ten dům dnes vlastní filmový architekt a rektor Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku Jindřich Goetz, který na Chobotnicích tenkrát pracoval jako scénograf.

Chalupu si koupil několik let po natáčení, přesně v roce 1994, protože ji znal a pamatoval si ji z filmařské práce. „Přestavěl jsem si ji podle svého a dodnes tam bydlím," řekl Jindřich Goetz. Na filmování v kempu Pražák si také dobře pamatuje. Kiosek, kde pracují Vlastimil Brodský a Jiřina Jiráskové, filmaři postavili přímo na místě.

„Scény s punkery, které se ve větší mře objevily v celovečerním filmu, se natáčely nejen v tom kempu, ale také
v krajině u Hluboké nad Vltavou směrem na Týn nad Vltavou. Jsou tam takové pěkné rybníky.  Během natáčení jsme bydleli v tehdejším českobudějovickém hotelu Gomel. Hledali jsme ubytování co nejblíže lokacím," vypráví architekt Jindřich Goetz.

Přidal ještě úsměvnou historku. Herečka Jiřina Jirásková měla v ději odjet z jeho chalupy na kole, ale na bicyklu pořádně neuměla. Tak kolo nejdříve vede a pak, když už je v dáli, za ni někdo zaskočil.

Sličná punkerka nahoře bez způsobila pozdvižení

Psala se polovina osmdesátých let, když se natáčely v autokempu Pražák Chobotnice z II. patra. Na veřejně obnaženou ženskou nahotu nebyli lidé tenkrát moc zvyklí a tak způsobila na jihu Čech povyražení. Představitelka poměrně půvabné punkerky se v pauzách mezi jednotlivými záběry opalovala bez horního dílu plavek.

Její ňadra lákala oči mužských domorodců a rekreantů. Pamatuje si to Zdeněk Plachta, který měl od štábu epizodní roli. „V té době bylo ještě raritou, aby ženská byla nahoře bez. Ona ležela u cesty a kolem toho místa byl shluk lidí. Já si říkal, proč se lidé nezajímají o natáčení a chodí kolem té cesty. Pak jsem to pochopil. To víte, byla to mladá pěkná holka, tak nám, venkovanům, chtěla ukázat, že je
z Prahy," směje se Zdeněk Plachta. Také další pamětník Jiří Šmrha si vybavuje hlavně scény a příhody s punkery, jejich  motorky a džípy.

Žaneta a Milan šli tehdy z filmu do filmu

Sourozeneckou dvojici, tedy Evu a Honzíka, kteří se kamarádí s Modrou a Zeleným,  ztělesňují  tehdy populární Žaneta Fuchsová 
a Milan Šimáček. Zejména televizní diváci oba dětské herce dobře znali. Žaneta zahájila svou kariéru už v pěti letech. Když vyhrála konkurz na roli v titulu Kočičí princ. Objevila se jako Hanička Sovová v seriálu Nemocnice na kraji města, ale publikum ji znalo hlavně jako nemocnou Hanku 
v Počítání oveček nebo rozvernou Lucii Krausovou v televizních příbězích …a zase ta Lucie či Lucie, postrach ulice. Dnes je Žanetě Fuchsové 42 let.

Milana Šimáčka, který je o rok mladší, v roce 1980 obsadili filmaři do role  nezbedného a citlivého chlapce Jirky Olivy v oblíbeném seriálu My všichni školou povinní. Milan měl filmování možná v genech, protože jeho dědeček byl osvětlovačem ve filmových ateliérech, babička pracovala v laboratořích na Barrandově. Menší role dostal ve snímcích Není sirotek jako sirotek v opakovaně úspěšném filmu Copak je to za vojáka nebo ve slavné komedii Na samotě 
u lesa.