Na rybníku u Strmilova začala Cesta do pravěku

Cesta do pravěku začíná 
v době ledové. Čtveřice hrdinů projede na loďce jeskyní a octne se na zamrzlém rybníce. Filmový štáb využil zamrzlou vodní plochu u Strmilova na Jindřichohradecku.

Velmi dobře si na to pamatují tři představitelé chlapeckých dobrodruhů. Bohužel ten nejmladší Vladimír Bejval zemřel.

Petr Herrmann (Toník) podotkl, že pro dobu ledovou mohla produkce zvolit  i jiný rybník, ale ten jihočeský se jí zřejmě zalíbil. Jihočeské záběry jsou ve chvíli, kdy posádka loďky proplouvá zamrzlou hladinou, obleče se a  musí více zabrat.

V okamžiku, kdy se objeví velké ledové kry, už je děj odjinud: z údolní přehrady Souš v Jizerských horách.  „Když se točilo u Strmilova, bydleli jsme v Jindřichově Hradci na náměstí," uvedl Petr Herrmann, který se později živil jako herec menších rolí.

Utkvělo mu, že za roli v Cestě do pravěku dostával honorář osmdesát korun za den už 
v nové měně. „Nejpodstatnější jsou pro nás zážitky, které jsme získali za dva roky natáčení. Měli jsme například speciální pedagogy, kteří nás učili, abychom nezameškali ve škole," dodal Petr Herrmann.

Zamrzlou hladinu rybníka
u Strmilova dodnes vidí také Zdeněk Husták neboli Jenda, kterému tenkrát bylo třináct let.  V paměti mu také utkvěl jindřichohradecký zámek, který viděli, když se vraceli na hotel. „V jižních Čechách jsme strávili asi týden," míní Zdeněk Husták, který celý život projektoval.

Celý film považuje za úžasný a neopakovatelný počin režiséra Karla Zemana. „Byl jsem třináctiletý kluk, který zažil dva roky filmových prázdnin. Komu se něco takového poštěstí? Dostali jsme se k Baltskému moři. Byla padesátá léta, to se nikomu nepodařilo vycestovat," vypráví Zdeněk Husták.

Třetí hrdina Josef Lukáš si vybavuje ledovou tříšť jihočeského rybníka. „Byl to úplný začátek celého příběhu. A jestli jsme spadli do vody? Do toho rybníka určitě ne," řekl Josef Lukáš, dříve místostarosta středočeských Rostoklat. Přidal vzpomínku, že kry na přehradě v Souši pro filmaře „vyrábělo" vojsko, které ledy vyhazovalo do povětří.  

Herec a režisér Jan Kačer sledoval štáb v Židově strouze

Osobní vzpomínku na natáčení trikového filmu Karla Zemana Cesta do pravěku vyprávěl letos v létě našemu Deníku herec a režisér Jan Kačer. Ten v padesátých letech studoval na Střední průmyslové škole keramické v Bechyni, kde si o několik desítek let později koupil nad řekou Lužnicí domek k rekreaci.

Jan Kačer se jako student byl podívat na natáčení části Zemanova díla, a to v Židově strouze, což je divoké romantické kaňonovité údolí potoka s rozeklanými skalami a jeskyněmi. Potok na dolním toku krásně meandruje a vlévá se do Lužnice. Toto čarovné území se nachází asi tři kilometry jižně od Bechyně  nedaleko Nuzic.

„V Židově strouze je taková zátoka, tam ti kluci startovali na svou výpravu do pravěku. V samotném filmu se lokalita příliš nepozná. Já jsem tam poprvé viděl kouzlo filmování včetně toho, jak se říká stop. V té zátoce jsem se letos v létě koupal a znovu jsem si vše vybavil," uvedl Jan Kačer.

Krajina podél potoka se za dlouhé roky výrazně změnila. Údolí bývalo podle Jana Kačera více romantické. „Rostla tam spousta malých borovic," podotkl herec a režisér, který do stejných míst v roce 1970 umístil kousek svého snímku z Bechyňska s názvem Jsem nebe.